Přišla s velmi originálním rukopisem, ve kterém se protínal folk, rock a minimalismus, v té době a tomto žánru neobvyklé použití automatického bubeníka, mimořádně charismatický polomluvený vokální projev lídra kapely Jana Šoltise a velmi vypjatě obrazivé texty Hany Kocourkové.
Nejen ony, ale i zhudebněná přejatá poezie (William Blake, Konstantin D. Balmont, Lao-c’) vytvářely dohromady ojedinělý, skoro nepřístupný a tajemný svět souboru, který přes svoji zjevnou introvertnost nechával na tehdejší scéně málokoho lhostejným.
Betula pendula stačila před rokem 1989 vydat jen jedno čtyřpísňové EP, v nových poměrech přišla v 90. letech s jedním LP a dvěma CD, ale na úspěchy dob, kdy se pohybovala v „šedé zóně“, se jí už nepodařilo navázat.
Teprve nyní, poprvé oficiálně a na CD, vycházejí pod názvem Cesta v nakladatelství Galén její legendární nahrávky z první samizdatově šířené audiokazety, kterou si skupina s obalem Josky Skalníka vydala v roce 1988. Umělecky obstojí dodnes.
