Už původní Sněženky a machři měli hořkou pachuť, jakkoliv se do paměti diváků otiskly zejména komediálními situacemi a hláškami. V jejich pokračování hořkost nad humorem definitivně zvítězila.
Film vrací před kameru většinu hrdinů: někdejší gymnazisty, kteří ve čtvrtstoletí starém filmu Karla Smyczka absolvovali lyžařský výcvik, a jejich tehdejší pedagogy. Právě setkáním vůdce třídní party Vikyho Cabadaje s vysloužilým profesorem Kardou a jeho dcerou Marikou nové Sněženky a machři začínají. Slovo dá slovo a Viky zorganizuje třídní sraz na stejné horské chatě, kde se kdysi se spolužáky učil lyžovat.
Přestože prořídlé řady bývalých studentů dorazí na místo s okázalým veselím, brzo začne být jasné, že tenhle víkend žádná velká legrace nebude. I když nejde o vyložené životní ztracence, jejich tváře jsou poznamenané nejen přibývajícím věkem, ale i ztrátou mladických iluzí. Účastníci srazu jako by se návratem do svých dávných rolí pokusili aspoň na chvíli utéct z nepříliš růžové současnosti.
Co pro ně funguje jako nostalgická radost, film brzdí nejvíc: odkazy na původní film působí toporně a mechanicky. „Dvojka“ má také nevyrovnanou dramaturgii. Když se pokusí vyplnit hluché místo honičkou na lyžích, paradoxně jí spadne řetěz, některé dějové linie vyzní do ztracena a dílčí příběh sblížení dcery a syna bývalých spolužáků tu slouží hlavně jako vábnička na publikum kolem dvaceti let a záminka pro vystavování značkového oblečení od sponzorů.
„Vaty“ je tu víc – například zdlouhavé hledání ztracené profesorky Hanky. Přinejmenším začátek filmu pak trpí samoúčelnými formálními hrátkami zejména kamery, která ruší přeostřováním či pohledy z prapodivných úhlů a je chvílemi nekoukatelně tmavá.
Tmavost obrazu a křečovitost některých hereckých výkonů lze nicméně s trochou odvahy připsat autorskému záměru. Když se totiž ze snímku ořeže balast, zůstane před divákem nečekaně temná komorní tragikomedie o lidech ztracených ve středním věku i v polistopadových poměrech.
Přehlídka proher Vždyť kdo se to tu pokouší předstírat, že má život pořád ještě před sebou? Viky má za sebou několik zkrachovalých manželství a na krku dospívající dceru, nemá naopak partnerku ani pořádně kde bydlet. Obtloustlý stydlín Radek drží své nakladatelství nad vodou jen pomocí brakových titulů. Z nesmělého Karla se stal otrok profese televizního baviče: je na útěku před popularitou a místo vlastního žití si jen zapisuje historky, jež se staly jiným. A vypočítavá mrcha Marika se po neúspěšném pokusu prorazit v Hollywoodu vrací s prosíkem o štěky v tuzemských poměrech. Přinejmenším poslední dvě postavy mají překvapivě otevřené autobiografické rysy, neboť je představují (herecky výtečný!) bavič Michal Suchánek a navrátivší se zaoceánská hvězdička Eva Jeníčková.
Právě rovina životního bilancování je snad jediným pojítkem mezi tímto filmem a debutem jeho režiséra Viktora Tauše. Tím byl nedoceněný Kanárek, v němž se autor vyrovnal s drogovou minulostí a ztrátou naivních ideálů.
„Vždyť už se všichni stejně jenom opakujeme,“ řekne Viky. „Všichni jsme starý,“ poznamená později Marika. Film jim neudělí žádné rozhřešení a udrží rozčarovanou náladu až do hořkého konce. Má řadu chyb – ale tahle upřímnost z něj v českých podmínkách dělá podívanou pohříchu ojedinělou.
HODNOCENÍ LN *** Sněženky a machři po 25 letech ČR 2008 Scénář: Ivo Pelant, Radek John Režie: Viktor Tauš Kamera: Milan Chadima Hudba: Walter Kraft Hrají: Jan Antonín Duchoslav, Michal Suchánek, Václav Kopta, Radoslav Brzobohatý, Veronika Freimanová, Eva Jeníčková a další Distribuce v ČR: Falcon Premiéra: 18. 12. 2008
