"Jde o skupinu chronických alkoholiků, kteří obtěžovali okolí v amsterodamském Oosterparku: ozýval se odtud pekelný rámus, docházelo tu k bitkám a alkoholici častovali kolemjdoucí, zejména ženy, sprostými poznámkami," vysvětluje Gerrie Holtermanová, která řídí tento projekt nadace Regenboog, financované ze státní kasy i soukromých darů.
"Naším cílem bylo je zaměstnat, dosáhnout toto, aby něco dělali, aby v parku už netropili nepřístojnosti," dodává a upřesňuje, že jsou metaři rozděleni do dvou skupin po desítce osob. Každá skupina pracuje tři dny v týdnu.
Jak píše agentura AFP, tato odvážná metoda kombinace cukru a biče, dokonalá ilustrace pragmatismu po nizozemsku, může šokovat mimo Nizozemsko, ne však ve východním Amsterodamu.
"Kdyby nedostávali pivo, už by nepřišli"
Den začíná v 9:00 hodin. Alkoholici dostanou dvě piva, mohou rovněž obdržet kávu, pokud chtějí, a pak jdou odklízet odpadky válející se v ulicích.
Gerrie Holtermanová si pečlivě zaznamenává, co každý vypije, aby se nestalo, že by si někdo šel pro pivo dvakrát, ale jinak tu vládne ovzduší důvěry: když Gerrie odchází, jsou to sami alkoholici, kdo poctivě zaznamenává, co kdo vypil.
ČTĚTE TAKÉ |
"Za skupinu můžu říct, že kdyby nedostávali pivo, už by nepřišli," ujišťuje Frank, s oranžovou vestou a metařským náčiním v ruce. "Potřebujeme alkohol, abychom mohli fungovat, to je ta nevýhoda chronického alkoholismu," říká odevzdaně pětačtyřicetiletý muž, který byl ve vězení za násilí, nikdy nepracoval a nemá trvalé bydliště.
V poledne dostanou další dvě piva a teplé jídlo, pak znovu odcházejí zametat. Poslední pivo pracovní den uzavírá a alkoholici kolem 15:30 odcházejí. "Jsou místa, kde se závislým narkomanům podává heroin, proč bychom tedy nemohli dávat alkoholikům pivo?" táže se Holtermanová. Všichni alkoholici, kteří jsou do projektu zapojeni, jsou velmi spokojeni. Jejich účast je dobrovolná.
"Pijeme sice trochu rozloženě, ale nemyslím, že bychom pili méně"
"Vnáší to do našich životů trochu řád," ujišťuje jeden z nich, který si nepřeje být jmenován. "Mnozí z nás neznají žádný denní pořádek už roky, je to pro nás neznámá věc a myslím, že nám to prospívá," říká Frank.
Spokojeni jsou, zdá se, i sousedé, mnozí z nich metaře zdraví, když jdou kolem. "Dělají něco užitečného místo toho, aby řádili v parku," zdůrazňuje jedna dáma.
ČTĚTE TAKÉ |
Pokud však jde o jejich konzumaci alkoholu, názory se rozcházejí. "Když se vracím domů, mám za sebou perný den a nemám nutně chuť se napít," ujišťuje osmačtyřicetiletý Vincent, bývalý pekař. "A člověk také pociťuje určité zadostiučinění z vykonané práce, z toho, že přispíváme k prospěchu společnosti, i když pijeme," dodává. "Je také dobré, že nám dávají lehké pětistupňové pivo, ne jedenáctku nebo dvanáctku, které jsem pil dřív," říká.
Frank je trochu cyničtější: "Pijeme sice trochu rozloženě, ale nemyslím, že bychom pili méně. Když odsud vyrazíme, zajdeme do supermarketu a za těch deset eur si pivo stejně nakoupíme," svěřuje se. "A v těch dnech, co nezametáme, upadáme zase do starých zvyků: když supermarket v osm hodin otevře, jsme první, kdo si kupuje pití," dodává Frank.
