Poté, co byl pokus o puč z noci 15. na 16. července poražen, v Turecku nastalo období několikrát prodlouženého výjimečného stavu. A prezident se jej ukončit nechystá. „Se vším, co se děje, neexistuje možnost ukončení výjimečného stavu. Skončí, až to všechno vyřešíme,“ řekl ve středu na shromáždění podporovatelů k výročí Erdogan.
Zosnovatelé a přívrženci převratu byli hledáni všude, od akademické sféry přes příslušníky bezpečnostních složek až po kurdskou menšinu. 150 tisíc lidí přišlo o svou práci a jsou viděni jako společenští vyvrhelové. 50 tisíc lidí bylo zatčeno a obviněno z protistátní činnosti. Synonymem, které jejich provinění spojovalo, bylo napojení na duchovního žijícího v USA Fethullaha Gülena, který měl celou věc zorganizovat.
Nejen Gülen. Motivy pučistů se různí
Jediný, kdo připisuje vinu výhradně Gülenovi, je turecká vláda. Existují důkazy, že dva důležití gülenisté, učenci Adil Oksuz a Kemal Batmaz patřili k organizátorům puče. Loajalisty v turecké armádě byli zatčeni na letecké základně, která sloužila jako centrála pučistů. Loajální generál Hulusi Akar vypověděl, že po zatčení pučisty mu bylo nabídnuto, aby si přes telefon promluvil přímo s Gülenem. O hodnověrnosti jeho výpovědi se však pochybuje, protože byla pouze písemná.
Ačkoliv bezpečnostní experti nepopírají, že množství pučistů byli sympatizanti vlivného duchovního, většina z nich se shoduje, že mnoho zapojených mělo jiné motivy. Při výsleších mnoho obviněných ze sympatií ke Gülenovi popíralo, že by jakkoliv spolupracovali s Gülenem, ačkoliv za účast na puči se nestyděli.
Někteří generálové v noc převratu čekali několik hodin, než vyjádřili prezidentovi Erdoganovi loajalitu. Spekuluje se proto, že nejprve puč podporovali, ale když bylo jasné, že selhává, změnili názor. Jejich motivací ale nebyla podpora Gülena. Podle zpravodajských služeb ve státech Evropské unie to byli oportunisté a puče se účastnili i sekularisté stejně jako hlavní obvinění gülenisté. Podle německé rozvědky rozhodně nebyl hlavním organizátorem duchovní žijící v americkém exilu, shodují se britský Financial Times (FT) i americký list The New York Times. Zaměření pouze na gülenisty kritizují i britští poslanci.
Režisér ukázal budoucnost po vítězném puči a ‚popravil‘ Erdogana. Přišla si pro něj policie |
Skutečně jasnému odhalení, co se stalo, v Turecku brání jeho uzavřenost a tradiční mlčení elit. „Turecko je zemí tabu. Máme velmi málo hloubkových a kritických analýz klíčových událostí naší historie. Od pogromů na řecké rodiny v roce 1955 až k masovému zabíjení alevitů v 70. letech. Nikdy jsme se nedozvěděli, kteří lidé či instituce za ně byli zodpovědní,“ řekl bývalý turecký opoziční poslanec Aykan Erdemir.
Podobně se vyjádřil pro FT i nejmenovaný politik vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), který upadl v nemilost elit. „Převrat prožilo 80 milionů občanů. Pořád ale jen méně než tucet lidí v této zemi plně chápe, co se opravdu tu noc stalo,“ vysvětlil.
‚Kontrolovaný puč‘ nebo překvapení pro Erdogana?
Velkým přetrvávajícím otazníkem je, kolik toho o chystaném puči věděla vláda v čele s prezidentem. Spekuluje se o možnostech od úplné inscenace převratu vládou přes to, že se bezpečnostní služby o plánech pučistů dozvěděli a využili jich ve svůj prospěch, až po úplnou nevědomost a překvapení, které u prezidenta měl převrat vyvolat.
Poslední možnosti ale odporuje, že se Erdoganova vyjádření o tom, kdy se o dění v Ankaře dozvěděl, značně liší. Podle oficiálního prohlášení na jeho webové stránce se prezident o nezvyklé vojenské aktivitě dozvěděl v 16:30 od svého zetě Ziyi Ilgena, snažil se kontaktovat šéfa turecké tajné služby Hakana Fidana, ale nepovedlo se mu to. V tu dobu byl na dovolené se svou rodinou na břehu Egejského moře. Ještě dlouho mu trvalo, než nasedl na letadlo, aby se vrátil do centra dění. Znamenalo by to však, že o situaci věděl brzo, ale neřešil ji.
  |
Podle svého pozdějšího televizního vystoupení se však o věci od zetě dozvěděl až v 21:30. „Něco se děje. Jsou zvěsti, že vojáci uzavřeli most přes Bospor a kontrolují identity všech,“ měl říct Erdoganovi zeť. Až tehdy chtěl prezident volat šéfovi rozvědky a také veliteli armády Hulusi Akarovi. Protože se nedovolal, bylo mu jasné, že se něco děje. „Fidanovi jsem se dovolal o půl hodiny později. Tehdy mi řekl hrubé rysy situace,“ řekl v televizi Haber. Až o další dvě hodiny později se Erdogan objevil na telefonu novinářky CNN Türk Hande Firatové. Tehdy už seděl v letadle. Firatová se o měsíce později znelíbila a její pomoc v době puče byla zapomenuta.
Nesoulad v Erdoganových vyjádřeních vedl opozici a kritiky jeho vlády k přesvědčení, že o puči minimálně věděl a nechal jej proběhnout, aby si odůvodnil následný tvrdý zákrok. Šéf opozičních republikánů Kemal Kilicdaroglu například označil události za „kontrolovaný převrat“.
Proč tak amatérsky?
Nevysvětlitelné je také amatérské jednání pučistů. Podle politických expertů to přidává ke spekulacím o zinscenovaném puči. Skutečné vojenské akce začaly v 22:30, tedy v době, kdy většina občanů ještě byla vzhůru. V minulosti přitom v Turecku, které má bohatou historii pučů, docházelo k převratu vždy v brzkých ranních hodinách. Někteří pozorovatelé to připisují vědomí pučistů o tom, že byli prozrazeni, museli proto jednat dříve.
Další okolnosti jsou však ještě méně vysvětlitelné. Pučisté vtrhli do státní televize TRT, ostatní soukromé kanály však zůstaly bez povšimnutí. Daly proto prostor vládním činitelům, kteří na obrazovkách uklidňovali občany po celou noc. Premiéra a další důležité postavy se navíc nesnažili spiklenci zatknout, omezili se na snahy dostat do své moci prezidenta.
To se zdá nedomyšlené i z toho důvodu, že byl právě na dovolené u moře, tedy mnohem hůře dostižitelný. Vojáci vyslaní na misi zatknout jej proto dorazili do jeho letního sídla několik hodin po startu převratu, kdy už Erdogan vše věděl a byl připraven. „Kdo nás oklamal a donutil čekat čtyři hodiny?“ ptal se nedávno u soudu bezradně generál Gokhan Sonmezates a poukazoval tak na zradu zevnitř tábora pučistů.
Nejzvláštnější přetrvávající záhada obklopuje jednoho ze zadržených gülenistů Adila Oksuze. Profesor teologie byl totiž z vazby propuštěn na příkaz soudu několik dní po zpackaném převratu. Ukázalo se, že soudce byl jeho známý. Oksuz zmizel neznámo kam a turecká strana obviňuje USA, že jej ukrývají. Důkazy však nikdo nemá, po teologovi se slehla zem.
