Etika dnes nerozhoduje, co je správné a co ne. V učebnicích etiky proto nenajdeme návody, ale popisy dilematických situací, výčet argumentů pro to či ono řešení a jejich váhu. Zkusme se tak podívat na akci českých lékařů „Děkujeme, odcházíme“.
Jsou argumenty hovořící ve prospěch protestujících lékařů.
Požadavek lékařů na vyšší plat je oprávněný. Lékaři pečují o vysoce významnou hodnotu - život a zdraví lidí. Proto si zaslouží vyšší morální i materiální ohodnocení. Povolání lékaře je energeticky i psychologicky náročné. Lékař potřebuje dostatek prostředků k efektivnímu odpočinku i celoživotnímu vzdělávání. Nedostatečně vzdělaný a uštvaný lékař nemůže dostát svým mravním ani profesionálním povinnostem.
Výpovědi lékařů jako protest proti současné situaci se mohou zdát příliš razantní. V demokratické diskusi se ale stává, že argumenty určité skupiny lidí nejsou slyšeny. Pak nezbývá než projevy nespokojenosti stupňovat. Razantní upozornění na nespokojenost není v rozporu s dobrou demokracií, naopak demokratický dialog posiluje.
Můžeme ale najít i argumenty, které akci lékařů zpochybňují.
Jak vysoký plat by měl být lékařům poskytnut? Nejčastěji žádají 1,5krát až 3krát vyšší plat, než je plat průměrný. Tak je tomu v rozvinutých státech Evropy (Německo, Skandinávie). Jako cílová hodnota v budoucnu je tento argument použitelný. Realitou dneška ale je, že ekonomické úrovně těchto států nedosahujeme, jejich HDP přepočtený na počet obyvatel je několikanásobně vyšší než náš. Kromě zdravotnictví se z veřejných prostředků hradí důchody, sociální služby, infrastruktura apod. V politických jednáních vzniká dohoda o rovnováze mezi požadavky z různých oblastí, všude máme méně zdrojů než západoevropské země. Lékaři by tedy měli své platy srovnávat s platy lékařů ve státech s podobnou ekonomickou úrovní a s podobnou rovnováhou - v Polsku, Maďarsku, na Slovensku. Toto srovnávání nějak v debatě chybí.
Mravní integrita koalice ve hře Diskutabilní je načasování akce. Strany současné vládní koalice definují své role jako odpověď na to společné, co měly ve volebních programech. Základním bodem programu je snížení schodku ve státních financích rozpočtovými škrty. I když je možné časem očekávat změnu postojů k daňové zátěži, nyní je kladen důraz na šetření.
Ve hře je mravní integrita vládní koalice. Jistěže jde o její interpretaci voličských preferencí. Z hlediska mravní integrity je ale rozhodující, jak vnímá člověk své poslání sám. Vyhovění požadavku lékařů by bylo v rozporu s posláním, jak je koalice vnímá. Jinde byly (policie, hasiči) podobné požadavky odmítnuty. Kdyby lékaři přišli se svým požadavkem kdykoliv jindy, měli by větší naději na pozitivní odpověď než dnes.
Hromadné výpovědi z pracovního poměru jsou na první pohled účinnější formou než stávka. Lékaři musí zajistit zdravotní péči, a proto nemohou zastavit práci jako například strojvedoucí. Stávka tak ztrácí svou hlavní sílu. Pokud lékař opustí nemocnici, za její další chod neručí. Jenomže se časem ukázalo, že mnozí lékaři nemají řešení pro případ, že bude jejich výpověď přijata. Nabízí se závěr, že ve skutečnosti jde o „občanskou neposlušnost“ nebo jen o jinou formu stávky. Pak ale budou mít lidé tendenci vinit lékaře z důsledků jejich protestu.
Dle Johna Rawlse se lidé protestující formou stávky či občanské neposlušnosti obracejí ve své věci k soudu veřejnosti. Ta zpočátku dávala lékařům za pravdu. Jestliže by ale došlo ke zhoršení zdravotní péče, je nutné se obávat opačné reakce. Lékaři riskují ztrátu morálního kreditu a důvěry občanů.
Výpovědi z pracovního poměru mají svou nevýhodu. V průběhu stávky se jedná o podmínkách jejího ukončení. Stávkujícího není možné po návratu perzekvovat, chrání jej zákon. Lékař, který podepsal výpověď, je při svém návratu vydán na milost a nemilost zaměstnavateli. Proto nelze vyloučit scénáře, které jsou v rozporu se záměry organizátorů akce. Platy lékařů se mohou někde zvýšit, ale za tu cenu, že zpět bude přijato méně lékařů. V posledních letech se ukazuje potřeba restrukturalizace lůžek. Existence malých nemocnic bez špičkové technologie ztrácí v současné době smysl. Zde je určitá rezerva. V situaci nedostatku lékařů by mohly být tyto nemocnice uzavřeny, a kdyby se ukázalo, že tím nebyla zhoršena zdravotní péče, tyto nemocnice by se pak snadno přeměnily na jiná zařízení.
Kritici akce lékařů mají k dispozici ještě jeden vážný argument. Protestující lékaři až příliš málo dávají najevo, že je ekonomické problémy jejich nejbližších spolupracovníků vůbec nějak zajímají. Řeč je jenom o lékařích.
Rady etika dnes není nutné poslechnout. Proto si dovoluji na závěr své doporučení. Akce měla úspěch, vzbudila pozornost, kterou lékaři potřebují. Teď už ale přináší rizika, která by se jim mohla nevyplatit. Kdyby lékaři začali jednat o podmínkách svého návratu, nebylo by to prohrou. Mohli by svým zaměstnavatelům vysvětlit, že bojovali i za ně, a pokud se vrátí, zaslouží si nějaké ocenění. Za pár měsíců bude lidi zajímat, jak dopadli. A nejspíš zůstanou na jejich straně, což se v dalším vyjednávání bude hodit.
***
Kdyby lékaři začali jednat o podmínkách svého návratu, nebylo by to prohrou
O autorovi| JIŘÍ ŠIMEK, zakladatel Ústavu lékařské etiky při 3. LF UK
