Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Baví nás hrát si na hloupé, říká režisérská dvojice SKUTR

Kultura

  12:00
PRAHA - La Putyka, Human Locomotion, 8 – polib prdel kosům, Nesmírná show – to jsou některé z úspěšných a originálních divadelních počinů, za kterými stojí režisérské duo Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka, skrývající se pod zkratkou SKUTR. Dalším v řadě jejich projektů je volná shakespearovská adaptace Bouře, kterou uvedou v premiéře 14. 11. v novém divadelním prostoru Jatka 78. „V opeře jsme považování za činoherní režiséry, v činohře zase za ty alternativce, v cirkuse za amatéry... Díky tomu pak můžeme hrát ty hloupé a využít toho,“ říkají Lukáš a Martin.

Lukáš Trpišovský (vlevo) a Martin Kukučka - tvůrčí duo SKUTR. foto: Archiv SKUTR

Lidovky.cz: Bouře je vaše třetí setkání se Shakespearem?
Martin Kukučka:
Ano, ještě na škole jsme dělali Macbetha, potom loni na Letních shakespearovských slavnostech Sen noci svatojánské. Ale naše Bouře už se Shakespearem moc společného nemá, dotýkáme se ho jen zlehka.

Lidovky.cz: Co bylo impulsem, že jste se do představení pustili?
Martin Kukučka:
Tím impulsem bylo asi setkání s profesorem Martinem Hilským, se kterým jsme se potkali při přípravách Snu noci svatojánské, a pak jsme po pozvali na naše představení Čarodějova učně v Národním divadle. Poté, co ho viděl, mě zastavil na schodech a říká – takhle byste měli udělat Bouři! Tak jsme ji udělali, jen jsme se trochu vzdálili Shakespearovi, ale to panu profesorovi neřekneme (smích).

Lukáš Trpišovský: Kromě titulu a základní situace, že se čtyři lidi octnou na ostrově a musí si vyřešit nějaké životní problémy, nemá naše Bouře s tím původním textem vůbec nic společného. Zazní tam asi čtyři řádky.

Lidovky.cz: V čem vás tedy téma Bouře inspirovala?
Kukučka: My už jsme se o tématu Bouře bavili dřív, zajímala nás pro divadlo ta magie, když se v noci zablýskne a v tom záblesku se na chvíli objeví obraz, který zas vzápětí zanikne. A pak další blesk a další obraz... To nás z divadelního hlediska fascinovalo. Bouře nás zajímala už dlouho i jako přírodní fenomén, jen jsme čekali na příležitost, jak tohle téma realizovat. A ta se teď objevila.

Lidovky.cz: V představení účinkuje několik zahraničních herců. Jak došlo k téhle spolupráci?
Kukučka: Je to vlastně splnění dalšího našeho dávného snu. Několikrát jsme režírovali za hranicemi, po celé Evropě, a potkali při tom spoustu zajímavých lidí. A zatoužili jsme je jednou propojit, zapojit do jednoho představení a zjistit, co to přinese nového. To, co je spojuje dohromady, jsou určití vnitřní démoni, které jsme z nich chtěli vytáhnout a stylizovat. Využít tu jejich vnitřní bouři, kterou sebou přinášejí jako lidé, ne jen jako herci. To byla pro nás větší inspirace než Shakespeare.

Maďarský herec Csongor Cassai v představení Bouře režisérského tandemu SKUTR...

Lidovky.cz: Takže představení vznikalo i improvizací?
Trpišovský:
Totálně. Jde o autorské divadlo, kdy je těžké říci, kdo je čeho autorem, protože jde o vzájemné ovlivňování čtyř herců a nás dvou, tedy šesti lidí, plus ještě výtvarnice Adriany Černé, která má na starosti scénografii, čímž nám určuje hřiště, na kterém se pohybujeme. Je to způsob práce, ke kterému se po dlouhé době vracíme, který jsme naposled dělali před nějakými deseti dvanácti lety v Arše. Tehdy s námi spolupracoval i náš spolužák Rosťa Novák a společně jsem udělali představení 8 – polib prdel kosům, což bylo hodně o loutkářské tradici rodiny Kopeckých, používali jsme tam i cirkusové prvky, o což se Rosťa vždycky zajímal.

Pak jsme udělali přestavení La Putyka a Rosťa rozjel ten obrovský fenomén nového cirkusu, který tady už trošičku byl, ale Rosťa tomu opravdu dokázal vtisknout nový rozměr a přitáhnout diváky, kteří se o to začali zajímat. A naposledy nás právě Rosťa oslovil s tím, že bude otvírat nový prostor v holešovické tržnici – Jatka 78 - a nabídl nám, zda se na tom nechceme podílet. Jako by se tím trochu uzavíral ten kruh, protože tam budeme po dlouhé době premiérovat představení, které stylem práce navazuje právě na to, co jsme dělali s Rosťu v Arše.

