Jak jsme se stali lidmi? Odpověď pomůže najít nejstarší relativně dobře zachovalá kostra předka lidí, kterou včera zveřejnil časopis Science, a to dokonce na titulní straně. Příslušníkům druhu Ardipithecus ramidus věnoval kromě obálky celkem jedenáct článků a úvodník.
A proč takový humbuk? Podrobné výzkumy tohoto hominida mohou objasnit, jak se začali vyvíjet prapředkové člověka. Podle závěrů mezinárodního týmu vědců jsou ardipitékové podobní lidem více, než se dosud myslelo. Jejich stavba pánve například naznačila, že chodili po dvou, přední končetiny neměli také na rozdíl od šimpanzů tolik uzpůsobené ke šplhání. Navíc ve srovnání se šimpanzi se mohli „pochlubit“ jen menšími špičáky, které se podle všeho velikostí příliš nelišily u samců a samic.
Darwin by měl radost „Je to bomba,“ komentuje články v Science docent evoluční antropologie Václav Vančata z Pedagogické fakulty UK v Praze. Oceňuje souhrnnost práce a také celkové množství nálezů z terénu. S tím souhlasí i docent Vladimír Sládek, vedoucí Katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK: „Zdá se mi fantastické, že máme tak bohatý soubor kostí.“
Mezinárodní tým vedený americkým paleoantropologem Timem Whitem z Kalifornské univerzity v Berkeley našel na území Etiopie v Afarské proláklině v lokalitě Aramis relativně dobře zachovalý skelet ženy. Podle rodového jména Ardipithecus dostala přezdívku Ardi, což v afarském jazyce znamená zem nebo podlahu. Kromě toho se podařilo objevit drobnější kosterní pozůstatky dalších 35 jedinců. Tak rozsáhlý soubor kostí z doby před 4,4 milionu let zatím nemá obdobu.
Ardi a spol. tak zastínily slavnou Lucy. Tuto zhruba 3,2 milionu let starou kostru druhu Australopithecus afarensis našel mezinárodní tým vědců v roce 1974 taktéž v Afarské proláklině, v lokalitě Hadar. Badatelé si večer po objevu v táboře pouštěli písničku skupiny Beatles „Lucy in the Sky with Diamonds“. Song je inspiroval k pojmenování tehdy nejstarší dobře zachovalé kostry našeho předka.
„Před třemi desetiletími působil objev kostry Lucy jako blesk z čistého nebe,“ vzpomíná antropolog Václav Vančata. Jelikož se ovšem v posledních letech našly fosilní pozůstatky hominidů vývojově starších než australopitékové, není představení Ardi tak úplně nečekané.
„Určité náznaky zveřejnění tohoto výzkumu zazněly letos na jaře na kongresu Americké asociace pro rozvoj vědy pořádaném v Chicagu,“ upozorňuje Vladimír Sládek. Řada badatelů ve svých vystoupeních reflektovala darwinovský rok (v únoru uplynulo 200 let od narození slavného přírodovědce, v listopadu bude mít 150. výročí vydání jeho kniha O původu druhů). Paleoantropolog Tim White diskutoval s fiktivním Charlesem Darwinem, seznámil ho s nadějnými objevy z etiopské lokality Aramis, západně od řeky Avash.
Ostatně nálezy ardipitéků jen potvrzují Darwinovu předpověď o tom, že se nejstarší předkové člověka najdou v Africe.
Kostěné puzzle „Nyní se podařilo nashromáždit obrovské množství informací. Kosti ardipitéků jsou také o více než milion let starší než fosilie australopitéka Lucy. Proto považuji stávající výzkum za významnější,“ vrací se docent Vančata ke srovnání Lucy a Ardi. Upozorňuje také, že články v Science uzavírají etapu hledání našeho starobylého předka, která začala už v roce 1992.
Tehdy Gen Suwa z univerzity v Tokiu pracující pod vedením Tima Whitea objevil v etiopské lokalitě Aramis zbytky zubů, lebky a dalších částí těla nového hominida žijícího před zhruba 4,4 milionu let. Vědci ho nejprve nazvali Australopithecus ramidus. Později, v roce 1995 ale dospěli k názoru, že nenarazili na nový druh australopitéka, ale přímo na nový rod. Pojmenovali ho Ardipithecus ramidus.
