V jeho prvním období v roli české hlavy státu (1993-1997) se jinému sportovci této pocty nedostalo.
* LN Co vás jako první napadne, když si vzpomenete na ten slavnostní večer na Pražském hradě?
Že by si tu medaili zasloužil pan Alois Hudec, který na olympiádě v Berlíně 1936 vyhrál cvičení na kruzích. Přinutil tak Adolfa Hitlera, aby povstal a vzdal poctu naší hymně. Vyznamenání in memoriam by bylo velkou poctou pro náš olympijský výbor i pro Sokol.
* LN Byla jste první sportovec, který takové vyznamenání obdržel...
To je pravda. Dostala jsem první vyznamenání ve svobodné zemi. Byla to velká pocta. Já to tehdy tolik neprožívala, výjimečnost té chvíle jsem si uvědomila až po letech.
* LN Vzpomenete si, co vám tehdy prezident Havel říkal?
Vůbec nic. Ono to bylo takové divné. Možná jsem si to za sportovní minulost zasloužila, ale předtím jsem do roku 1992 byla jeho poradkyní a on mi pak věšel na krk medaili. Neřekl nic, já nejspíš taky. Bála jsem se, aby se někdo nedomníval, že je to z protekce. Takže jsem se ani neusmála, měla jsem takový prazvláštně blbý pocit. Tehdy se psalo, že pan Havel upřednostňuje svoje kamarády, takže jsem nechtěla zavdat další příčinu. Poděkovala jsem, vyznamenání strčila do kabelky a bylo to.
* LN Nepřekvapilo vás možná, že prvním vyznamenaným sportovcem nebyl Emil Zátopek?
Těžko říct. Historici a statistikové tvrdí, že zlatých olympijských medailí mám o kapku víc, já ale myslím, že ty Emilovy jsou vzácnější. S Emilem jsme se měli moc rádi. On dostal od prezidenta republiky stejné vyznamenání za tři roky a v roce 1999, když se volil Olympionik století, se jím stal on a já byla dvojka. Bylo to spravedlivé, ale s Emilem jsme na sebe nikdy nežárlili.
* LN Jak jste se tehdy dozvěděla, že dostanete vyznamenání?
Pozvání mi přišlo dopisem. Ale bylo to v takové hektické době, prostě jsem si to přečetla, řekla si, že tam musím jít, a tím to zvadlo. Na Hradě jsem si to bohužel příliš neužila, neměla jsem pro takovou poctu to správné psychické rozpoložení.
* LN Což lze pochopit, kvůli rodinné tragédii jste prožívala smutné období...
Ano, byla jsem mediální kampaní proti mé rodině hodně poznamenaná. Nejspíš také proto, že všechno bylo tak hektické a vykonstruované.
* LN Lze srovnat pocity při slavnostní události na Hradě a při vítězství na olympijských hrách či na mistrovství světa?
To se srovnat nedá, ani v nejmenším. Na olympiádě si musíte prvenství vybojovat a výsledek je bezprostřední, tady vás někdo navrhuje a schvaluje... Tím samozřejmě nechci událost na Hradě znevažovat. Myslím ale, že je dlouhý zástup lidí, kteří si podobné ocenění zaslouží také, jen se o nich neví.
* LN Prozradíte, kde máte medaili od prezidenta uloženou?
Snad to můžu říct - u sestry na půdě! (úsměv) Spolu s ostatními medailemi. V domě po rodičích mám pokojík, který mi před časem zrekonstruoval syn ze starého skladiště, ale vhodné místo jsem tam nenašla.
* LN Můžete říci, jaký máte nyní vztah s Václavem Havlem?
Uznávám ho a respektuji, ale nevídáme se. Viděla jsem ho naposledy před asi patnácti lety. Ba ne! Viděli jsme se před pár dny při zahajovacím večeru Fóra 2000. Potkala jsem tam paní Dagmar a že prý musím jít za Václavem, protože jsme se dlouho neviděli. Dotáhla mě za ním, tak jsme poklábosili. A ještě jsme se viděli v sobotu, bylo to při smutné příležitosti - při pohřbu jednoho z posledních českých rytířů Jiřího Křižana.
* LN V roce 1997 udělil prezident Havel vašemu synovi milost, což u některých vyvolalo spekulace...
Někteří novináři bohužel přebírají jisté zvěsti a fakta, aniž by si je ověřili. Tvrdili, že jsem Václava Havla žádala o milost pro syna. Tak to nebylo, nikdy bych si nedovolila pana prezidenta jakkoli využít, to by bylo proti všem mravním zásadám, které vyznávám.
***
PŘÍBĚHY VYZNAMENANÝCH SPORTOVCŮ V LN
Dnes: Věra Čáslavská
Úterý: Dominik Hašek Středa: Dana a Emil Zátopkovi Pátek: Jaromír Jágr
