„Jsem na černé listině. Muslim, který se netají svou homosexualitou a prohlásili ho kvůli tomu za bezvěrce. Islám byl odjakživa páteří mého bytí, ale teď čelím krizi víry. Patřím do náboženství, které mě odsuzuje? Za tři dny odjíždím do Saúdské Arábie. Stejně jako miliony muslimů přede mnou tam mířím, abych vykonal hadždž. Jediný rozdíl mezi mnou a nimi je, že tam jedu jako veřejně známý homosexuál. A ty saúdský režim trestá smrtí.“
Americký novinář a režisér indického původu Parvez Sharma proslul svým prvním filmem Džihád za lásku (2007), působivým portrétem muslimů rozpolcených mezi svou hlubokou vírou a menšinovou sexualitou. Průkopnický dokument, který si klade otázku, zda je možné být gay a zároveň i dobrý muslim, sbíral na světových festivalech ocenění, u jisté části divácké obce však narazil na odpor: konzervativní muslimské autority Parveze Sharmu veřejně odsoudily jako odpadlíka od islámu.
Podobně bouřlivý ohlas nyní vyvolává i jeho letošní snímek Hříšník v Mekce, který dokumentuje Sharmovo úsilí naplnit jeden z pěti pilířů islámu: rituální pouť (hadždž) do svatého města. Na místa, kde je filmování přísně zakázáno. A kterým vládne nelítostný wahhábistický režim, jenž homosexualitu neodpouští.
Trailer k filmu Hříšník v Mekce (2015). Českému publiku představil Sharma svůj dokument jako host 16. ročníku filmového festivalu Mezipatra.
Lidovky.cz: „Pohltil mě strach,“ přiznáváte v Mekce nedaleko všudepřítomných stráží. Co kdyby vás odhalily?
Saúdská Arábie je jedna z mála zemí světa, jež homosexualitu trestají smrtí. Můj první film ze mě udělal nejspíš neznámějšího homosexuálního muslima planety, takže kdyby zjistili, kdo jsem... Vzhledem k mé dosavadní činnosti se obávám, že by se se mnou vypořádali tvrdě. Trest se může pohybovat od bičování k veřejnému stětí.
Lidovky.cz: Poutí jste riskoval život. Předpokládám, že za tím nebyla jen touha po dalším filmu...
Hříšník v Mekce je velmi osobní snímek. Věnuje se i mé matce, mým indickým kořenům. Vyrůstal jsem mezi lidmi, kteří hadždž sami vykonali a často o tom mluvili, v prostředí, kde byla víra nesmírně důležitá. Myslím, že sílu překonat strach jsem čerpal právě odtud, ze svého nitra utvářeného místem, kde jsem strávil prvních 26 let svého života. Ale budu k vám upřímný: kdybych měl ten strach a sílu těsně před odletem položit na váhy, strach by byl těžší. Nikdy v životě jsem se tak strašně nebál. Ale měl jsem pocit, že nemám na výběr. Že jet musím.
Lidovky.cz: I kvůli matce? Vaši orientaci nikdy nepřijala a po letech proseb, abyste si našel „hezkou dívku“, předčasně zemřela na rakovinu. Z filmu je zřejmé, že jste vinil sám sebe...
Ano, pocit viny byl ochromující. Nesmířila se se mnou ani před smrtí a ta vina mě tak pronásledovala dál, po všechny ty roky. Hadždž jsem vykonal také proto, abych se od ní očistil. Chtěl jsem, aby mi matka odpustila, a zároveň také, abych odpustil já jí. A to se skutečně stalo.
Lidovky.cz: Kdy jste si tu katarzi poprvé uvědomil?
Myslím, že mi nejvíc pomohla (svatyně) Kába. Její obraz jsem si nesl v mysli od dětství a vidět ji na vlastní oči byla neuvěřitelná zkušenost. Přitahovala mě jako magnet, už od samého počátku, přestože první noc u ní mě zaskočila. Místo očekávaného duchovního zážitku mě obklopila zběsilá a bezohledná masa lidí, šel jsem v jejím sevření, telefon připevněný kolem krku gumičkou, zapnul jsem ho, ale neměl jsem ponětí, jestli vůbec něco nahrává...
