V posledním vydání týdeníku New Yorker vyšel ekonomický sloupek o tom, jaký dopad by mohlo mít zemětřesení a tsunami na japonské hospodářství.
Píše se v něm, že šlo sice o jednu z nejhorších přírodních katastrof v lidských dějinách a že se ekonomické ztráty mohou vyšplhat až na dvě stě miliard dolarů, ale z dlouhodobého hlediska prý může být ekonomický dopad katastrofy překvapivě malý. Podle některých ekonomů totiž hospodářský růst vyspělých zemí neohrozí ani opravdu vážné přírodní katastrofy. Autor sloupku zmiňuje příklad přímo z Japonska.
V roce 1995 tam zemětřesení téměř srovnalo se zemí přístavní město Kóbe, tehdy šestý nejvýznamnější obchodní přístav světa. Zemřelo šest a půl tisíce lidí a škody se odhadovaly na sto miliard dolarů. Ekonomické prognózy Japonsku prorokovaly roky, možná desetiletí nucené rekonvalescence. Jenže už po patnácti měsících se průmyslová výroba v Kóbe dostala na 98 procent úrovně, jíž měla podle plánů dosáhnout, kdyby se žádné zemětřesení nekonalo, a ekonomika celého Japonska rostla po tehdejším zemětřesení rychleji než dříve. Komentátor New Yorkeru dokonce zmiňuje ekonomickou studii, podle níž zažívají srovnatelné státy, které utrpěly například více klimatických pohrom, obecně vyšší hospodářský růst než ty, které bývají podobných kalamit ušetřeny. Ekonomiky postižené katastrofou totiž nezůstanou jen u opravování zničených technologií a infrastruktury, nýbrž je nahrazují modernějšími. Tomu se říká „bouřlivý rozvoj“.
Jedním z oborů japonské ekonomiky, který by se mohl brzy takto modernizovat, je robotika. Zní to téměř absurdně, protože Japonsko je, jak známo, v robotice avantgardou. Jenže, jak poznamenává redaktor Newsweeku Dan Lyons, v této ostrovní zemi sice dokázali vytvořit roboty, kteří se podobají lidem, chodí a běhají po dvou nohách, aniž by upadli, a k tomu umí obstojně hrát na housle a na trumpetu, ale na záchranné práce v rizikových prostředích, jako je havarovaná jaderná elektrárna, Japonci žádný automatický stroj nevyvinuli, takže na tuhle smrtelně nebezpečnou činnost posílají lidi. William Whitaker, profesor robotiky z pittsburghské univerzity Carnegie Mellon, nicméně tvrdí, že se roboti nebo přinejmenším dálkově ovládané stroje do likvidace škod a zabezpečení vybuchlého reaktoru ve fukušimské elektrárně ještě zapojí. Podle Whitakera bude mít fukušimská havárie na japonskou robotiku podobný vliv, jako měl na tu americkou výbuch atomové elektrárny na ostrově Three Mile v roce 1979. Tehdy profesor Whitaker vytvořil s univerzitními kolegy dálkově ovládané vozítko určené k průzkumu podzemí reaktoru. Což byl ve výsledku první krok k založení celého nového institutu robotiky, který vyvíjí dálkově řízené systémy specializované na průzkum a práci v nelidských podmínkách všeho druhu – od antarktických ledovců po útroby vulkánů.
Na rozdíl od robotů se prý vyloženě automaticky zapojily do pomoci postiženým oblastem tradiční japonské zločinecké klany. Zní to podivuhodně, ale podle on-line magazínu Daily Beast se bossové jakuzy projevili ihned po havárii jako skuteční lidumilové: tři největší klany v zemi vyslaly do těžce zasažených regionů desítky nákladních aut s potravinami, hygienickými potřebami a dalšími pomůckami k přežití krizového období. Z důvodů utajení – mafiánští bossové se obávají, že kdyby lidé věděli, že jde o pomoc od jakuzy, mohli by ji odmítnout – jezdí tyhle transporty výhradně v noci. Na postiženém místě nenápadně vyloží svůj náklad a opět nenápadně odjedou.
Takovéhle návaly filantropie prý nejsou u jakuzy neobvyklé. Stejně rychle a velkoryse prý zločinecké klany pomohly lidem postiženým po zemětřesení v Kóbe před šestnácti lety. Pro pořádek je asi dobré zmínit, že tahle humanitární pomoc japonskému lidu je financována z peněz, které tentýž japonský lid odevzdal jakuze na výpalném. Ale to přeci dává smysl: výpalné je z podstaty jen zvláštní forma pojištění před nenadálou pohromou... ?
O autorovi| Ondřej Formánek, Připravil
