Album Láska: Xindl X v čase lidí bez páteře

Mít rád Xindla X je občas obtížné. Člověk si musí pořád opakovat, že je to jen role. Na druhé straně někdy si nelze nevšimnout, že je ještě velký rozdíl mezi rolí a hereckým výkonem… Pražský rapper s kytarou je schopen udivujících výkonů i klišé jak z céčkových filmů a možná právě ten kontrast k němu přitahuje pozornost. Jedno se mu ale musí nechat: na nové desce, které dal záměrně ten nejzprofanovanější název Láska, přichází s mnohem kvalitnějším středním proudem, než jaký dokážou přičarovat ostatní zlaté rybky v českém poprybníčku.

Už od okamžiku svého stvoření v roce 2007 šel Xindl X (do té doby Ondřej Ládek) tvrdě a hrdě za svým. Teprve touto nahrávkou ze sebe ale smyl cejch bývalého folkáče a přiřadil se k vyvoleným, jimž se dá připlácnout na čelo nálepka „radio friendly“. Za sound, kterým jeho cynicky realistické písničky obalil producent a klávesista Dalibor Cidlinský Jr., by se nemusel stydět ani pozdní Tom Jones. Ozvěny hardrocku, techna a hip hopu vyvažuje archaický zvuk bendža a akustické kytary, písně na osobní notu střídají obecnější témata. Opravdovou lásku tady nečekejte, všechno jsou to náhražky – o to uvěřitelněji ale dnes působí.

Pryč z těch pomejí

„Budík hlásí, že je čas lidí bez páteře,“ konstatuje zpěvák v inovovaném hitu Cool v plotě, kde přichází ke slovu dokonce hlas boží (tedy Karla Gotta). Na experimentu jménem Xindl X byly od začátku nejcennější ony sebezpytné analýzy, posílající do patřičných míst jak evidentní pablby, tak vlastní osobu, která si s nimi vědomě a „v zájmu boje o nejvyšší mety“ špiní ruce. Ne že by bylo něco sympatického na týpkovi, jenž se nechá zkompromitovat a ex post se s hořkým úšklebkem shazuje. Pozorného posluchače musela fascinovat ta hra se sebou samým: Ládek byl zkrátka Xindlovým pokusným králíkem, a dokud výzkum probíhal, mohl tento (spíše sociologický než hudební) fenomén zajímat i lidi, co nemají místo mozku malou kostku.

Nadaný muzikant má za sebou bohužel období, v němž se tak moc nadýchal moru popového pozlátka a levných parfémů tuzemských pseudocelebrit, že se mu bude jen obtížně vracet zpátky na zem. Pravda, pro to, aby šel dál, udělal maximum: postavil album ze silných melodií, stejně jako v případě minulé desky Praxe relativity vsadil na lepší hráče, než je on sám, a pokusil se tematizovat další společenské jevy a jedy – disciplína, která mu šla vždy nejlépe. Dočasná svatá, Hypermarket, Chodník slávy, Kluci na plakátě – to všechno jsou nosné náměty. A když Ládek zazpívá, že „v Hollywoodu přece hvězdy patřej na chodník“, poznáváme v něm toho starého Xindla, co umí tak přesně bodnout pod žebra.

Problém nastává, když se autor vrací k svým soukromým peripetiím. Pocit, že „zpíváme to, co každej z vás chce slyšet, a vy nám žerete tyhlety naše Pomeje“ (více než laciná narážka) dokazuje, že i takový řízek jako Ondřej žije ve virtuální realitě. Upřímně řečeno, počet těch, kterým je Xindl s Lounovou (vzpomínáte? to je ta… víte kdo?) srdečně ukradený, je mnohonásobně vyšší, než si hudebník zmasírovaný pofiderním úspěchem na české popscéně myslí. Pilotní singl Zlato se ještě umí obhájit nápaditou aranží a docela výstižným textem, ovšem zmíněné Pomeje nejsou než tím, co stojí v názvu. Navíc se tu vrací jeden otravný refrén: „Nejde tu o sex, jde tu jen o šek s horentní sumou…“ Jasně, tak to chodí, ale fakt ne vždycky a všude! Talent takového formátu by se měl urychleně z těchto virtuálních světů vymanit.

Nezpochybnitelnými plusy Lásky jsou melodičnost, dobře padnoucí aranže a pěvecký i instrumentalistický tah na bránu. Po textové stránce se Xindl od minula vylepšil, i když nutno dodat, že předchozí album handicapovala určitá zastaralost skladeb na ně zařazených. U téhle kolekce písní je na první poslech zřejmé, že jde o čerstvé zboží reagující na to, co se děje právě teď. Muzika se valí jako armáda, v jediném momentě nezakulhá. Každá vteřina tu potvrzuje Ládkovo přesvědčení, že „život skončil ve třiceti, teď začíná legrace“. Dokud se bude držet téhle víry, stojí za to ho poslouchat. Ale s těmi plastikovými nářky nad rozlitým bulvárním mlékem by už stejně měl jít…do Hollywoodu.