Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Agentka z naší galaxie

Česko

„Malá země, malý jazyk, důraz na kvalitní beletrii,“ říká Dana Blatná, která má velmi neobvyklé povolání: prodává českou literaturu. Kromě Holanďana Edgara de Bruin je jediná agentka, která nabízí české spisovatele zahraničním nakladatelům.

* Jak vás napadlo, že založíte literární agenturu?

Od roku 2001 jsem pracovala pro brněnské nakladatelství Petrov, kde mě Martin Pluháček-Reiner pověřil i péčí o knihy českých autorů v zahraničí. Ke konci roku 2005 však Martin svůj podnik zrušil. Mohla jsem hořekovat nad zmarněnými příležitostmi a nevyužitým těžce nabytým know-how, anebo to zkusit na vlastní pěst.

* Obchodovat s českou literaturou je docela nezvyklé.

Samozřejmě že jsem za exota. Předsudky jsou až komické, občas si někdo myslí, že se takto dají snadno vydělat velké peníze. Někde probleskne zpráva o nákladech knih či příjmech třeba J. K. Rowlingové a těžko pak vysvětlovat, že to jsou čísla z jiné galaxie. Literáti úsilí agentů umějí ocenit a dokážou si představit, že takovou práci nelze dělat čistě za účelem výdělku. Musí vás to bavit. Knihy, které nabízím, také dobře znám. To není běžné, agenti často nabízejí texty, které nečetli, vědí o nich jen z anotací, synopsí a ukázek.

* Čtete ráda?

No jéje! Dětství jsem strávila hlavně četbou. Tatínek byl knihovník, tak jsem měla přístup k ledasčemu. Ana gymnáziu jsme měli výborného češtináře. Četba se mi nezprotivila ani při studiu bohemistiky. Den bez otevření knížky si ani moc neumím představit.

* Měla jste nějaké vzory agenturní činnosti?

Pomohli i autoři. Michal Viewegh a Jiří Kratochvil už byli vydáváni v cizině. A od nakladatelů jsem vyzvídala, jaké jsou při prodeji práv zavedené postupy. A také jak někoho překvapit, aby si mě lépe pamatoval. To je důležitý detail. Agentů běhá po světě spousta, a tak je dobré se mírně odlišovat. Malá země, malý jazyk, důraz na kvalitní beletrii – to není obvyklé. Vzájemně jsme si pomohli s několika překladateli, ti nevěděli, jak a kam svoje překlady poslat, a teď už jsou v nakladatelstvích známí. Občas si na ty začátky s Dorotou Dobrew, Mirko Kraetschem nebo Andrewem Oaklandem zavzpomínáme.

* Jak vypadá ukázkový den literárního agenta?

Některé všední dny třeba jen dohledávám recenze, vybírám ukázky, překládám úryvky atd. Spousta mailů, občas telefon. Někdy se činnost zpestří přípravou textu nové smlouvy na zahraniční vydání české knihy, to jsou ty radostnější okamžiky. K nim patří i chvíle, kdy přijdou autorské výtisky, to je většinou důvod k alespoň malé oslavě. Nebo když se dozvím o pochvalné recenzi.

* Obchoduje mimo vás a Holanďana Edgara de Bruins českou literaturou víc agentů?

Myslím, že nikdo další se tím nezabývá. Metody máme s Edgarem velmi podobné – snažíme se prosadit dobrou literaturu a je na nás vcelku dobře poznat, že nás to baví. Občas samozřejmě podléháme depresím, někdy jste s určitou knihou už blízko úspěchu a pak si to nakladatel stejně rozmyslí. Nebo nakladatelství nedostane grant a přes existenci smlouvy se rozhodne knihu bez finanční podpory např. českého ministerstva kultury nakonec nevydat a vám zbude jen cár papíru.

* Je pro českého autora dobré mít vlastního agenta?

Většina spisovatelů sdružených v mé agentuře, myslím, může být spokojená. Všem jsem k zářným úspěchům přispět nedokázala, ale dlouhodobá cílená aktivita přinesla výsledky. U Viewegha, Kratochvila a Ajvaze už bylo na co navázat, ale třeba Irenu Douskovou či Radku Denemarkovou jsem zahraničním nakladatelům nabídla až já.

* Jsou pro vás důležité veletrhy a festivaly? Co třeba letošní Frankfurt?

Je nutné přivést tam zajímavé tituly a vzbudit o ně zájem. To se mi podařilo u knih dvou mladých prozaiček, Petry Soukupové a Kateřiny Tučkové. Přínosem je ale každý veletrh, nové kontakty i oprášení těch stávajících. Proto tam také vždy všichni znovu jedeme, i když se ve slabších chvílích navzájem ujišťujeme, že příště už se toho příšerného mumraje rozhodně nezúčastníme.

* Kteří autoři z vaší „stáje“ jsou úspěšní?

Pokud je úspěchem překlad do cizího jazyka, pak mohu autory poměrně přesně seřadit: nejúspěšnějším je Michal Viewegh, alespoň jedna jeho kniha je přeložena do celkem 21 jazyků. Dále následují: Jiří Kratochvil 12 jazyků, Michal Ajvaz 6 jazyků, Irena Dousková 5 a Radka Denemarková 4 jazyky. Anglický překlad Druhého města Michala Ajvaze je na serveru Amazon. com uveden jako šestý nejlepší titul v žánru sci-fia fantasy pro rok 2009. Německý překlad románu Peníze od Hitlera Radky Denemarkové, vydaný nakladatelstvím DVA, má zatím velmi slušné kritiky, vyšel i anglický překlad. To jsou příklady úspěchů poslední doby, které, myslím, vyvolají zájem i z dalších zemí. Šanci prosadit se v cizině mají ovšem z „mých autorů“ jistě i Jakuba Katalpa, Jiří Hájíček, Antonín Bajaja, Stanislav Komárek či David Zábranský.

* Aby spisovatel napsal knihu, potřebuje samotu a klid. Aby ji prodal, cestuje, pořádá čtení, komunikuje. Zvládají to vaši autoři?

Zdaleka ne všichni, což je škoda. Odmítat pozvání nakladatelů by se nemělo. Poslední dobou exceluje v Rakousku a Německu Radka Denemarková, výborné je, že je germanistka a nepotřebuje zprostředkovatele. Putování za publikem ubírá čas i energii, kontakt se čtenáři ale má svou váhu.

* Je rozdíl být spisovatelem v Brně a v Praze?

Brňáci s tím žádný problém nemají, to spíše ti z Prahy se občas diví, že někdo z takové díry, jako je Brno, může umět psát. Faktický rozdíl je snad v tom, že když přijede do Prahy spisovatel z Brna, tak pražské publikum není obvykle početné. Pravým masochismem je pak dát si slovo „brněnský“ třeba na pozvánku.

* Jak se změnila pozice literatury během posledních deseti patnácti let?

Literatura se přesunuje z tištěného papíru do počítačů, je díky internetu dostupnější, levnější a slova slova slova jsou tak všude, to ale dobré literatuře stejně nijak uškodit nemůže. Pozice literatury je, myslím, v čase neměnná – literatura není pro každého, ale kdo četbě jednou propadne, obvykle si ji už nenechá vzít.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!