„Když se najde člověk, který je ochoten na oltář vlasti dát 500 tisíc korun, ať je raději dá některé charitativní organizaci, která pomáhá sirotkům a postaví třeba dětský domov,“ shrnul zjednodušeně ředitel úřadu Zdeněk Kapitán. Zdůraznil, že průměrná doba mezinárodní adopce z Haiti trvala i před zemětřesením dva roky. Přičemž i do tak velké země, jako jsou USA, uskutečnili ročně maximálně 355 adopcí. Úřad již obdržel desítky dotazů na možnost takového osvojení, ale po seznámení s podmínkami všichni zájemci od svého úmyslu ustoupili.
Psycholožka Eva Pávková připomíná, že mezinárodní právo neumožňuje přepravit děti do cizí země a „nabídnout“ je. „Je paradoxní se bavit o adopci z Haiti ve chvíli, kdy i u nás jsou děti, které k adopci nikdo nechce a míří adoptovány do ciziny,“ poznamenala. Takových je až třicet ročně.
Mezinárodní předpisy ukládají před mezinárodní adopcí vyčerpat všechny možnosti náhradní péče v jejich zemi.
„Na Haiti není ani prostor ošetřit drobná zranění, není se tam teď možné o tak komplikované věci, jako je mezinárodní adopce, bavit,“ dodal Kapitán. Jeho úřad mezinárodní adopce zprostředkovává. Odhadované půlmilionové náklady nezahrnují jeho výdaje, ale poplatky na Haiti, částky za dopravu, ošetřování a podobně. A také na úplatky. Podle právničky úřadu Lucie Koudelkové totiž i děti umístěné v haitských sirotčincích často mají rodiče, kteří ale nemají peníze na to se o ně starat.
