Poslední sloupek v roce zasluhuje od autora jistou vážnost, a nikoli předběžné silvestrovské špumprnágle. Napadlo mě tedy v rámci účtování s letopočtem 2010 zalistovat pomyslným kalendářem a vytáhnout, co se mi letos stalo. A že toho nebylo málo. Třebaže se rozhodně nepovažuji za nástupce Stachanova a také do Lydie Korabelnikovové mi ještě ledacos schází, při všem lenošení a flákání jsem přeložil dvě knihy, vyšel mi druhý díl Deníčků, párkrát jsem vylezl na „orloj“ v ČT 24 a hovořil v Radiožurnálu, zahrál si v seriálu Vyprávěj, komentoval v televizi Grammy a koncert před začátkem afrického mistrovství světa ve fotbale a do těchto milých Lidovek napsal padesátku Posledních slov a dvoustovku nekrologů. Mohlo to být horší.
Ba i rodinně to byl rok hektický, neboť jsem vyvdal nejstarší dceru (díky, Vojto Lavičko and your boys, za báječnou muziku na hostině!) a průběžně bojoval se synem puberťákem. Z dalších osobních událostí, které se mi do Posledního slova nevešly, vybírám nedávnou oslavu narození prvorozené dcery Elizabet mého kamaráda, fotbalového obránce Ericha Brabce, nyní ve sparťanských službách. Milovaný Tomáš Řepka bohužel chyběl. Dále jsem zažil pár trapasů, naštval jsem nejmíň 548 lidí a mě naopak zase vytočilo asi 548 troubů.
Co bude? Koukám do nového diáře, moc se těším na lednovou besedu s vynikajícím spisovatelem Adamem Bódorem, kterou mám vést v Maďarském kulturním středisku, jo, a v Torstu si musím vyzvednout nové knihy, jako je Listář 1 Josefa Palivce a Křik koruny svatováclavské Ladislava Jehličky.
Hlavně aby sloužilo to zdraví, že. Nevím, čím to je, ale čím dál tím víc potkávám lidi včetně abiturientských srazů, kteří si nejraději vyměňují diagnózy, jak nás po pětapadesátce od rána střídavě bolí hlava, vlasy, oči, nos, uši, krk, záda, ruce, břicho, nohy, srdce, játra, ledviny, obratle, šlachy a snad i ty brejle. Nezapomenu na Petra Skoumala, který při své sedmdesátce suše pravil, že jak se věk dnes prodlužuje, tolika se dožije každej blbec.
Ne že bych se považoval za hypochondra, ale jsem alergický na názory drahých lékařů na můj cholesterol, cukr v krvi a vysoký tlak. Když jsem nedávno panu doktorovi opáčil, že každý správný slávista dnes trpí na hypertenzi, smutně se na mne podíval, dal ihned výpověď a našel si nové, lépe placené místo na Kanárech.
V bilancování jsem zpětně zalistoval svými letošními články a zjistil, že bez jakékoliv odezvy dopadla má zdejší veřejná výzva ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi, aby odtajnil případné předlistopadové členství v KSČ osob z brněnského Městského soudu ohledně případu bolševika Snášela. Nereagovala ani sličná tisková mluvčí Tereza Palečková. Abych měl čistý stůl, na druhý pokus a písmem jako pro tupce. PANE MINISTŘE POSPÍŠILE, KDO Z MĚSTSKÉHO SOUDU V BRNĚ BYL V KSČ?
Tak jsem se vyčerpal, že mě nenapadá žádné novoroční předsevzetí. Leda jediné. Napřesrok nehodlám trávit ani minutu s lidmi, kteří mě nudí. Přeju takový nový rok, jaký si sami uděláte. PF 2011!
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