Pocit klaustrofobního ohrožení, který ve mně ta násilná noc vyvolala, pak rezonoval na mnoha dalších místech pouti. Například během rituálu kamenování ďábla, kde se mi dokonce zdálo, že mě má víra úplně opouští. Ale s tím, jak hadždž pokračovala, se můj vztah s Kábou proměnil, až jsem konečně pocítil tu božskou sílu, která z ní vyzařuje. Díky tomu se pak změnil i můj vztah k samotné pouti, aby mi nakonec přinesla smír.
Lidovky.cz: Jak vnímáte fakt, že místa takového významu jsou v rukách saúdské monarchie?
Oficiální titul saúdského krále zní „opatrovník dvou svatých mešit“. Tím, že se za něj prohlašuje, si v rámci muslimského světa uzurpuje autoritu, tvrdí, že právě on drží klíč k podstatě islámu. Co mu k tomu dává právo? To, že zeměpisně leží Mekka i Medína na území Saúdské Arábie? Tato svatá místa by přece neměla patřit Saúdům, ale všem muslimům světa. Nehledě na to, že způsob, jakým je tamní režim spravuje, je nesmírně problematický.
Starobylé památky ničí i Saúdská Arábie. Západ zavírá před její krutostí oči |
Lidovky.cz: Saúdové zlikvidovali řadu posvátných míst, jejichž uctívání pokládají za modlářství. Stejně dnes postupuje Islámský stát – a Západ troubí do boje, zatímco v případě Rijádu mlčí. Když dva dělají totéž, není to totéž?
Vztah Západu k Saúdské Arábii je největší pokrytectví dnešního světa. Bavíme se o zemi, která v 21. století veřejně seká lidem hlavy! O zemi, kde jsou lidská práva prázdný pojem. A všichni mlčí! Je neuvěřitelné, že Barack Obama jede do Rijádu, setká se s králem a nevěnuje tomu všemu ani zmínku. Amerika vlezla se Saúdy do postele. Uzavřeli pakt mlčení, stvrzený geopolitikou a ropným bohatstvím.
Západ prohlašuje, že největším nebezpečím dneška je fanatismus Islámského státu. Jenže ideologie ISIS se vychází z wahhábismu, oficiální náboženské doktríny Saúdské Arábie! Wahhábistický islám je brutální, dobyvačný a vynucuje si svou dominanci násilím. Saúdům nestačí, že ho ve školách vštěpují svým dětem, vnucují ho i zbytku muslimského světa. Co se mě týče, největší problém, kterému dnes islám čelí, je právě Saúdská Arábie. Dokud se nezmění ona, nezmění se ani ideologie extremistických skupin jako ISIS.
Král je mrtev, ať žije chaos. Stín Saúdské Arábie halí Blízký východ |
Lidovky.cz: Jenže jak? Vnější tlak nepřichází a vnitřní opozici režim ničí už v zárodku.
Odpověď nemám. Ale snažím se být jedním z hlasů, které ji hledají. Tím, že nemlčím, že mluvím s novináři, že světu představuji svůj film a doufám, že bude mít nějaký dopad. Ta hradba mlčení musí být prolomena. Věřím, že nejsem jediný muslim, který si to myslí: potřebujeme hodně muslimských hlasů, které budou zpochybňovat moc Saúdské Arábie a její verzi islámu. Protože je vysoce nebezpečná – ačkoli sami Saúdové vám budou tvrdit, že je naopak nejčistší.
Lidovky.cz: Bojím se, že nebudou sami...
Bohužel, saúdský režim neuzavřel pakt mlčení jen se Západem, ale i s muslimským světem. Když se podíváte na většinu muslimských zemí, značná část populace není tak vzdělaná, jak by měla být, o chudobě a propastných ekonomických rozdílech nemluvě. Načež přijdou bohatí Saúdové, postaví nablýskanou mešitu z mramoru a pak z ní šíří svůj zvrácený výklad islámu. A to, co říkají, přece musí být pravda, když staví tak nádherné věci a mají takovou moc a navíc jsou ochránci dvou svatých mešit, že? Jejich islám přece musí být ten pravý...
Stít hlavu, useknout ruku, vyhostit. Saúdská Arábie válčí s drogovou epidemií po svém |
Peníze výměnou za ticho. Není náhoda, že arabské jaro do Saúdské Arábie neproniklo. I když poslední dobou se někteří mladí proti režimu vymezují i tam, což můžete vidět například na Twitteru. Mimochodem, Saúdská Arábie má největší počet uživatelů na celém Blízkém východě.
