Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Americká demokracie jako vzor. Zkušenosti z cest Masaryk zúročil při přípravách Československa

Lidé

  21:26
PRAHA - Masarykovi jeho oponenti někdy posměšně říkali Amerikán. Manželka Charlotta skutečně vnesla do Masarykova života další, světový rozměr a z Masaryka udělala svým způsobem Američana na dálku.

Prezident Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1934 foto: ČTK

Svoji kulturní identitu zhodnotil ve vysokém věku Karlu Čapkovi: „Já jsem svým vzděláním vědomě Evropan; chci tím říci, že mně kultura evropská aamerická (Amerika je etnicky i kulturně kusem Evropy přeneseným – ne úplně – do Ameriky) duchovně stačí.“

Přímou zkušenost se životem ve Spojených státech Masaryk získal při své krátké „svatební“ cestě do Spojených států vroce 1878, pak ale Ameriku delší čas nenavštívil. Několikrát však o odjezdu za oceán uvažoval; tyto úvahy měly většinou souvislost s existenčními otázkami nebo byly reakcí na emotivní vystoupení české veřejnosti proti němu v době hilsneriády. Svými spory se Masaryk postupně dostával do pozice veřejného intelektuála, o jehož názor začal mít svět zájem. Začali jej vyhledávat zahraniční žurnalisté, studenti i akademici.

V lednu 1902 prezident chicagské univerzity William R. Harper nabídl Masarykovi sérii 24 přednášek. Za to Harper sliboval 2000 dolarů, které měly uhradit cestu a pobyt. Masaryk nabídku akceptoval, ale chtěl odjet dříve, aby si oživil angličtinu aměl dostatek času na svá sociologická studia. Před cestou ještě potřeboval sehnat další peníze – 1500 zlatých.

O ty požádal evangelického faráře Císaře: „Chystám se do Ameriky. Doufám nejen, že tam to ono nové uvidím, ale že se také mravně a nábožensky posilním.“ Farář odpověděl, že obnos opatří za každou cenu, a připojil radu: „…Krom toho zavazuji Vašnost, abyste pojistil svůj život na obnos co možná nejvyšší. Toto se rozumí u obyčejných smrtelníků ve prospěch jich rodin před cestou, jako je Vaše, samo sebou. Ale Vy neráčíte být obyčejný smrtelník a důvěřujete jako Napoleon své šťastné hvězdě přílišně.“

Úspěch u krajanů v Chicagu

Masaryk připlul do New Yorku 29.dubna. Setkal se tu s příbuznými ačeskými krajany, studoval v knihovně a snažil se proniknout do amerického stylu života. Delší dobu měl pocit, že jeho angličtina je špatná. Když ho však švagrové Alice aElla ujistily, že jeho výslovnost i slovní zásoba jsou v pořádku, přestal se univerzitních přednášek obávat.

Do Chicaga přijel ve čtvrtek 19. června 1902 v šest hodin večer; vlak vyjíždějící ráno z Toleda v Ohiu měl hodinu apůl zpoždění. Krajina, kterou Masaryk projížděl, se mu jevila „jako talíř plochá, samá zeleň a často bažinatá“. Zaujalo ho množství kukuřice. Při pohledu na Chicago pochopil, co to znamená průmyslové město – viděl jen „továrny a byty dělnické, krámy, magazíny, dráhy atd.“. Na místní klima si špatně zvykal, těžko se mu dýchalo v „hustém vzduchu“. Ubytoval se ve druhém patře luxusního hotelu Windermere na Cornel Avenue.

Edvard Beneš: tvůrce „československého zázraku“

Zatímco přednášky pro krajany měly vysokou návštěvnost, na univerzitě míval Masaryk jen kolem 40–60 posluchačů. Po první přednášce si o tom poznamenal „publika ne mnoho, dost Čechů ataké několik Němců (Židů)“. Přednášky byly určeny pro neakademické publikum – chicagská univerzita měla ambice stát se největším americkým centrem pro vzdělávání dospělých. Návštěvnost ale přece jen nebyla tak zlá, navzdory protestům katolíků z řad českých přistěhovalců, kteří se obávali Masarykova protikatolického postoje. Na rozdíl od jiných pozvaných profesorů ovšem Masaryk nemusel své přednášky rušit.

Masaryk se v Chicagu stýkal s přáteli zuniverzity i rodinou Craneů (viz rubrika Osobnosti doby). Ti jej pozvali na víkend, kde pravděpodobně poprvé viděl, jak se hraje golf. Jeho diář byl zaplněn schůzkami a různými akcemi. Nejvíce času a zájmu ale věnoval českým krajanům a sociálnímu a vzdělávacímu zařízení pro přistěhovalce Hull House. Podle jeho zakladatelky americké sociální pracovnice Jane Addamsové byl Masaryk překvapen materialismem amerických Čechů, náhle „osvobozených od politických, sociálních, náboženských pout“, arychlostí jejich „poameričtění“. Pozoroval kvapnost života, byl kněmu kritický, přesto přijímal „zásady americké demokracie“, které, jak prohlásil v roce 1933, „byly avždycky budou vedoucími zásadami mé politiky a mého života“.

Na konci pobytu se mu už hodně stýskalo po rodině; často psal své ženě, aby za ním do USA přijela. S cestou byl ale spokojen, „viděl Ameriku, udělal si přátele“ a chtěl nadále spolupracovat sHull Housem. Dokonce plánoval, že tam budou s Charlottou jezdit na prázdniny. Američtí Češi pak po prvním setkání sMasarykem získali dojem, že „s jejich stojatými vodami silně pohnul“.

Inspirace Deklarací nezávislosti

Masaryk ve Spojených státech navázal důležité kontakty vakademických, krajanských, církevních i podnikatelských kruzích, v jeho „sociálním síťování“ mu pomáhaly nejen znalosti a odborné renomé, ale i šarm, charisma a občanská neohroženost. Vše zúročil v roce 1918, kdy zažil nejen květnové triumfální přivítání tisíci krajany v Chicagu, ale díky úspěšnému politickému lobbingu získal přístup ikprezidentu Woodrowu Wilsonovi.

Ve Washingtonu pak zformuloval Deklaraci nezávislosti československého národa, která byla inspirována americkou Deklarací nezávislosti. Masaryka ostatně ovlivnil také americký politický systém, postavený na silné úloze prezidenta, která konvenovala jeho názorům.

Autor: