16. února 2011 11:42 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Berlínský festival se opět utápí v depresích

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Mezinárodní filmový festival Berlinale | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mezinárodní filmový festival Berlinale | foto: Reuters

BERLÍN (od zvláštního zpravodaje) Aktuální 61. Berlinale se přehouplo přes polovinu. Nabízí desítky vtipných a optimistických filmů, ale jak je u festivalů kategorie A zvykem, nejdůležitější sekci a výkladní skříni přehlídky, hlavní soutěži, dominují samé deprese a katastrofy.

Soutěž začala na dobrou strunu. Americký Margin Call (název je ekonomický termín, který se ani u nás nepřekládá, a znamená ve zkratce to, že investice jsou ohrožené) je povedené konverzační drama, odehrávající se v prvních čtyřiadvaceti hodinách zatím poslední hospodářské krize.

Debutující režisér a autor scénáře J. C. Chandor dokázal do nezávisle financovaného snímku angažovat hvězdy svítivosti Kevina Spaceyho, Jeremyho Ironse či Paula Bettanyho a rozehrál s nimi válku nervů, která probíhá od nejspodnějšího do nejvyššího patra manhattanské investiční banky.

Film je možná příliš dlouhý, ale nenudí, ekonomické zapeklitosti vysvětlí elegantně a vnitřní zákonitosti světa financí odkryje velmi důkladně, aniž by ze všech bankéřů paušálně dělal chamtivé hajzlíky.

Pak šla kvalita rázem o pár stupňů dolů na obvyklou festivalou úroveň. El premio (Cena), ještě před několika lety nepravděpodobná, ale dnes běžná globální koprodukce, je mexicko-francouzsko-polsko-německý film, který vypráví o životě během argentinské vojenské junty (1976-1983) očima sedmileté dívky.

Snímek napsala a režijně jím debutovala Paula Markovitch, autorka scénářů i u nás známých filmů Kachní sezóna a Lake Tahoe. V autobiografickém filmu vzpomíná na vlastní dětství – ale bohužel od něj nedokáže získat odstup a utápí se v nekonečných výjevech, v nichž si hlavní hrdinka hraje na pláži, jde do školy, hraje si s kamarády, jde ze školy a tak dále. Možný vítěz Zlatého medvěda to ale je, děti (například loňský vítězný Med) a restriktivní režimy (předloňské Mléko strachu) zabírají.

Ani německý film Schlafkrankheit (Porucha spánku) není příliš optimistický: stojí na krizi manželského páru žijícího uprostřed Afriky, odkud to ženu Veru táhne zpět do Německa za dospívající dcerou, která tam studuje. Snímek režiséra Ulricha Köhlera se v průběžném hodnocení kritiků dočkal průměrné známky 2.1 ze 4.

Nejnižší rating (1.4) má americký film Victorie Mahoney Yelling to the Sky (Křičet k nebi). Je klasickým sociálním dramatem o dospívající dívce, která se na předměstí New Yorku pokouší překonat svou společenskou danost: otec alkoholik, matka psychicky labilní, sestra svobodná matka, kolem žádná pořádná práce, leda dealovat drogy. Snímek s dobrými hereckými výkony (vévodí jim dcera Lennyho Kravitze Zoë v hlavní roli) trpí přílišnou schematičností a "takynezávislými" kamerovými hrátkami.

Dosavadním vrcholem soutěže je potom 3D animovaný film Francouze Michela Ocelota Les contes de la nuit (Pohádky jedné noci). Ocelot, i u nás známý například pohádkami o africkém chlapci Kirikou, si oblíbil techniku vystřihovaných siluet animovaných na prokreslených pozadích, kterou tu díky digitálním technologiím přivádí na vyšší úroveň.

V Les contes de la nuit mladík, dívka a postarší technik v rozpadajícím se kině na okraji Paříže inscenují krátké pohádky poháněné jejich nenasytnou fantazií. Hrdinové se ve svých nápadech dostanou do středověku, Karibiku, říše Aztéků, do srdce Afriky...

Ocelot primitivní siluety s bravurou rozhýbává před nesmírně propracovanými kulisami, které pečlivě čerpají z estetiky toho kterého prostředí a doby. Vypráví s lehkostí, která je jen zdánlivá: stojí za ní dekády práce a zkušeností. Titul povznáší nad marasmus zbytku soutěže a nabízí čistou filmařinu a ryzí krásu, které se žádný jiný ze soutěžních snímků nedokázal ani přiblížit.

  • 0Diskuse