Bouře

  • V novém divadelním projektu režisérské dvojice SKUTR Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky, volně inspirovaném stejnojmennou hrou Williama Shakespeara, hrají: Csongor Kassai (SK/HUN), Dawid Rafalski (PL), Przemek Kosinsky (PL), Zeljko Maksimović (SRB). 
  • Premiéru má 14. listopadu v novém multifunkčním kulturním objektu JATKA78.

Další termíny představení v tomto roce: 15. 11. (představení je součástí akce Noc divadel) a 16.11. 2014.

Lidovky.cz: Pracovali jste na mnoha velmi různorodých scénách, od malých po největší včetně Národního divadla, vyzkoušeli jste si i různé žánry – nový cirkus, operu, balet, činohru. Jak to všechno obsáhnete?
Trpišovský:
My jsme moc rádi, že jsme si to všechno mohli vyzkoušet a rádi se k tomu i vracíme. A těší nás, že je o nás zájem, protože to nemusí trvat věčně. Už víme, že za dva roky budeme připravovat nový balet pro Národní divadlo, doufáme, že se ještě dotkneme i opery, teď jsme měli operní premiéru v Ostravě a byla to moc hezká práce. Čeká nás i další Shakespeare příští rok... Je legrační, že nás každý vidí jinak. Stává se nám, že v opeře jsme považování za činoherní režiséry, a v činohře zase za ty alternativce, v cirkuse za amatéry... Ale je to hezké, protože nám to zároveň umožňuje držet si odstup od rutiny, a s každým tématem se nám otevírá možnost uchopit ho jinou formu vyjádření, ať už je to tanec, hudba nebo slovo. Díky tomu pak taky můžeme hrát ty hloupé a využít toho – když přijdeme například do opery nebo do baletu, tak nám začnou vysvětlovat, jak to tam obyvkle chodí, jaké postupy se používají, a my můžeme říct, že tomu nerozumíme, dělat nechápavé a dotlačit tak třeba ty lidi k tomu, aby to zkusili udělat trošku jinak.

Z představení Human Locomotion v ND Praha (režie: SKUTR)
Z představení Don Giovanni ve Stavovském divadle (režie: SKUTR)
Z představení Liška Bystrouška v ND Brno (režie: SKUTR)
Martin Kukučka (SKUTR)

Kukučka: Základní záměr, se kterým skáčeme ze žánru do žánru, je nejen to, že se člověk nechce nudit, ale i to, že v jednu chvíli chceme komunikovat s širším spektrem publika. Třeba na alternativnější projekt do Jatek 78 přijde jen určité spektrum lidí, které zajímá i ten prostor, kteří ale pak už nepřijdou do opery, do Národního divadla nebo nechodí na Hrad na Shakespearovské slavnosti. To, že někoho víc osloví klasické mluvené slovo, neznamená, že je horší divák, někdo zas má raději oparu a emoce se k němu dostávají skrze hudbu. Každý divák je jiný a my hledáme způsoby, jak se jich dotknout. Zajímavá témata se dají vytáhnout jak v opeře, tak v cirkuse.

Lidovky.cz: Máte nějaké stežejní téma? K čemu inklinujete nejvíc?
Kukučka:
To hlavní, co nás vždycky najvíc zajímalo, jsou autorské projekty, podobné jako je Bouře, kde právě vzniká obrovský prostor pro propojení všech žánrů, kde není jasné, jeslti se vyprávění děje slovem nebo pohybem, nebo třeba předmětem. A vzniká jakási syntéza forem, která může být pro diváka někdy složitější, ale na druhou stranu je neuvěřitelně pestrá v tom, co nabízí, protože různorodé vyjádření může přinášet právě různé barvy vyprávění.

SKUTR

  • Režijní tandem SKUTR tvoří režiséři Martin Kukučka (nar. 1979 ve slovenském Martině) a Lukáš Trpišovský (nar. 1979 v Praze).

Autorská představení SKUTRu kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, lightdesign, text a zvuk a dala by se jedním slovem označit za multižánrová či cross-over. Kromě volné autorské tvorby (mj. Nickname, Malá smrt, La Putyka, Svěcení jara či aktuální Bouře) režírovali také na předních českých scénách (Národní divadlo v Praze, Brně a Ostravě, Divadlo Na zábradlí, Klicperovo divadlo, Divadlo Petra Bezruče či HaDivadlo) a v zahraničí (mj. Pozoriště FDU v Bělehradě (Srbsko), Lubuski Teatr w Zielonej Górze (Polsko), Mezinárodní festival Miasto v polské Legnici).

