„Příliš dlouho jsme přihlíželi, jak kruhy ze zahraničí předepisovaly německým muslimům, jak mají praktikovat své náboženství,“ prohlásil v rozhovoru pro deník Der Tagesspiegel státní tajemník na spolkovém ministerstvu vnitra Markus Kerber. Zároveň dodal, že u muslimů žijících v Německu je třeba posilovat sebevědomí.
Od definice německého islámu si ministerstvo vnitra také slibuje omezení vlivu konzervativních islámských sdružení, která bývají zpravidla velmi dobře organizována. Právě ta jsou pak zastoupena v takzvané „Islámské konferenci“, která zastřešuje důležitá muslimská sdružení v Německu. Naopak představitelé liberálnějších názorových proudů v ní zastoupení neměli, což se podle přání německé vlády má změnit.
Šlo o poselství nenávisti vůči cinzincům, kritizovala Merkelová demonstrace v Chemnitzu |
Konference slouží jako platforma pro výměnu názorů mezi muslimy a vládou. Její vznik inicioval v roce 2006 tehdejší ministr vnitra Wolfgang Schäuble.
„Chceme pomoci tomu, aby muslimové v Německu našli svůj vlastní vztah k náboženství. Což se asi Ankaře líbit nebude a povede to ke konfliktům, ale to vydržíme,“ prohlásil státní tajemník Kerber v narážce na fakt, že většina mešit v Německu má vazbu na Turecko. Jejich imámové jsou placeni z prostředků Úřadu pro náboženské záležitosti (Diyanet) v Ankaře.
Návrh je o to choulostivější, že přichází v době, kdy se vztahy mezi Německem a Tureckem, jež byly v minulých měsících hodně napjaté, začaly normalizovat. A zároveň několik týdnů před státní návštěvou prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v Německu.
„Faktem je, že existuje německý katolicismus, německý protestantismus a německý judaismus,“ prohlásil Kerber. Proto prý musí existovat i německý islám. S tradičními církvemi byly v minulých letech uzavřeny státní smlouvy, jež regulovaly jejich práva a povinnosti a způsob financování. V případě islámu ale zatím nic takového neexistuje. Jako nejpalčivější se jeví hlavně otázka vzdělávání imámů.
Inspirací pro německou vládu je zřejmě norma, která byla schválena v únoru 2015 v Rakousku. Takzvaný „Zákon o islámu“ výslovně stanoví, že rakouské právo má přednost před islámskými věroučnými pravidly. Zároveň zakazuje financování mešit a imámů ze zahraničí, obsahuje závazek vzdělávání imámů na rakouských vysokých školách. A jako jazyk pro výklad koránu předepisuje němčinu.
Rakouská vláda se letos v červnu rozhodla na základě zmíněného zákona uzavřít sedm mešit a vyhostit čtyři desítky imámů.
Jako důvod vláda ve Vídni uvedla, že pobírali plat ze zahraničí a v některých z uzavřených mešit byl propagovaný radikální islám.
Francie po vzoru Rakouska
O podobnou reformu, jakou zavedli v Rakousku, usiluje i francouzský prezident Emmanuel Macron. Její přípravu konzultoval s mnohými odborníky včetně slavného arabisty Gillese Keppela. Macron chce – podobně jako Rakušané –především zajistit, aby islámské právo nemělo v zemi nikdy přednost před místními zákony.
Jeho reforma se opírá o tři základní pilíře. Prvním je fakt, kdo muslimy v zemi galského kohouta reprezentuje. Změnit se má Rada pro muslimskou víru (CFCM), která vznikla v roce 2003 za vlády Nicolase Sarkozyho. Bývá často kritizována kvůli svému rotujícímu předsednictví, kvůli němuž v ní uplatňují vliv cizí země, zejména Alžírsko, Maroko a Turecko. Macron ji chce otevřít těm nejlépe integrovaným muslimům.
Druhým pilířem je změna financování mešit, které by už neměly být řízeny pomocí peněz z arabských zemí. Ty podle vlády brání modernizaci islámu ve Francii. Macron v této souvislosti zvažuje zavedení daně z halal výrobků. Posledním pilířem je kontrola nad vzděláváním imámů – stovkám z nich ho až dosud platily cizí vlády. To se má změnit.
