Album Relativní čas v roce 2011 podtrhlo a sečetlo nezáviděníhodnou zkušenost Anny K. s vážnou nemocí, kterou naštěstí přestála. Ale ani následující období nebylo pro zpěvačku podle jejích slov osobně lehké. V krátké době přišla o několik blízkých, což ji samozřejmě citově poznamenalo.
Přestože Anna K. není písničkářka a vlastní repertoár si sama nepíše, její rozpoložení se na albu odrazilo. Téměř výhradním autorem písní je totiž opět její životní partner Tomáš Vartecký, který se zpěvačkou její osud sdílí z první ruky. Správně vycítil, že Anna K. potřebuje vykročit z temnoty k – titulnímu – světlu. A že bez blízkých lidí by to šlo mnohem hůř. Z potřeby mít je kolem sebe, samozřejmě převážně v milostné rovině, také udělal jakousi spodní linii, jež album propojuje.
Zpět k Nebi
Melodický pop rock skoro až v kalifornském duchu otevírá album v písni Vždycky se budeme znát. Takový sound Anně K. tradičně asi nejvíc sluší – už proto, že jej umí velmi dobře prezentovat i její kvalitní živá kapela. Jež se, neméně tradičně, nahrávání nezúčastnila, neboť drtivou většinu nástrojů nahrál sám multiinstrumentalista Tomáš Vartecký.
Ale protože je Vartecký hlavně rocker (známý z kapel Kurtizány z 25. avenue nebo Wanastowi vjecy), v některých kouscích sešlápne zkreslující pedály své kytary a přitvrdí – viz songy Po dvou vteřinách nebo Nebezpečná. Samozřejmě tu jde o tvrdost, kterou musí „ustát“ svým projevem zpěvačka, jež si nemůže zničehonic hrát na metalistku.
Ale v tomto případě to vychází dokonale. Ostatně stejně jako v dalších polohách, z nichž nejvíce zaujmou na jedné straně vysloveně moderně rocková Pyramida boha slunce s dominantní basovou figurou a elektronikou, a na straně druhé ploužák V malinách s klavírem Pavla Bohatého.
Přizváním Jana P. Muchowa jako producenta některých písní se tým Anny K. pokouší vyvolat ducha jejího doposud nejhitovějšího alba Nebe z roku 1999 – a v písničce Co mi za to dáš se to po zvukové stránce skutečně daří. Stejně tak do širší společnosti Anny K. patří už dlouho Robert Kodym a ani tentokrát nechybí. Hravý duet „o správné volbě“ Ty jsi tak milá je v podstatě taková „wanastovská pecka“.
Uhlíř a Svěrák
Jen dvě písně, řazené jistě nikoli náhodou na závěr desky, vybočují. Jednu z nich, anglicky zpívanou Hold A Little Place, s Annou K. nahráli Gary Stringer a Jack Bessant z britských Reef, s nimiž byla zpěvačka k vidění před časem i naživo.
Ta druhá, daleko výraznější, je dílem autorské dvojice spojené zejména s repertoárem pro děti: skladatele Jaroslava Uhlíře a textaře Zdeňka Svěráka. Nejpřesnější sousloví, které může píseň Prokřehlá popsat, je vynalézavá prostota. Svěrák nepracuje s žádnými velkými metaforami a Uhlířova klavírní melodie je až průzračná, přesto v téhle kombinaci a s charismatickým projevem zpěvačky je vlastně tou nejpůsobivější tečkou za zdařilým albem.
