Koupila jsem si knížku. Je to sedmnáct dosud nevydaných satirických povídek Michaila Bulgakova a zvlášť výživný doslov v podobě autorova dopisu vládě SSSR. Knížka se jmenuje O potřebnosti alkoholismu a vydal ji Pistorius a Olšanská. Chudák Bulgakov, tomu tedy soudruzi pořádně zatápěli, a tak se dožil se jen devětačtyřiceti. A co toho stihl. Na rozdíl od jiných, kteří se dožili že? Bohužel přesně takové malé literární skvosty si napříště asi budeme muset odepřít. Pokud tedy naše vláda odborníků prosadí nápad s dvacetiprocentní DPH. Vydávání takových knih bude vysloveným altruismem, kterého se možná občas někdo dopustí. Ale i altruista musí mít aspoň základní podmínku. A ta zní, že svou bohulibou činnost sám přežije.
Ale z jiného soudku. Televizní pavlač pod vedením Michaely Jílkové není zrovna místem, kde by se dalo čekat, že padne něco rozumného, ale ta poslední byla tragikomicky poučná. Propíralo se zmíněné DPH. Pán za ODS, ministr Kocourek, žádný velký diskutér není, a tak dokola opakoval, že to jinak být nemůže a že budou kompenzace. Pak se ukázalo, že ty mají činit závratných 250 korun měsíčně. Dále divákům sugeroval, že jsme něco mezi prvobytně pospolnou společností a zvlášť zaostalým státem, kde se občané zřejmě většinou zabývají pasením dobytka. Do zblbnutí opakoval, že nemáme průmysl a jsme k ničemu, jelikož nevytváříme nadhodnotu. Na druhé straně stál mistr Sobotka (ČSSD) a jako Pilát Pontský si myl ruce. Bohorovný postoj mu ale Jílková překvapivě zbourala a vyzvala jej, aby předložil řešení. A to se z něj hned řinuly populistické nesmysly. Do toho matka samoživitelka z lidu střídavě vykřikovala, že se má brát bohatým a pan Kocourek ať se stydí. Zda se styděl, není známo, ale aspoň střídavě rudnul a blednul. A dole běžely názory diváků, z nichž šel strach, protože byly skoro jako z Anny proletářky – něco na způsob „my do vás budeme taky střílet, milostpaní“.
Třeba by se podle toho dala sepsat drastická komická jednoaktovka. Ještě je to k smíchu, ale dlouho nebude, hoši si dost koledují. Kupodivu v této estrádě ani jednou nepadlo, co říká selský rozum. A sice to, že nejsme chudá země s neschopnými obyvateli a že by možná stačilo, kdyby ti, kteří mají naše hospodářství léta na starosti, přestali provozovat národní sport a pořád z eráru nekradli jako zjednaní. A hned by bylo na penze i na knížky.
O autorovi| JANA MACHALICKÁ, redaktorka LN
