SILVER STAR / PRAHA Bauer a spol. už deset dnů poznávají kanadský Silver Star, kde ladí formu na olympijské hry.
„Mají tady i úžasné sjezdovky v nádherné přírodě, ale radši si nechávám zajít chuť,“ hlásí z Kanady Lukáš Bauer, největší česká naděje běžeckého lyžování pro Vancouver.
Olympionici do střediska dorazili po pětadvacetihodinové pouti. Po dvou odpočinkových dnech pak začal blok těžkých tréninků. „Denně běhám až pět hodin, což je myslím vzhledem k nadmořské výšce okolo 1700 metrů až dost,“ pokračuje Bauer.
Partnery českým lyžařům dělají především Finové, Japonci, Australané či norští biatlonisté. Ti všichni se musí smířit s poněkud jednotvárným jídelníčkem.
Nudný jídelníček I Bauerovi už začínají lézt lehce krkem především hamburgry, připravované na sto a jeden způsob.
„Snažíme se jim ale vyhýbat, jak to jde,“ obává se lyžař pro sportovce nepříliš vhodné stravy.
„Kanaďané navíc zřejmě nepoužívají sůl, takže většina jídel, která nám ,přistanou‘ na stole, nemá téměř žádnou chuť. Rozmanitě proto pokrmy dosolujeme a dochucujeme. Nakonec to vždycky nějak dopadne,“ nedělá z jídla zásadní vědu.
„Nejdůležitější totiž je, že mně zatím slouží zdraví,“ klepe na stůl.
V Silver Star zůstanou Češi až do 4. února, kdy se přemístí do čerstvě otevřené olympijské vesnice. Den poté se sice jede v Canmore Světový pohár, ale Bauera, jehož celou sezonu provází nové heslo „Na cestě za zlatem“, příliš nevzrušuje.
Tedy přesněji, nevzrušuje ho fakt, že se na start nepostaví. „Budu se dívat na televizi. Hlavně proto, abych viděl, jak na tom jednotliví závodníci krátce před olympiádou jsou. Bude to sice jen nastíněný hrubý obraz formy, ale aspoň částečně budu vědět, na koho si dát přece jen radši pozor.“ Připouští ale, že asi nebude dvakrát příjemné sledovat, jak se někteří lyžaři tlačí na jeho druhé místo ve Světovém poháru, anebo se snad dokonce derou před něj.
Rychle otočený čas „Jasně že by se mi líbilo skončit ve svěťáku celkově druhej, ale v téhle sezoně je pro mě jednoznačná priorita olympiáda.“
Zatímco Bauerovi kolegové si v Kanadě stále ještě zvykají na časový posun o devět hodin, nejlepší český lyžař už si pochvaluje, jak rychle hodiny v hlavě přehodil. „Vsadil jsem na osvědčený recept - po příletu překonat spánek a zavřít oči až večer v místním čase.“