Jejich posledními pracemi jsou inscenace Dona Giovanniho W.A. Mozarta, autorský balet Čarodějův učeň a laterna magika Human Locomotion v Národním divadle v Praze, Radúz a Mahulena Julia Zeyera a Liška Bystrouška v Národním divadle Brno, opera Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka v národním divadle Moravskoslezském, Sen noci svatojánské pro Letní Shakespearovské slavnosti a Labutí jezero pro Klicperovo divadlo v Hradci Králové.

Martin Kukučka

Lukáš Trpišovský

Lidovky.cz: Jste autorský tým už docela dlouho. V čem je pro vás taková spolupráce zajímavá?
Trpišovský
: Tím, že když se dají dohromady dva líní, vznikne z toho jeden nelíný... Já myslím, že s Martinem jde o dvě věci – zjistili jsme, že máme podobný vkus a pohled na věci. Když věci vznikají při improvizaci, máme stejný názor, kudy něco vést, co vytáhnout, co je zajímavé. A z druhé strany se doplňujeme i povahově. Martin je ten, kdo věci rozbíhá, ovšem občas se rozběhne někam, že už neví, kde běží... a to je zas potom prostor pro mě, kdy řeknu - pojďme se vrátit tady na tu cestu a můžeme běžet pohodlně po ní a neprodírat se křovím.

Kukučka: Zároveň pak vzniká možnost, kterou jiní režiséři nemají, že můžeme na zkoušce ty opravdu společně tvořit. Ve chvíli, kdy já se pokouším nějak hýbat s lidmi na scéně a říkat jim - zkuste to takhle, tak Lukáš má čas hned ty věci zapisovat a vytahovat z toho to zajímavé, takže se to hned může zkusit nově. A není potřeba to dělat tak, jak se to dělá obvykle, že nejdřív se něco zkusí, pak se to sepíše, a na další zkoušce vyzkouší. Naše věci opravdu můžou vznikat v tom kreativním ohni, přímo na scéně. To je výjimečné.

Trpišovský: Vím o několika režisérech, kteří nám to závidí. Na druhou stranu existuje spousta ustálených týmů režisér–dramaturg, kteří fungují na podobné bázi, takže to není až zas tak úplně výjimečné. Možná je to výjimečné v tom, že my s Martinem děláme zároveň oboje, necháváme se vstupovat do režijní i dramaturgické práce, že to rozdělení není úplně jasné.

Lidovky.cz: Kdo rozhoduje, když se neshodnete?
Kukučka
: Nikdo, musí to být shoda. Pokud není shoda, tak se na tom pracovat dál.

Trpišovský: Ono to zní idylicky, ale občas nastává zásek, kdy jeden z nás má pocit, že vymyslel něco geniálního, a nechce si nechat od toho druhého vysvětlit, že to tak třeba není. To většinou ale netrvá dlouho.

Kukučka: Ale existuje mezi námi důvěra v tom, že když já mám dojem, že je něco textově zajímavé a Lukáš přijde s tím, že to je fakt blbé, tak mu věřím, protože vím, že práce s textem je jeho silná stránka. A myslím že stejně tak Lukáš ve chvíli, kdy já se snažím něco ukázat obrazem a už vidím, jak se to může vyíjet dál, tak Lukáš zase důvěřuje mě.

Lidovky.cz: Má vaše spolupráce nějaké nevýhody?
Trpišovský:
Nevýhody jsou asi stejné jako všude, kde spolu lidé tráví moc intenzivně tráví čas, třeba v kapelách. Je to trochu jako v manželství. Akorát to naše manželství už trvá asi dvanáct let, takže už jsme na určité věci rezignovali, třeba že druhého změníme. Vím, že to nejde, ale přesto cítíme, že ty výhody natolik převažují, že jsme ochotní nevýhody překousnout.

Kukučka: Jen máme víc těch našich divadelních dětí, protože inscenací vzniká hodně, takže jsme taková obrovská rodina, která se stále rozrůstá.

Lidovky.cz: Co připravujete dalšího?
Trpišovský
: Po premiéře Bouře budeme mít měsíc pauzu a v lednu začínáme zkoušet v Klicperově divadle v Hradci Králové Evžena Oněgina. Už pracujeme na dramatizaci. Pak chystáme obnovenou premiéru Nesmírné show. A pokud vyjdou granty a budou na to finance, chtěli bychom vyjet s Bouří do zahraničí a představit ji v Bělehradě, Budapešti a Varšavě.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!