Za vše vypovídají nejaktuálnější dostupné údaje: českých 1,1 procenta nevyhovujících vzorků ze všech za rok odebraných pohonných hmot proti průměrným 1,8 procenta v Evropské unii. U benzinu je rozdíl ještě markantnější – 0,7 procenta versus 2,7 procenta.
Francie nechce spalovací motory, auto na benzin a naftu však do roku 2040 nezmizí |
O něco hůře dopadla nafta, která je podle údajů European Environment Agency jinde v Evropě přece jen o něco kvalitnější. Je to však dáno i tím, že v Česku se v naftě kontroluje víc parametrů než za hranicemi.
„Na základě výsledků kontrol ČOI došlo během posledních 15 let k výraznému zlepšení kvality pohonných hmot. Přesto se i nadále objevují odchylky závažnějšího charakteru,“ uvádí mluvčí ČOI Jiří Fröhlich.
Zásadní vliv na menší výskyt nekvalitního paliva má podle něj zveřejňování konkrétních problematických benzinek v posledních čtyřech letech. Taková negativní reklama, spojená s výrazným úbytkem zákazníků, je pro pumpaře větší hrozbou než pokuty, byť někdy dosahují až několika set tisíc korun.
Řidiči ale často lepší kvalitě příliš nevěří. „Začal jsem tankovat u levnější pumpy a hned to bylo znát na výkonu motoru. V servisu ale nic nenašli, prý mám častěji měnit vzduchový filtr nebo kupovat paliva bez příměsi biosložky,“ kroutí hlavou Plzeňan Michal Man, který denně dojíždí do Prahy.
Podíl biosložek v základním benzinu a naftě ČOI kontroluje také a překročení normy (maximálně sedm procent oleje v litru nafty a pět procent lihu v Naturalu 95) není časté. Díky zavedení elektronické evidence přeshraničního obchodu s oleji výrazně klesly i případy pančování nafty.
Lepší míra kvality však neznamená, že riziko poškození motoru zmizelo úplně. Největší podíl na zjištěných závadách však mají případy, jako je nedodržení bodu vzplanutí u nafty, které většinou nemají na chod motoru zásadní vliv.
