Kdo se ve čtvrtek před polednem ocitl v madridské ulici Fuencarral, musel si myslet, že centrum Madridu navštívila popová hvězda světového formátu. Politikova zhruba půlhodinová „procházka“ adventem dýchající metropolí symbolizovala letošní předvolební kampaň v zemi. Je především o kandidátech jednotlivých stran.
Sázka na neokoukané
A sází se na ty neokoukané. Už v neděli vyrazí více než 36 milionů voličů k hlasovacím urnám, aby rozhodli o příští španělské vládě. Jedno se zdá být jasné už nyní – tamní politická scéna bude od pondělí zřejmě vypadat jinak.
Soupeření mladé politické krve. O španělské voliče bojují čtyři hráči |
Průzkumy naznačují, že po 38 letech, kdy se o moc střídaly dvě tradiční strany – lidovecká PP a socialistická PSOE, tento bipartismus končí. Do hry vstoupili další dva hráči: levicové hnutí Podemos a středopravicová strana Ciudadanos (Občané).
Lídři obou stran jsou již generací demokratického Španělska, která je mladší než tamní bipartismus. Šéfovi Podemos Pablu Iglesiasovi je 37 let, předsedovi strany Ciudadanos Albertu Riverovi ještě o rok méně. Jediné personální zastoupení „starých časů“ v kampani představuje šedesátiletý premiér Mariano Rajoy.
36letý Albert Rivera (vlevo) a 37letý Pablo Iglesias.
Většinu Španělů však tradiční strany unavily a zklamaly. Některé dokonce naštvaly, jako třeba sedmnáctiletého mladíka, který ve středu na jednom z mítinků napadl premiéra Rajoye a vlepil mu pohlavek. Něčeho takového se Sánchez ve čtvrtek bát nemusel - už proto, že se svými bezmála 190 centimetry převyšoval většinu „madrileňos“ neboli obyvatel metropole.
Těžká hlava z čísel
Odliv přízně ale pociťuje takřka nejvíce právě PSOE, byť s novým lídrem. V posledních – úterních – odhadech skončila na čtvrtém místě po PP a „juniorech“ celostátní scény. „Co jsou průzkumy. Nechme Španěly, ať rozhodnou, pak řešme pořadí a možná opatření,“ řekl LN Pedro Sánchez a na chvíli mu zmizel úsměv z tváře. Slabší čísla ale nedělají těžkou hlavu jen socialistům. Lidovci sice míří k vítězství, podle všeho se však poprvé v novodobé historii budou muset pokusit o sestavení koalice.
Španělé viní klasické strany z hluboké krize, jejíž dozvuky jsou v zemi stále patrné. Ekonomika je stále o pět procent nižší než v roce 2007, byť se situace letos nepatrně zlepšila a Španělsko vykazuje mírný růst. Lidé však takovou nuanci ještě dlouho nepocítí. Ostatně vědí o ní především proto, že vládní PP hospodářské zlepšení zdůrazňuje v kampani.
  |
Bez perspektivy
Co však Španělé naopak vnímají silně, je vysoká nezaměstnanost. Sice už nedosahuje 25 procent jako před dvěma lety, pořád je ale více než dvacetiprocentní. Mezi mladými do 25 let pak skoro padesátiprocentní.
„Stále zvažuji odchod do zahraničí. Je hrozné, když je člověku skoro třicet a neví, co s ním bude. Nemá žádnou perspektivu,“ řekl vystudovaný přírodovědec Miguel z jihošpanělského regionu Murcia. V Madridu se živí jako číšník. Občas. „Snažím se spustit online obchod, tak věřím. I když pravidla pro živnostníky jsou hrozná, škrtí nás tvrdá opatření,“ dodal s tím, že zítra vhodí svůj hlas levicové straně Podemos.
Hnutí charismatického politologa Pabla Iglesiase, které volá po změně politického kurzu a odmítá úsporná opatření v zemi s bezmála nejvyšším veřejným dluhem v Evropské unii (přes 92 procent HDP), na jaře válcovalo sondáže. V poslední době preference trochu klesly, do nedělních voleb vstupuje z třetího místa.
Kampaň Podemos v Seville.
Stín korupce i u Podemos
Podemos, založené před necelými třemi lety, získalo mnohé příznivce díky ostré kritice palčivého problému španělské politiky: korupce. V minulých letech totiž vyšla najevo celá řada skandálů lidovců i socialistů.
Letos se ale ukázalo, že na nejasné a především nezdaněné financování se lze ptát i někdejšího pokladníka Podemos, který údajně získal půl milionu eur za rady, které poskytl venezuelskému režimu. Pokladník už v Podemos není, hořkost však mezi některými sympatizanty partaje zůstala.
Krizí zkrušené Španělsko hledá cestu z pasti. A radikální levice sílí |
Na podzim však výrazně vzrostla přízeň k Ciudadanos, původně regionální katalánské straně, jejíž představitelé kandidují hlavně ve městech. I nad jejím lídrem Albertem Riverou, jenž kdysi závodil ve vodním pólu, si mnohé voličky povzdechnou, strana však nabízí útočiště, jak zklamaným voličům lidovců, tak i socialistů. O středopravicové hnutí bude zájem při vytváření koalice, ať už zvítězí kdokoli.
Rivera však prohlašuje, že si koalici neumí představit s žádnou ze zmíněných stran. Jak silné je toto jeho přesvědčení, ukáží nadcházející dny.
