Již v roce 2015, kdy město Příbram oznámilo záměr vybudovat na místě bývalé výtopny mazutka na Rynečku, nízkoprahové denní centrum s noclehárnou pro lidi bez domova, vznikla protestní petice občanů. S umístěním zařízení na tomto místě nesouhlasili. Požadovali, aby byl objekt bývalé mazutové výtopny co nejdříve odstraněn, a to včetně ekologické zátěže, a aby na využití lokality byla vypsána řádná architektonická soutěž. Signatáři petice uvedli, že záměr umístit do lokality nízkoprahové denní centrum s noclehárnou, je v příkrém rozporu s tím, jak vhodně využít součást městského centra a klidové i obytné zóny.
Záměru zřídit toto zařízení v místě bývalé výtopny byla ze strany města věnována velká pozornost. Z vyjádření odborníků vyplynulo, že se jedná o velmi dobré místo, které se nachází v relativní blízkosti centra a úřadů. Právě dostupnost hraje klíčovou roli pro úspěch takové služby.
Na základě petice a z důvodu větší informovanosti občanů proto vedení města uspořádalo veřejnou besedu, na kterou byli přizváni odborníci zabývající se poskytováním služeb v oboru bezdomovectví a záležitostmi s tím spojenými. Na této besedě a během následné diskuse s občany byla občanům řada věcí vysvětlena pracovníky z Naděje Praha a Farní charity Beroun, kteří mají s prací s lidmi bez přístřeší bohaté zkušenosti.
Domnívám se, že vybudování tohoto zařízení bude mít tu výhodu, že se prostředí kolem bývalé výtopny radikálně promění. Zkultivuje se a nebude, tak jako nyní, zpustošeným místem, které přitahuje kriminální živly. Prostor bude pod kamerovým dohledem, přibude osvětlení a zeleň. Tímto v co největší míře přispějeme k bezpečnosti a k rozvoji této zanedbané lokality
Denní nízkoprahové centrum by mělo být v provozu od pondělí do neděle od 9 do 17.30 hodin, od 20 do 7 hodin by měla fungovat noclehárna. Cílovou skupinu představují muži a ženy starší 18 let. V zařízení bude pomáhat sociální pracovník, pečovatelky, technickohospodářský pracovník, zdravotní péči zde budou zajišťovat lékař a zdravotní sestra.
Je rok 2017 a Příbram konečně začala nové nízkoprahové denní centrum a noclehárnu budovat. Nesouhlas části veřejnosti a zastupitelů s tímto záměrem bohužel přispěl k odložení realizace projektu o rok a půl, a tak bude k dispozici až po této tuhé zimě. Mezi tím na ulici umírají lidé.
Smrt na ulici
Tak jako v listopadu. Byla mrazivá noc. Parta bezdomovců spěchala na nejbližší klidné a teplé místo. Jsou zarostlí, špinaví, nevoní. Sedí, popíjejí z krabice víno a všem se hlavou honí myšlenka, jak přečkají další noc. Teplota klesá a chlad zalézá do těla rychleji než jindy.
Dva z nich posléze zvoní na dveře stávající noclehárny. Byli přijati, ale ve všech postelích už spali jiní lidé. Využili tedy alespoň ,,teplou židli“. V ten večer jeden z bezdomovců, na kterého se nedostalo lůžko, z noclehárny v beznaději odešel. Celou noc se choulil někde na lavičce a nad ránem zemřel, doslova zmrzl na ulici jako zvíře. Stydím se, a mám i vztek na ty, kteří ustavičně brání vzniku nového zařízení s dostatečnou kapacitou. Stále se mi vrací otázka, zda opravdu musel zemřít. Jsem si jistá, že nemusel.
Ponurý příběh zoufalství
Jen čtyři dny poté záchranná služba přivezla do noclehárny příbramského občana. Člověk, který přišel o střechu nad hlavou, se rychle dostal na pokraj životních sil. Manželka se s ním rozvedla, přišel o dům v hodnotě čtyř milionů a spadl do problémů kvůli vyplácení peněz při vypořádání majetku. V té době skončil na lepší ubytovně v Příbrami. Ubytovnu platil včas, pobíral starobní důchod a nikdy neměl problém s hrazením nájmu. Bohužel z ubytovny byl vyhozen údajně s tím, že je zdrojem štěnic, které se zde objevily. Smutek, beznaděj, strach. To jsou přesně ty pocity, s nimiž se svěřil pracovnicím našeho nízkoprahového centra.
Představte si tuto životní situaci. Žijete v zařízeném bytě, máte se kde osprchovat, najíst, vyspat. Bydlíte ve skromných, ale důstojných podmínkách. Po životním karambolu se najednou ocitnete přede dveřmi nízkoprahového centra města, kde z posledních sil žádáte o pomoc. Co očekáváte? Pomoc, teplo, jídlo, sprchu, oblečení a postel.
Pracovnice noclehárny vlídně komunikují, řeší požadavky a prosby. Prostory stávající provizorní noclehárny jsou ale kapacitně omezené a velmi nedůstojné. Lidé zde nenajdou konzultační místnost, prostor, kde by mohli být chvíli sami, není možné uložení toho mála, co mají. Místnost, kde tráví čas, je jako stvořená k natáčení hororové scény velmi ponurého filmu. Prázdná, dlaždičkovaná, stůl a židle, oprýskaná okna se železnými mřížemi. I nejtěžší zločinci žijí v lepším. Netvrdím, že potřebují hýčkat, ale podmínkou je přívětivé prostředí, které je přivede na lepší myšleny a utlumí beznaděj, s níž často přicházejí.
Muž dostal základní péči, dlouze hovořil s pracovnicí a měl štěstí, že jedno lůžko bylo volné. Přespal do rána a mlčky odešel. Kolem desáté hodiny se vrátil zpět do nízkoprahového denního centra, kde s ním sociální pracovnice rozebírala jeho tíživou situaci. Bohužel prostředí, ve kterém se onen muž u nás ocitl, bylo deprimující, demotivující a nedůstojné. Cítil se naprosto bezmocný, a to i přes maximální a intenzivní pomoc zaměstnanců. Pracovnice mu opakovaně nabízela potraviny z potravinové pomoci, které odmítl.
„Byl velmi vděčný za možnost odpočinku v teple, sdělil, že se nají venku. Byl lehce zmatený a silně frustrovaný. Z centra odešel v 10.30. Poté se v 12.25 vrátil a v 12.45 opět odešel. Během té krátké doby sdělil, že je v kontaktu s někým z příbuzných, také řekl, že je kolegyně krásná, že nám děkuje, že jsme tu všichni strašně hodní, ale to mu nepomůže v jeho po... životě. Dále ho ještě zajímalo, zda se může večer přijít vyspat, kolegyně mu řekla, že ano, a dala mu leták s otvírací dobou.“ Tolik ze záznamu pracovnice nízkoprahového centra.
Poté jsme se dozvěděli, že muž skočil pod vlak. Smutek byl k neunesení a neviděl žádné světlo naděje. Možná nešlo překonat představu, že nejspíš do konce života bude žít v tak ponurých podmínkách. Vybral si řešení, které mu připadalo jediné možné. I v tomto případě se nemůžu zbavit myšlenky, že to nemuselo takto skončit.
ALENA ŽENÍŠKOVÁ, 1. místostarostka Příbrami, ANO
