Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Angličtinu i do školek - ale pořádně

Česko

INSPIRACE Pražský Klub Pírko Pavly Houštecké učí malé děti cizí jazyk prožitkem

Angličtina pro děti v mateřských školkách přestává být nadstandardem, jako doplňkový kroužek se v nabídce těchto zařízení objevuje stále častěji, podobně jako třeba keramika nebo plavání. Výuka dětí, které stojí teprve na počátku rozvíjení slovní zásoby v mateřštině, má však svá specifika.

Pavla Houštecká založila svůj Klub Pírko, který se výukou angličtiny pro děti od dvou let zabývá, proto, že se jí nelíbilo nic z toho, co nabízela „konkurence“. „Docházka rodilého mluvčího je sice fajn, smysl ale má ve chvíli, kdy je častá. Při výuce českých dětí z českých rodin je pak jednou týdně málo,“ tvrdí.

„Když učíme děti angličtinu my, de facto imitujeme způsob, jakým si osvojují svou mateřštinu,“ říká Houštecká, která Pírko také vede. „Zvolili jsme emoční učení, angličtinu prožitkem, hlavní důraz klademe na dialog.“ Právě prožitek je klíčový, neboť aktivuje emoční paměť a usnadňuje tak zapamatování.

Česky, anglicky, pantomimicky - a pořád V pražském Klubu Pírko se děti scházejí na angličtinu ve všední den odpoledne jednou či dvakrát týdně. Mnohé z nich ani nevnímají, že na nějakou angličtinu chodí, prostě dvakrát týdně přijdou odpoledne do školky dvě tety a hrají si s nimi v téže herně, ve které jsou den co den. Jen jedna ta teta, co mluví mnohem víc a vlastně pořád, mluví jinou řečí a své povídání také neustále doplňuje pantomimou. Ta druhá říká mnohem stručněji to samé česky. Po celou dobu.

„Nevnucujeme nikomu víc češtiny, než sám potřebuje,“ vysvětluje Houštecká, „překlad ale zajistí, že nikdo nezůstane delší dobu mimo. Všichni tak pořád vnímají, co se děje. Navíc protože slyší, že já mluvím česky, jdou děti za mnou, kdykoli něco potřebují. “ Což je ve skupince sedmi či osmi takhle malých dětí každou chvíli. Díky tomu, že obě učitelky jsou Češky, může i ta anglicky mluvící reagovat na všechny podněty, které slyší od dětí.

A tak děti například vysypou z košíku červené papírové jahody a jablíčka a spolu s oběma učitelkami je roztřídí. Pomocí jednoduchých mnohokrát zopakovaných frází That is a strawberry, put it in the basket, That is not a strawberry, that is an apple a hlavně pantomimického doprovodu se podaří sesbírat jahody do košíku. Potom jdou děti za dveře, učitelka jahody rozmístí po místnosti - a mrňata je po návratu hledají. Když mají pocit, že našly všechny, společně je spočítají.

Barvy i s vůní a chutí Emoční prožitek ve výuce angličtiny jsme viděli v praxi na dvou různých příkladech. Jednou za čas totiž kromě pravidelné lekce učitelky připraví dvouhodinové společné hraní se závěrečnou ukázkou pro rodiče.

Prvním bodem programu bylo divadlo o Červené Karkulce. S pomocí jednoduchých loutek a rekvizit ho zahrály učitelky s dětmi zhruba stejným způsobem, jako když si hrajete s dětmi s panenkami a plyšáky.

Protože děti pohádku o Karkulce znají, popisovaly, co se dělo dál, společně daly do košíku opravdickou bábovku a sirup, Karkulka chodila mezi nimi a vlk byl ve skutečnosti roztomilý plyšák. Nakonec všechno dobře dopadlo, i když toho plyšového vlka nikdo nerozpáral, kamení mu do břicha dali jen „jako“. Anglicky i česky. Druhá část dvouhodinovky byla vyhrazena přípravě ovocného salátu - a všechny větší děti se na ni moc těšily. „Některé jazykové školy používají při výuce barev barevné míčky, snad jako důkaz toho, že barvy učí izolovaně a děti je tak určitě znají. Mnohem lepší ale je učit barvy na něčem konkrétním, tak jako vás to učila maminka, a ovoce se samo nabízí,“ vysvětluje Houštecká.

Zabíjí tím vlastně dvě mouchy jednou ranou: znalost barev i pojmenování druhů ovoce. Děti dostaly barevné plastové talířky, měkké plastové nože, také barevné, a společně krájely zelené kiwi, žlutý banán i červené jahody. Během hodování tak pořád dokola znělo: chtěl bys ještě pomeranč?, máš ráda jahody?, kdo chce kiwi? „Ovoci jsme se věnovali celý měsíc,“ říká Pavla Houštecká.

Angličtinu do uší Přesun ke stolu, odlišná aktivita a současně svačina, vyhovuje i těm nejmenším, které se nevydrží dlouho soustředit. Rytmus střídání koncentrace a uvolnění je jeden z důvodů, proč je hodina neustále prokládána písničkami, cvičením a hrami. Z každé hodiny si pak děti odnášejí jednoduchý výrobek, zpravidla malují nebo lepí. „To jsou poznámky z naší hodiny,“ říkají učitelky Klubu Pírko.

Najdou se ovšem i nároční rodiče, kteří mají k všudypřítomným triviálním anglickým říkankám a básničkám výhrady. Jsou dokonce tací, kteří by rádi, aby děti měly slovníček a mohly s nimi doma opakovat. Jenže říkanky a básničky jsou pro děti zcela přirozeným médiem a jejich odmítání postrádá smysl. Kromě toho, že děti tak v hodinách opakují již naučené věci, jim angličtina sama a přirozeně „leze“ do uší.

Zásluhou básniček i častého opakování běžných spojení a frází se děti také úplně přirozeně učí gramatiku. Tak jako v češtině. Koneckonců mnemotechnické finty, jak říci něco gramaticky správně díky tomu, že si vzpomenu na kus písničky nebo často opakovaný obrat, v němž jen obměním slovíčka, používá podvědomě většina dospělých.

Co rodiče nemají šanci vidět Jen mimořádní návštěvníci, jakými jsme byli i my, mají šanci vidět, jak celá dvouhodinovka angličtiny skutečně probíhá. Posledních třicet minut, kdy mají přístup i rodiče, tak trochu připomíná besídku. Jako když děti pár měsíců cvičí divadlo, perfektně ho umí, rodičovská přítomnost při představení je však rozhodí natolik, že napovídající učitelky na konci říkají „ony to ale opravdu uměly“.

Tady více či méně unavené a velmi maličké děti hodinu a půl fungovaly. Samozřejmě při tom neseděly vzorně v kroužku, vzhledem k jejich nízkému věku pořád přelézaly, posedávaly učitelkám na klíně, na všechno sahaly... Příchodem rodičů se skupina vlastně rozpadla. Někdo se zasekl proto, že před maminkou spolupracovat nechtěl, někdo proto, že jeho maminka ještě nedorazila. V každém případě vidět jen posledních třicet minut, nezaplatím za angličtinu pro takhle malé dítě ani korunu. Ale těch devadesát minut předtím by přesvědčilo snad každého. Takže: máte-li možnost si už ve školce připlatit za každodenní návštěvu učitelky angličtiny, neváhejte. Alespoň za pokus to stojí.

O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...