Svalová ochablost - myopatie, dystrofie či další poruchy vývoje i funkce svalstva - mají nezřídka fatální důsledky. Víme, že se na jejich vzniku i průběhu podílejí jak faktory „vnitřní“ - zejména genetické, tak „vnější“, včetně celkového životního režimu i prostředí. Vzájemné interakce těchto vlivů jsou dlouhodobě předmětem biologického i lékařského výzkumu. Významnou roli v něm i hrají vhodné živočišné pokusné modely. Často mutantní - nebo nověji i transgenní.
Časopis BMC Biotechnology (zkratka znamená „BioMedCentral“ a časopis se řadí k těm slušně uznávaným) přináší v květnovém čísle mj. článek francouzských vědců, kteří vytvořili transgenní pstruhy duhové - duháky, jejichž kmenové buňky pro vznik budoucího svalstva nesou gen „GFP“. Tedy gen pro protein, původem z mořských medúz (Aequorea victoria, izolován 1962) zeleně fluoreskující v UV světle. A Francouzi sledovali, jak se diferencují budoucí svalové buňky.
Odborníci vědí, že tato technologie „živého značení“ různých bílkovin - a tím i nejrůznějších buněčných struktur u mikroorganismů, živočichů, rostlin - dosáhla zejména v minulých deseti letech obrovského uplatnění. A svým autorům přinesla také čerstvou Nobelovu cenu za chemii. Je unikátním nástrojem zejména biomedicínského výzkumu, s mimořádným teoretickým i praktickým dopadem.
Tedy abych byl přesný - tohle dobře vědí biologové, lékaři, chemici. Tuší to i poučovaná laická veřejnost. Kdo však zatím zůstává zcela „mimo“, jsou někteří odborníci filozofové, sociologové - pro něž je často „nehumanitní věda“ de facto vědou antihumánní.
Názorným příkladem takového přístupu jsou různá veřejná vystoupení Václava Bělohradského. Měl jsem již také potěšení se s ním ve veřejné diskusi osobně setkat předminulý rok, na tzv. Ekologických dnech v Olomouci. Jeho oblíbeným terčem jsou mj. geneticky modifikované organismy - a samozřejmě i vědci prací s nimi stigmatizovaní. Prostě „škodiči“ plýtvající veřejnými prostředky i na takové nesmysly, jako je „svítící prase“. Použitelné dle moudrých filozofů leda tak jako extravagantní hračka.
Pokud nevěříte, najděte si na webu kupříkladu relevantní diskusi k semináři o otázkách vědy a politiky, který dne 4. září 2009 uspořádala ve spolupráci s časopisem Vesmír iniciativa „Atheneum pro 21. století“. Půvabné, mnohastránkové čtení o tom, jak je „akademická věda“ (opět myšlena ta „nehumanitní“) sebestředná, arogantní, politicky krátkozraká, úplatná, nedemokratická - a produkující „za naše/vaše peníze“ leda svítící myši či prasátka na hraní.
On kolega Bělohradský v tomto postoji totiž zdaleka není sám, hlasitě mu přizvukují nejen další vašíci, ale i vendulky, neboť býti nekonformní a antiakademický je prostě in. Nestojí o poznání, o pochopení názoru, proti němuž bojují. Stvořili/y si vlastní virtuální svět, řekl bych „západně nostalgicky levičácký“. A v něm úspěšně potírají pofiderní „zlo“.
Nepoučitelní jsou ovšem, jak vidno, i ti přírodovědci. Setrvávají ve své experimentální věži ze slonoviny. Nemohou jinak. Takovou svalovou distrofii totiž žádnými politickými traktáty ani demokratickými referendy laiků nevyléčíš.
Ale abych vás na tomto místě neklamal a ty případně takto postižené mezi vámi nesytil předčasně planou nadějí. Tvorba kosterního svalstva u ryb má výrazně jiný mechanismus než u člověka. A také jiné regulační faktory - u „chladnokrevných živočichů“ jimi může být i teplota. Nicméně základní metodologie může být obecně použitelná.
Zdeněk Opatrný, rostlinný fyziolog