Lidovky.cz: Nemlčel ani blogger Raíf Badáwí. Vysloužil si tím Sacharovovu cenu – ale až poté, co ho režim ztrestal vězením a bičem...
Nebo Alí Muhammad Nimr, kterého uvěznili (v sedmnácti letech za účast na demonstraci za práva menšinových šíitů – pozn. red.) a teď ho chtějí ukřižovat. A takových případů je celá řada. Všechny dokládají to samé: mezi ideologií ISIS a Saúdské Arábie není žádný rozdíl.
Documents show #IS & #Saudi Arabia prescribe near-identical punishments for crimes http://t.co/Hpdoim3KFm #ISIS pic.twitter.com/PxT9ofT4RX
— tawab malekzad (@tmalekzad) 14. Říjen 2015Nelidské mučení a fašistický režim. To je dnešní Egypt, líčí obviněný právník |
Lidovky.cz: Zmínil jste arabské jaro. Pomohlo muslimskému světu?
Arabské jaro se změnilo v bezútěšnou islamistickou zimu. Příslib svobody se roztříštil a z těch trosek povstalo něco, co nemá s demokracií nic společného. Skvělým příkladem je Egypt. Mubaraka svrhli, ale pak přišlo Muslimské bratrstvo, a když odstranili to, nastoupil další diktátor. Vypadá to, že tohle jsou teď jediné dvě možnosti: buď diktatura, nebo extremistické muslimské dogma.
Lidovky.cz: A všichni ti lidé, kteří tehdy vyšli do ulic? Je jejich naděje mrtvá?
Bohužel ano. Není to téma na jeden rozhovor, ale na dlouhou debatu, a já nechci zjednodušovat. Každopádně se zdá, že chybí koncepce demokracie tak, jak ji chápeme na Západě. A s tím, jak tamní režimy vypadají, je idea svobody jen iluzorní a zmařila očekávání, která do ní lidé vkládali. Někteří doufají v demografickou změnu, říkají, že až se populace obrodí, třeba za dvě generace, bude o světě přemýšlet jinak. A je pravda, že například v Saúdské Arábii je většina obyvatel mladších 30 let. Ale já osobně jsem pesimista. Žádnou změnu k lepšímu v dohledné době nevidím.
Lidovky.cz: A situace homosexuálních muslimů? Nejste aspoň tady optimista?
Každý gay vám řekne, že se mu nedospívalo lehce. Vyrovnáváte se strastiplným pocitem, že nezapadáte, ať už jste ateista z Čech, nebo muslim z Indie. Je pravda, že když jste věřící, bývá to problematičtější. Například islám je komunitní náboženství, o to bolestivější je, když si připadáte jako outsider. Právě kvůli tomu jsem točil svůj první film, chtěl jsem dokázat, že islám a homosexualita mohou koexistovat.
Jenže po těch letech už sám se sebou nesouhlasím. Nemyslím si, že islám začne homosexualitu tolerovat. Nemyslím si, že ze všech těch odnoží a sekt vzejde náboženská autorita, která řekne „gayové jsou ok“, a 1,6 miliardy muslimů to přijme. Nic takového se nestane. Řešení nenabídne ani korán, tím spíš při jeho doslovném výkladu, podle něhož se část věřících řídí. To samé ale platí i pro křesťanství a judaismus. Nezahrávejte si se svatým textem! vyčiní vám. Je to slovo Boží a to je neměnné. Mluví snad o Adamovi a Adamovi? Nebo Evě a Evě? Ne! Zato mluví o Sodomě a Gomoře.
K TÉMATU: |
Takové argumenty jsou samozřejmě směšné a řada věřících s nimi nesouhlasí. Přesto jsem toho názoru, že náboženství, minimálně zmíněná trojice, s homosexualitou nejen zásadně nesouhlasí, ale dokonce ji chápe jako hrozbu. Adam a Eva, to je to, o co tu jde. O muže a ženu, kteří spolu počali lidstvo, o ústřední ideu heterosexuální rodiny, která se v rámci manželství reprodukuje a rozšiřuje tak obec věřících. Sex se musí odehrávat kvůli rozmnožování. A musí se odehrávat v mezích instituce manželství. Jiný sex je nepřirozený. Nevěřím, že se to kdy změní.
  |
