Soudkyně Anisja Pillerová řešila odvolání proti únorovému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2. Zamítnutí odvolání odůvodnila stručně tím, že na dědice nepřešel nárok na náhradu a škody. Podle obvodního soudu je „žaloba pokusem o obcházení zákona“ a restituční zákony se nevztahují na případy před rokem 1948. Je prý potřeba respektovat vůli zákonodárců a nelze Baťovým potomkům nárok přiznat.
Šiřitel obuvnického imperia ve světě Tomáš Baťa junior by oslavil 100 let |
Verdikt odvolacího soudu je podle advokáta potomků Bati Roberta Cholenského nepřesvědčivý. Podle něj případ nesouvisí s restitučními zákony a soud prý nebral v úvahu dřívější rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS). „Všem poškozeným rozhodnutím orgánu veřejné moci náleží náhrada škody,“ tvrdí právník s odkazem na ÚS. Novinářům po jednání řekl, že předpokládá podání dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. V případě neúspěchu se chtějí Baťovi obrátit na ÚS, případně mezinárodní instituce.
Žalobu podala v roce 2010 pětice Baťových příbuzných, kteří žijí v Jižní Americe. Spor se táhl dlouhou dobu, protože soud nejprve musel ověřovat, zda jsou žalobci skutečně spřízněni s Janem Antonínem Baťou, a zda tedy mají právo být žalující stranou.
JAN ANTONÍN BAŤAJan Antonín Baťa (1898 až 1965) byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i město Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny. |
Baťa vedl ještě za svého života soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati. Národní soud v Československu označil po druhé světové válce Jana Antonína Baťu v jeho nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Majetek firmy znárodnil. Očištění se Baťa dočkal až v roce 2007. Z archivů mimo jiné vyplynulo, že jeho podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly příspěvky v řádech desetitisíců liber či dolarů na protinacistické aktivity.
