Závodníci, mechanici a vůbec všichni, kdo se točí okolo cirkusu jménem Dakar 2009, se již nemohou dočkat volného dne. Úmrtnost techniky je na letošním prašném a zrádném ročníku značná.
Výsledkem páté etapy bylo anulování části etapy, kde se nacházelo první dunové pole. V něm skončila třeba i legenda Dakaru Yoshimasy Sugawara, která dokončila všechny z předchozích závodů s kamionem od roku 1992.
Pátá etapa znamenala konečnou i pro „amazonku“ Elisabete Jacintovou, která v neprostupné prachové cloně najela se svým manem v rychlosti cca 80 km/h na buginu zapadlou v písku a uvízla na ní.
„Nešlo to dopředu ani dozadu, přišla jsem o vzduch a během pěti minut mi náklaďák shořel,“ sdělovala nešťastná Elisabete.
Celou noc se pak do bivaku trousili opozdilci, díky rozhodnutí ředitelství soutěže však dostali možnost odstartovat do šesté etapy. Jenže v ní Dakar skončil pro obhájce prvenství mezi kamiony Hanse Staceyho. V šesté etapě se zpočátku velmi dařilo českým barvám. Aleš Loprais se po průjezdu dunami posunul na průběžné čtvrté místo. Dvacet kilometrů před cílem ale „zaparkoval“ svou tatru do takzvaného soliska, které sice nebylo značené v itineráři, ale kamion zastavilo na pár metrech.
Naštěstí jeli brzy kolem Tomáš Tomeček a Marek Spáčil, kteří společnými silami Lopraise z bažiny vytáhli. Následně pomohli i tatře Andreho de Azeveda, který zapadl o pár set metrů dál. „Chtěl bych Markovi i Tomášovi upřímně poděkovat,“ říkal v cíli Aleš Loprais. „Bez nich bych se z té pasti dostával dlouho a velmi obtížně.“
Přijetí všech, kdo dorazili do bivaku v Mendoze, bylo ze strany místních opět velmi milé. Stačí zastavit na křižovatce nebo na pumpě, a hned je kolem vás hrozen lidí, kteří chtějí třeba jen podat ruku, zeptat se, odkud jste, vyměnit čepici nebo získat podpis na kus papíru, tričko nebo třeba pupík...
O autorovi| Ladislav Lála, Autor jede v doprovodném voze Loprais Tatra Teamu
