Kůže sliznatky obsahuje slizové žlázy, které sekret vypouštějí. Strukturu slizu tvoří dvě proteinové složky: vlákna a glykoproteinový hlen. Když sliznatka sekret vypustí, naváže se na vodu a omezí její proudění kolem vláken. Po spojení těchto tří složek - mořské vody, hlenu a vláken, vznikne trojrozměrná síť materiálu, který je elastický a lepkavý. Ten se postupem času ve vodě rozpustí. Díky této unikátní stavbě dokáže sliz ve vodě až deset tisíckrát zvětšit svůj objem a změnit strukturu vody.
  |
Odborníci amerického námořnictva nyní vyvíjejí syntetickou verzi slizu. Právě díky vlastnosti měnit vodu, hodlají vědci jejich vynález zapojit do boje na moři. Plánují jej využít k zastavování podezřelých či nepřátelských plavidel. Sliz, který námořníci vystřelí ze slizového děla nebo jiného podobného zařízení, se podle vývojářů dokáže namotat na lodní šroub lodí a tím je zastavit.
Podle vývojáře Joshe Kogota má látka všestranné využití. „Nový syntetický sliz by mohl být používán také jako protibalistická a protipožární ochrana, sprej proti žralokům nebo ochrana pro potápěče. Možnosti jsou nekonečné,“ řekl Kogot.
V současnosti americké námořnictvo používá k zastavení lodí v pohybu plastová lana, která vystřelují pneumatickým dělem. Tento způsobem je však nebezpečný a málo účinný.
