Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze otevřelo výstavu proslulého družstva Artěl, která na první pohled upoutá nejen vysokou úrovní designu, ale také jeho původností určenou přirozeným spojením lidových tradic s nejprogresivnějšími uměleckými proudy. Sdružení bylo založeno nastupující generací pražských výtvarníků v roce 1908 jako „obchod zbožím smíšeným“, ale od počátku se v něm prosazovalo nové pojetí užité tvorby. Jeho cílem bylo vytvářet kvalitní umělecko řemeslné výrobky. Sdružovala se v něm řada výrazných představitelů avantgardy. K zakládajícím členům patřili například Jaroslav Benda, Pavel Janák, Marie Teinitzerová nebo také známý teoretik a historik umění Václav Vilém Štech. Družstvu šlo o zlepšení obecného vkusu, o spojení účelnosti s krásou, o jednotný životní styl. Členové Artělu navrhovali hračky, upomínkové předměty, šperky, keramiku, sklo, textilní vzory a také, jak dokládají ukázky na výstavě, nábytek a příležitostně i celková řešení interiérů.
Konec kvůli hospodářské krizi Historie sdružení se dělí do několika etap. Pro výrazné předválečné období je typické spojení s kubismem. Artěl byl tehdy názorově spojen se Skupinou výtvarných umělců. Po skončení první světové války se v jeho tvorbě projevoval dekorativismus, ale od poloviny dvacátých let se v ní s nástupem další generace stále výrazněji prosazoval funkcionalismus. V posledním období poznamenala jeho činnost hospodářská krize, dostal se do finančních potíží a v roce 1935 zanikl. O jeho aktivitách existují naštěstí četné doklady, jeho tvorba byla publikována v Uměleckém měsíčníku a pravidelně se představovala na výstavách doma i v zahraničí.
K nejslavnějším a nejúspěšnějším osobnostem spojeným s Artělem patří architekti Pavel Janák nebo Vlastislav Hofman. Ti navrhovali působivé a originální předměty denní potřeby, které dodnes vzbuzují obdiv. Jejich zásluhou se v keramice, návrzích nábytku a v řešení interiérů uplatnilo tvarosloví expresionismu a především kubismu. Janákovy vázy, dózy nebo kávové soubory patřily v desátých letech minulého století k tomu nejlepšímu, co u nás v této oblasti vzniklo. Ke klasickým hodnotám evropského kulturního dědictví tedy patří nejen jeho slavné kubistické obytné domy, ale i návrhy nábytku a celá užitá tvorba. Kubistické pojetí se prosadilo i v kávových souborech, vázách, popelnících či kalamářích Vlastislava Hofmana, jehož rukopis byl však na první pohled odlišný. Na rozdíl od křehkých a rafinovaných Janákových návrhů směřoval k robustnějším a jednodušším tvarům.
Každý z vystavujících umělců má svůj osobitý projev. Stylově čisté jsou předměty navržené Janem Kotěrou, snad nejslavnějším českým představitelem modernistické architektury. Za zmínku jistě stojí jeho vytříbená punčová souprava, ve které ještě na jedné straně trochu doznívá odkaz secesní stylizace, ale na druhé straně se v ní stále výrazněji projevuje oproštění od dřívější zdobnosti. K překrásným ukázkám kubizující tvorby spojené s Artělem patří sklenice Rudolfa Stockara nebo broušené sklo Josefa Rosipala.
Družstvo pokračovalo ve svém rozvoji i za první republiky. Tehdy v souladu se soudobým evropským vývojem ještě doznívalo kubistické tvarosloví, ale již nastupovaly zjednodušené geometrizující tvary, které se blížily vyhraněnému stylu německého Bauhausu. Velmi střídmě a úsporně působí například vzory předsádkového papíru od Jaroslava Bendy nebo některé progresivní oděvní návrhy. Názorově čisté jsou kovové kuřácké soupravy Rudolfa Stockara i psací soupravy známého architekta Bedřicha Feuersteina. Ještě dnes působí velmi moderně některé vzory textilií od Marie Teinitzerové nebo Jaroslavy Vondráčkové z dvacátých a třicátých let.
Moderní pojetí interiérů Artěl ovšem vycházel, jak už bylo naznačeno, také z odkazu lidového umění. Dokonce šlo o jeden ze základních bodů jeho programu, což se projevovalo například v dřevěných hračkách. Kubizující cítění se přirozeně spojuje s vlivem místních tradic ve figurkách malíře Václava Špály. Někteří autoři se nebránili rozvíjení secesního ornamentu, i když ve zjednodušené podobě odpovídající měnícímu se vkusu. To platí například pro florální motivy Jana Konůpka, který ovšem prošel i kubistickou fází. O širším názorovém záběru sdružení svědčí symbolizující dekorativní šperky sochaře Jaroslava Horejce.
Artěl usiloval o kvalitu a vkusné vybavení interiérů, o jednotný styl užitných předmětů a nábytku, ale tuto myšlenku naplnil bohužel jen zčásti. Výstava jasně dokládá, že směřoval k modernímu pojetí interiéru jako jednotnému celku. Tím se přibližoval německému Bauhausu, kterému se však nevyrovnal důsledností a stylovou čistotou.
Autorem koncepce přehledně členěné výstavy je Jiří Fronek, na výběru exponátů se podílela řada dalších odborníků. Projekt hodnotí další významnou kapitolu českého designu, který se v průběhu minulého století v několika obdobích výrazně podílel na mezinárodním vývoji.
***
HODNOCENÍ LN ***** Artěl
Umění pro všední den 1908-1935 Uměleckoprůmyslové muzeum V Praze Do 1. března 2009
Doprovodný program Artěl / Umění pro všední den 1908-1935 Cyklus přednášek vždy v úterý v 17 hodin v přízemí muzea Vstup zdarma 16. 12. 2008 Artěl - Ateliér pro výtvarnou práci Keramická tvorba 13. 1. 2009 Umělečtí hračkáři a perníkáři 20. 1. 2009 Textilní produkce Artělu a její hlavní protagonisté 27. 1. 2009 Práce v kovu 3. 2. 2009 Bižuterie, nebo šperk? 17. 2. 2009 Interiér a nábytek 24. 2. 2009 Sklo pro Artěl 3. 3. 2009 Grafika, fotografie, dekorativní návrhy 10. 3. 2009 Mít tak vlastní dílny! Vzlety a pády Artělu
