"Hledám drobné úlomky, části keramických nádob, slonovinové sošky. Všechno fotím, označuji a skládám k sobě. Je fascinující pozorovat, jak ty předměty opět dostávají svůj původní tvar," píše ve svém životopise Agatha Christie. Šest tisíc drobných předmětů z 9. až 7. století před Kristem objevili archeolog Max Mallowan a jeho žena Agatha Christie na pahorku Nimrud, skrývajícím bývalé asyrské město Kalchu. Celou sbírka nyní vlastní Britské muzeum.
Předměty Mallowan shromáždil během výzkumu na území bývalé asyrské říše, která se rozkládala na území dnešního Iráku. "Je to velice vzácná sbírka, obzvlášť cenné jsou předměty ze slonoviny, protože to je organický materiál, který se málokdy zachová v tak neporušeném stavu jako v tomto případě. Tato sbírka doposud nebyla vystavena," vysvětlila LN Jana Součková z Národního muzea v Praze.
Hledání příběhů
Podobně jako se Christie v řadě svých textů inspirovala zážitky z doby, kdy pracovala jako dobrovolnice v lékárně, i práce na archeologických výzkumech pro ni byla zdrojem inspirace. Zároveň jí dala nový směr v životě. Aktivně se totiž zapojila do výzkumu svého manžela. "Christie rozhodně nebyla jen pasivní pozorovatelkou života archeologů, přímo se účastnila výzkumu. Fotografovala nalezené předměty, pomáhala při čištění, vedla evidenci sbírky předmětů," dodala Součková.
Celé to začalo jedním článkem v novinách. V roce 1925 si Christie přečetla reportáž o výzkumech v oblasti města Ur, který vedl známý archeolog Leonard Wooley. O tři roky později, kdy potřebovala uniknout z nepříjemné situace kolem rozvodu s prvním manželem, se vypravila Orient Expressem na východ. Jejím cílem byl právě Ur.
Dostalo se jí velmi vřelého přijetí, především od paní Wooleyové, která byla její obdivovatelkou. Wooley ukázal Christie jednotlivé sondy v Uru a vtáhl ji do dobrodružného pátrání po historii.
Svět hledačů v dávných dobách ji uchvátil natolik, že o něm napsala knihu Vražda v Mezopotámii, kde vykreslila nejen atmosféru okolo badatelů, ale také jejich charaktery, některé přímo inspirované konkrétními lidmi.
V roce 1930 se Christie vrátila do Uru a tentokrát se jí věnoval Wooleyho asistent Max Mallowan. Spisovatelka by v Uru zůstala, jenže se dozvěděla, že její dcera vážně onemocněla, a okamžitě se rozhodla se vrátit. Mallowan se nabídl, že ji doprovodí. Na podzim se vzali, ovšem k Wooleymu se nevrátili.
Nejdříve krátce spolupracovali s C. Thompsonem v Ninive, později – již samostatně – v Čagar Bazaru, Tell Braku, Tepe Arpačijá, stěžejní lokalitu nakonec našli v Nimrudu, kde strávili čtrnáct let.
O tom, že jí archeologie učarovala, svědčí i lichotka, kterou si vyslechne "její" detektiv Poirot. "Byl byste skvělý archeolog, Poirote. Umíte totiž dokonale poskládat věci z minulosti do současnosti," píše Christie ve Vraždě v Mezopotámii.
