Blokovou zástavbu najdeme v centrech téměř všech českých měst. Ve většině trpí stejným problémem: zanedbaností nebo nekoncepčním
využitím vnitřků bloků. Že to jde i jinak, se můžeme přesvědčit na vlastním ateliéru studia Projektil na Smíchově.
Malý vnitroblok na Smíchově má pohnutou historii. V čelní budově kdysi sídlil soud a uvnitř byly cely. Ty později nahradilo lakýrnictví, ateliér sochařky Věry Janouškové, zámečnictví a dnes na jeho místě najdeme ateliér jedné z nejlepších českých architektonických kanceláří. Projektil architekti jsou např. autory Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové, Národní technické knihovny v Dejvicích či Střediska ekologické výchovy Sluňákov. Za poslední dvě obdrželi Grand Prix architektů. Dva roky jednání, rok stavby Roku 2006 se čtyři partneři ze studia Projektil rozhodli, že si postaví vlastní ateliér a odejdou z nájmu. Pro své účely si vybrali jednopodlažní zámečnickou dílnu v dezolátním stavu v Malátově ulici na pražském Smíchově. Objekt patřil družstvu vlastníků a pozemek nacházející se pod a před objektem nebylo možné koupit.
Ostatně nejasné nebo komplikované majetkoprávní vztahy bývají častým důvodem, proč dvory bloků vypadají, jak vypadají. Dohodnout se na čemkoliv, na jakékoliv změně, je velmi komplikované. Natož pak na odstranění jednopodlažní stavby a na jejím nahrazení stavbou dvoupodlažní. Na takovýto zásah byl v roce 2006 potřeba souhlas všech vlastníků.
Architektům z Projektilu se jej nakonec podařilo získat - ovšem trvalo to dva roky. Samotné projednávání tak zabralo více než dvojnásobek délky fyzické stavby. Ta již probíhala velmi hladce, za devět měsíců bylo hotovo.
Původní shluk přístaveb (prostor cel patřících k soudu byl postupně upravován, jak docházelo ke změně jeho funkce) nahradili architekti kompaktním objemem s jedinou fasádou. Střecha i čelo jsou chápány jako jednolitý celek, zvýrazněný využitím jednoho povrchového materiálu. Tím je poloprůsvitný vlnitý laminát zelenkavé barvy. Všechna technická „střeva“ domu, včetně okapových žlabů, jsou schována právě pod tímto pláštěm.
Zajímavé je, že půdorysná stopa současného objektu je o něco menší než u jejího předchůdce. Dvůr se tedy zvětšil. Nejen fyzicky, ale i opticky. Transparentnost čelní fasády přístavby ji rovněž činí součástí prostoru dvora, zvláště v noci. Prostor kočárkárny (součást původního domu) byl nahrazen samostatným drobným objektem z cetrisových desek.
Kovářova kobyla nechodí bosa Vždy je poučné sledovat, co architekti navrhují sami pro sebe. A nejde ani tak o jejich vlastní bydlení, ale o prostor, ve kterém tráví mnohem více času - o vlastní ateliér. Jím o sobě často prozrazují i více, než by chtěli. V případě Projektilu však není co skrývat. Jednoduchost, důraz na používání přírodních materiálů (smrkové trámy, nábytek, rámy oken, dveře, modřínová podlaha v patře), ekonomičnost, barevná neutralita, záměrně narušená pouze výraznou žlutí epoxidu, kterým je natřena podlaha zádveří a schodiště, ale i sympatická velkorysost, která se projevuje převýšenými dveřmi a posuvnými křídly skříní (od podlahy až ke stropu) nebo vestavěným smrkovým nábytkem.
V přízemí se nachází zázemí (toalety a kuchyňka), modelárna (která byla trochu předimenzovaná, proto v ní dnes našli útočiště mladší kolegové Projektilu, architektonické studio Robust) a jednací místnost s knihovnou. Překvapení čeká ve druhém patře: skutečně velkorysý, otevřený prostor vlastní kanceláře. Díky převýšenému stropu s pultovou střechou se ani nechce věřit, že má půdorysně stejné rozměry jako přízemí (přesně 6,80 x 16 m). Otevřenosti a vzdušnosti napomáhá čelní fasáda prořezaná mnoha okenními otvory (dřevěné rámy oken natřené šedě), z nichž každé druhé je otvíravé, a především průběžný světlík, přiléhající k nosné obvodové zdi, nejtmavšímu místu celého objektu.
Umělé osvětlení je řešeno pomocí průběžných zářivek, vložených mezi jednotlivé krokve. Sympatická jednoduchost a prostota se ukazuje rovněž v detailech, např. u subtilní plechové stříšky nade dveřmi nebo u vnějších laminátových parapetů. Barevná strohost je záměrná, život vnáší do interiéru chaos architektonické kanceláře, který znají autoři stavby více než dobře.
Dobrá architektura nemusí být excentrická a výstřední V očích laické veřejnosti je špičková architektura častokrát chápána jako něco zcela mimořádného, spektakulárního, postaveného za enormních nákladů, odlišného od okolní zástavby. Lidé z družstva vlastníků v Malátově 13 si proto možná ani neuvědomují, že jim na dvoře vyrostla velmi kvalitní architektura. Kvalita totiž může být i nenápadná, skrytá, jednoduchá, obyčejná a velmi levná.
Při stavbě svého vlastního ateliéru architekti využili vše, co bylo k dispozici - tedy tři obvodové stěny. Pouze zbylé dvě fasády (čelo a střechu) bylo nutné znovu vybudovat. Stalo se tak nikoliv za použití mnohem nákladnějších lepených vazníků, ale za pomoci nosné konstrukce z obyčejných smrkových trámů. Vodorovné trámy jsou vetknuty do existující zdi. Bohužel byly na stavbu dovezeny ještě příliš vlhké, a jejich kroucení a trhání tak představuje nejviditelnější vadu na kráse celé stavby.
K úplnému štěstí už architektům i obyvatelům domu chybí celková úprava dvora, ta dosavadní je pouze provizorní. Bude potřeba vykoupit přebytečnou garáž a nechat ji odstranit a celý prostor přizpůsobit pro snadnější a příjemnější využívání. Tedy upravit povrchy, doplnit mobiliář a rekonstruovat fasádu hlavního domu. Zatím architekti dvůr alespoň drobně zkultivovali výsadbou ořechu, který nahradil původní hrušeň.
Doufejme, že podobných úprav dvorů bude nejen v Praze přibývat a potenciální stavebníci se nezaleknou komplikovanosti procesu. Po období rekonstruování čelních fasád našich měst bychom mohli věnovat zaslouženou pozornost také těm zadním, a zejména dvorům. Bezpochyby jde o mnohem vhodnější a šťastnější řešení než neustále stavět nové a nové stavby a rozpínat se do krajiny.
***
FAKTA Projektant: Projektil architekti, s. r. o. Roman Brychta, Adam Halíř, Ondřej Hofmeister a Petr Lešek www.projektil.cz Generální dodavatel: Ing. Ondřej Moravec Náklady: neuvedeny Zahájení stavby: leden 2009 Dokončení stavby: říjen 2009 Slavnostní otevření: říjen 2010
O autorovi| ADAM GEBRIAN architekt, kritik, teoretik a propagátor architektury
