Při zavádění víz do Kanady si nešťastně smočila i část našich intelektuálních elit
Na to, kdo může za obnovení víz do Kanady, jsou v zásadě dva názory. Podle prvního patří hlavní porce viny samotným Kanaďanům s jejich bezbřehou naivitou, ne-li dokonce přebujelou politickou korektností, která je vede k tomu, že dávají azyl i jasným ekonomickým utečencům. Podle druhého názoru si za to může Česká republika, nebo dokonce česká společnost sama. Své Romy nedokáže chránit a toleruje, že žijí život občanů druhé kategorie, čímž je vlastně vytlačuje ze země.
Nějak nám tu ale uniká ještě jeden potenciální viník, o jehož míře zodpovědnosti stojí za to přemýšlet: totiž část české elity, intelektuálů a aktivistů, kteří měli možnost se k problému vyjadřovat veřejně a mechanicky ji využívali k tomu, aby v Kanaďanech utvrzovali představu o jakémsi institucionálním rasismu českého státu. Ne že by se rasisti ve státní správě, natož v obyvatelstvu nevyskytovali.
Jde však o míru: je českého rasismu tolik, aby jeho obětem jiná země měla málem en bloc otevírat náruč? Nebo je ho „jen“ tolik, že kdyby se ostatní země chovaly jako Kanada, mohl by občan libovolné země úspěšně žádat o azyl v jiné libovolné zemi?
Utržené zpravodajství Tentokrát byla situace v jednom ohledu nová: objevily se vážné zprávy, že s utečeneckou vlnou je všechno trochu jinak a že na ní vydělávají soukromníci v Kanadě - a že buď oni nebo jejich klienti kanadské úřady a novináře občas krmí smyšlenkami (třeba o ženě, jíž neonacisti vyřízli do kůže hákový kříž; ve skutečnosti se stalo v Německu).
Kritikům českých poměrů to ale za úvahu nestálo, smetli to jako typický český alibismus a vyhýbání se zrcadlu, které by nám mohlo ukázat, jaké máme křivé pusy.
Jenže tím vlastně dávali za pravdu takovým lunatikům, jako je šéf Romského komunitního centra v Torontu Paul St. Clair, muž schopný vážně srovnávat postavení českých Romů s postavením německých Židů v třicátých letech.
Pár příkladů: zpráva kanadského Výboru pro přistěhovalectví a uprchlíky o české romské otázce cituje výroky místních „pozorovatelů“ o rasismu českých policistů vůči romské menšině.
Nebo: skupina aktivistů (mezi nimi i Petr Uhl a Anna Šabatová) poslala kanadskému ministrovi pro přistěhovalectví ostrý otevřený dopis. Ministr si totiž dovolil říct, že „český stát nenese vinu v tom smyslu, že by schvaloval pronásledování Romů“. Michael Kocáb včera vydal tiskové stanovisko, v němž sice uznává, že i velkorysý přistěhovalecký systém Kanady má na vyvolání azylové vlny svůj podíl, hlavní vinu ale jednoznačně připisuje „některým složkám veřejné moci“ v České republice. Od ministra je to neotřelý příspěvek k linii jeho vlády, která podíl státu na diskriminaci Romů rozhodně dementuje. Politolog Jiří Pehe minulý týden ještě před zavedením vízového režimu na Aktuálně.cz zveřejnil komentář s výmluvným názvem Kanadská víza si zasloužíme. Pehe rozlišuje hlubší pohled, jímž on spatřil hlavní důvod azylové vlny v „rozmáhající se netoleranci vůči menšinám“, a povrchní pohled, což jsou všechny pokusy připomenout, že sociální systém je v Kanadě k azylantům opravdu vlídný.
Není to poprvé, co teoretici z Prahy posílají do ciziny karikatury místních poměrů. Nejbizarnější, ale zdaleka ne jediný případ vznikl ze sousedského konfliktu v ústecké Matiční ulici, kde jedna strana ulice chtěla mít pokoj od hlučnější druhé strany. Za mocného přispění domácích „pozorovatelů“ se mediální podání této historie úplně utrhlo od reality. Čtenář západoevropských titulů (například německého Spiegelu) musel po pár týdnech zběžného čtení dojít k názoru, že v Ústí nad Labem si pořídili repliku varšavského ghetta s menšinou zahnanou mezi dráty.
Každý takový nesmysl zahraniční provenience se opíral a opírá o mínění někoho tady, komu autor nesmyslu zavolal nebo ho navštívil. Podobně i příslušné ambasády v tiskových svodkách posílají na ústředí články, které se k tématu objevují v českých novinách. Je pak samozřejmě přirozené vybírat si ze zpráv ty, které potvrzují pracovní hypotézu.
Neohrožení a neohrožovaní Zajímavé je, jak často si zastánci názoru, že exodus do Kanady zavinil český stát, ve svých textech reklamují postavení jakýchsi národních štvanců. My ale nežijeme v druhé republice, žádnému plavci proti proudu nehrozí, že by mu navedení čtenáři či diváci šli rozbíjet okna. Jediný, na koho má vyrábění této virtuální reality hmatatelný dopad, je český turista, který bude kvůli vízu muset vážit cestu do Vídně a potom za vízum jedenáct tisíc korun. Je to zvláštní, ale i slova intelektuála ještě mohou mít následky.
***
Je nápadné, jak často si zmínění kritici pro sebe dopředu reklamují postavení štvanců
O autorovi| Daniel Kaiser komentátor LN e-mail: daniel.kaiser@lidovky.cz
