V rámci vzrušených diskusí o stavu české vědy a hledání východisek z její současné nepříliš radostné situace zazněl pozoruhodný názor. Nelze se divit, že je na tom česká věda špatně. Může si za to sama, protože ignoruje veřejnost. Vědci se pak nemohou divit, že se jim jejich přezíravost vrací jako bumerang v podobě snížení státních dotací. Na tom názoru něco je. Vědci veřejnost skutečně zhusta ignorují. Veřejnost jim to však vrací ještě okázalejším nezájmem. Vědu ignorují dokonce i ti, kdo ji za ignorantství
kritizují. Jaroslav Petr, biolog
Problém klimatické změny je vícebarevný
Představa velmi zeleně laděných environmentálních kruhů je taková, že „snížení emisí vše vyřeší“ a „svět bude opět růžový“ (...nebo snad „zelený“?). Upřímně řečeno, dost podobný pohled zastává i současná Evropská komise, byť v posledních dvou třech letech začíná přemýšlet o tom, že tomu tak možná být nemusí. Mám ale pocit, že se zatím dost soustřeďuje na to, jak veřejnosti vysvětlit, že se v nedávné době poněkud mýlila a že teď mění postoje. A hlavně: jak při tom „vysvětlování“ neztratit svoji tvář.
Určitě není pravda, že snížení emisí celou věc vyřeší, zvláště když budou emise snižovat jenom některé státy. Tím ale vůbec nechci říci, že snižování emisí nemá smysl. Určitě má, ale musí být promyšlené a zaměřené právě tam, kde k úsporám skutečně může dojít. K tomu je ale třeba dělat nákladové analýzy, leč analýzy takové, které nejsou tendenčně zaměřené - stupňů volnosti je zejména v ekonomických analýzách mnohdy až přespříliš a umožňují vědomé i nevědomé „ohýbání“ jejich výsledků.
Logicky druhou cestou je brát změnu klimatu jako fakt, smířit se s tím, že klimatický systém se měnit bude, a postupně odstraňovat hlavní příčiny problémů, které takové změny přinášejí - tedy vlastně se přizpůsobovat. Ale pozor: ne pasivně vyčkávat, co s námi důsledky těchto změn provedou, ale naopak aktivně a plánovitě se jim přizpůsobovat -odborně se tomu říká „adaptační opatření“.
Nejlepší však je sledovat cesty obě. Přitom je potřeba stále sledovat, jaký efekt realizace toho kterého opatření přináší, a hlavně co nás to stojí a co nás to bude stát. Namlouvat si ale, že problém neexistuje nebo že za něj mohou nejvýše sluneční aktivity, bagatelizovat problém třeba tvrzením, že CO2 je vlastně užitečný plyn, protože podporuje fotosyntézu (právě taková slova často slyšíme z Hradu), to je hodně laciné a úsměvné - ale vlastně to ani moc k zasmání už není...!
Jan Pretel, klimatolog
Babí léto?
Datum nástupu babího léta je velmi nepravidelné a také délka bývá v jednotlivých letech různá. Nejčastěji se uvádí období 22. září až 2. října, ale v dlouhodobé křivce teplot se v tomto termínu nijak zvlášť neprojevuje. Není to tím, že by babí léto nebylo, prostě jen přichází pokaždé v jiných dnech a trvá jinak dlouho.
Název babího léta pramení od jemných pavučin, které poletují ve větru za slunečného počasí v průběhu září a října. Pavoučci vypouštějí do vzduchu vlákna, která stoupají spolu s výstupnými proudy vzduchu ohřátého od zemského povrchu. V okamžiku, kdy je jejich délka nosná i pro pavoučka, odnášejí ho s sebou. Naši předkové si toho nemohli nevšimnout a označili podle nich celé období jasných podzimních dnů. A co mají pavučinky společného s „babami“? Jednoduše lidem připomínaly šedé „babské“
vlasy. Dagmar Jandová, meteoroložka
lidovky.cz Celé texty a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
