Chcete-li uspět v tvrdém konkurenčním prostředí makléřů na Wall Street nebo v londýnském City, je důležité, abyste se nebáli být pravidelně opilí. Řečeno odbornou finanční terminologií: aby vám to sypalo, musíte lejt. Tvrdí to autor knihy The Art Of Business Seduction (Umění obchodní svůdnosti) Mark Jeffries. Podtitul publikace zní Třicetidenní plán na to, jak na sebe upozornit, být povýšen a posunout se dál. Čtenáře v ní mimo jiné poučí o zásadní nutnosti vytvářet si citová pouta se svými nadřízenými, spolupracovníky a dalšími lidmi, kteří jsou důležití pro váš obchodní a kariérní úspěch.
A že tahle pouta mohou mít různou, až nezvyklou podobu.
Mark na to přišel docela bolestivou cestou. Kdysi býval makléřem v londýnské pobočce finanční firmy Merrill Lynch, kde se staral o akcie na japonském trhu. Zatímco jeho kolegové spolu chodili na pravidelné tahy, při kterých se obvykle zpili pod obraz, snaživý Mark se takovým akcím vyhýbal. Možná že po nocích místo popíjení s kolegy dokonce pracoval.
Nicméně když se japonský akciový trh propadl do krize a následovala vlna propouštění, Markovo místo bylo zrušeno jako jedno z prvních. Opilci se udrželi.
„Byl jsem každopádně naivní makléř,“ prohlašuje dnes Mark Jeffries. Redaktorce portálu FINS, což je internetová služba deníku Wall Street Journal zaměřená na práci a kariéru ve finančnictví, řekl doslova toto: „Opíjet se bylo klíčovou věcí. Právě tady vznikalo citové pouto. A já jsem si to nechal úplně utéct.“ Mark Jeffries z toho vyvozuje, že pitky se šéfem jsou něco, o co jde ve vaší kariéře hned v první řadě. Po šestém pivu ve vás nadřízení a služebně starší kolegové najdou zalíbení a po desátém si dokonce můžete získat jejich vděk, když jim pomůžete dojít na toaletu. Pan Jeffries, který dnes působí v New Yorku jako konzultant v oblasti komunikace a jezdí přednášet po celém světě, možná mohl do své knihy použít pasáž z Osudů dobrého vojáka Švejka, kde feldkurát Otto Katz říká: „Podívejte se tady na toho vojáka. Toho jsem si vypůjčil na dnešek od obrlajtnanta Feldhubra, je to jeho pucflek. A ten nic nepije, je ab-ab-abstinent, a proto půjde s marškou. Po-poněvadž takového člověka nemohu potřebovat. To není pucflek, to je kráva. Ta pije taky jenom vodu a bučí jako vůl.“ – „Ty jsi abstinent,“ obrátil se na vojáka, „že se ne-nestydíš, pitomče. Zasloužíš pár facek.“
I tady se kvůli zdrženlivosti a zdravé životosprávě nepodařilo důstojnickému sluhovi navázat citové pouto se svým nadřízeným, který ho za trest vyhodí a pošle na frontu (kde bude patrně zastřelen). Naopak Švejk jako opilec se s tím samým nadřízeným sblížil rychle a kariéru důstojnického sluhy si udržel.
Samozřejmě do doby, než ho jeho nadřízený prohrál v kartách. ?