Mezi roky 1994 a 1997 pak Whiteův tým postupně odkrýval relativně zachovalou kostru tohoto lidského předchůdce. Vědci našli část horní i dolní končetiny, pánev, zlomky lebky, zuby... Kostěné „puzzle“ mělo celkem více než stovku dílků. Mimoto objevili drobnější kosterní pozůstatky dalších 35 jedinců.
Protože byly všechny fosilie mimořádně špatně zachovalé, trvala jejich analýza relativně dlouho. „Při rekonstruování některých částí kostry pomohly až nejmodernější metody počítačového zpracování,“ poznamenává docent Sládek.
Ovoce, houby i savci A co vědci o Ardi zatím zjistili? Měla být asi 120 centimetrů vysoká. Její chrup ukazuje, že patřila mezi všežravce. Konzumovala patrně hlavně ovoce, rostliny, houby, hmyz a nejspíše nepohrdla ani drobnými savci. Ardiny špičáky podle výzkumníků výmluvně demonstrují cestu od šimpanze k člověku: byly výraznější než u rodu Homo, ale ne tak mohutné jako u šimpanzů.
Jak naznačuje stavba dolní končetiny a pánve, chodila Ardi po dvou. Ovšem k chůzi dnešních lidí měl její pohyb daleko. Občas si vypomáhala oporou o přední končetiny. Ty sice neměla tak silně uzpůsobené ke šplhání jako šimpanz, ale do korun stromů s jejich pomocí nejspíše občas zavítala.
Mezinárodní tým vědců se však kromě Ardi věnoval i prostředí, ve kterém žila. Zoologové prozkoumali tisíce zvířecích kostí, botanici se soustředili na dávné rostlinstvo. Celkem narazili na pozůstatky 150 tisíc živočišných a rostlinných druhů. Ukázalo se, že ardipitékové nežili v hustém pralese ani v holé stepi. Pohybovali se v poměrně bezpečném a z hlediska potravního bohatém prostředí lesostepí. „Detailní zmapování prostředí, které tento hominid obýval, považuji za velmi přínosné,“ chválí studii Václav Vančata.
Podrobné prozkoumání ardipitéka nás také přiblíží k nejstaršímu společnému předkovi lidí a šimpanzů. Žil zhruba před šesti nebo až osmi miliony let. Mezi možné kandidáty patří Sahelanthropus tchadensis přezdívaný Toumai. Části lebky staré sedm milionů let našel v roce 2002 francouzský paleontolog Michel Brunet v Čadu. Uvažuje se také o hominidovi Orrorin tugenensis. Jeho zbytky kostí staré šest milionů let objevili taktéž francouzští vědci v roce 2000 v keňském pohoří Tugen.
Nálezy obou zmíněných druhů jsou sice starší než kosti ardipitéka, ovšem zato velmi kusé. „Proto by nám právě Ardipithecus ramidus mohl nejlépe objasnit, jak náš poslední společný předek vypadal,“ doufá Vladimír Sládek. I když autoři studie jsou v tomto ohledu dosti skeptičtí. Domnívají se, že ve skutečnosti je náš společný předek se šimpanzi mnohem vzdálenější, než se zdálo.
***
Slavná Lucy má „prababičku“ Kostru dávného předka lidí starou 4,4 milionu let objevil tým paleoantropologa Tima Whitea. Vědci hominidovi druhu Ardipithecus ramidus začali přezdívat Ardi a upozorňují, že ještě o více než milion let „předběhl“ známou fosilii australopitéka označovanou Lucy.
Západní oblast Hadar Had Afarské prolákliny v Etiopii Gona
Přední končetina nebyla uzpůsobená ke šplhání tolik jako u šimpanzů
Ve srovnání se šimpanzi měli ardipitékové menší špičáky
Stavba dolní končetiny naznačuje, že ardipitékové chodili po dvou
FOTO: SCIENCE // KOLÁŽ ŠIMON / LN
Afarská proláklina
místa nálezů ardipitékus australopitékus rod Homo
Relativně zachovalá umožnila aby provedli
