Hlavní rozdíl je podle Bělorusa žijícího v Česku v tom, jak se oba režimy prezentují navenek. „Lukašenko se snaží ukázat jako spolehlivý partner pro zbytek Evropy a proto ukazuje svou přívětivou tvář,“ vysvětluje spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Lidovky.cz: Znamenají výsledky nějaký přelom v situaci v Bělorusku?
Určitě ne. Nejzajímavější fakt je, že se do parlamentu dostaly dvě zástupkyně opozičního hnutí z celkového počtu 110 poslanců. Pokud bychom tohle považovali za přelom, pak víceméně jakékoliv normálně probíhající volby v jakékoliv zemi jsou revolucí. Ale jistá změna to je, protože v běloruském parlamentu nebyli lidé, kteří aspoň opatrně vyjadřují nějaký nesouhlas s prezidentovou politikou.
KDO JE JAROSLAV ŠIMOV?Jaroslav Šimov je historik a novinář pracující pro Rádio Svobodná Evropa. Pochází z Běloruska, žije ale v České republice. Jako historik se zabývá dějinami někdejšího Rakouska-Uherska. |
Lidovky.cz: Představitelé opozičních stran sami označili volby za nedemokratické. Dá se to tak zhodnotit?
Za těchto podmínek, kdy je omezena svoboda tisku a existuje administrativní resurs, tedy možnost úřadu vyvíjet jistý nátlak na kandidáty, se nedá mluvit o demokratickém průběhu voleb. Pozorovatelé navíc zaznamenali jisté nesrovnalosti při průběhu voleb. Vláda s těmito tvrzeními ale nesouhlasila a oficiálně zatím námitky nebyly uznány. Půjde tedy spíše o nějaké stížnosti přímo ze strany kandidátů a jejich následných vyšetřování. Celková atmosféra je ale možná liberálnější než to bývalo ještě před pár lety a je liberálnější třeba ve srovnání s tím, co se odehrává v sousedním Rusku. Ale samozřejmě se to nedá porovnat s tím, jak probíhají standardní parlamentní volby třeba v Česku nebo jinde v EU.
Lidovky.cz: V čem konkrétně je ta atmosféra rozdílná od ruské?
Primárně jde o rozdíl v tom, jakým způsobem se režimy staví k vnějšímu světu. Rusko je imperialistický stát, který demonstruje svou sílu. Bělorusko je relativně malá země, nemůže si dovolit úplnou izolaci. Je pro ni proto důležité působit dobře jak na východ, tak pro západní evropské státy.
Lidovky.cz: Když to porovnáte s volbami před čtyřmi lety nebo dříve, kdy se nikdo z opozice nedostal do parlamentu, kde nastala změna?
Objektivně je těžké si představit situaci, kdy i za naprosto demokratických pravidel by měla opozice drtivou převahu, vítězila ve volbách. To by se nejspíše nestalo. Opozice stále nemá nějakou celospolečenskou podporu. Změny jsou proto především v té atmosféře. Byla propuštěna většina vězňů, kteří jsou považováni mezinárodním společenstvím a ochránci lidských práv za politické. Opoziční aktivisté navíc nejsou stíháni tak tvrdě, jak to bývalo ještě před několika lety. Je to spojeno s celkovými změnami v regionu a se snahou prezidenta Lukašenka ukázat se jako spolehlivý partner nejen pro ruskou, ale i pro evropskou stranu. Za tím účelem Lukašenko ukazuje svoji přívětivou tvář.
Do běloruského parlamentu se po dvaceti letech dostala opoziční poslankyně |
Lidovky.cz: Jedná se tedy o jakýsi symbol, který Lukašenko vysílá směrem do západního světa?
Samozřejmě. Může říct: Podívejte se, ve dvou volebních okrscích zvítězily kandidátky považované za opoziční. Když je lid zvolil, vůbec mi to nevadí.
Lidovky.cz: Dá se očekávat, že zvolené kandidátky skutečně usednou v parlamentu?
Hodně se o tom debatuje v opozičním prostředí. Myslím si, že spíš ano. Nemůžu za ně mluvit, ale předpokládám, že nejspíše řeknou ano.
Lidovky.cz: Je to tedy pro ně šance být více vidět?
Ano. Ale hlavně kdyby to odmítly, vláda by mohla říct, že opozičníci jsou nespolehliví lidé. Že dostali šanci a zahodili ji. Což není pro opozici výhodné.
Lidovky.cz: Co výsledky voleb znamenají pro Bělorusy v zahraničí?
Upřímně řečeno, nějaké velké vzrušení jsem nezaznamenal. Je to pouze pokračování toho, co se děje v posledních dvou letech, opatrné a velice omezené politické oblevy. Jestli bude dlouhá nebo trvalá, jestli povede k dalším demokratizačním krokům, neumím říct. Takové věci se stávaly i dříve, ale „obleva“ vždy končila dalším mrazem.
