Blair si v memoárech utahuje z Bushe. Belgie řídí Evropu? děsil se Bush

Knižní událost roku? Nebo alespoň podzimu, jak o memoárech bývalého britského premiéra Tonyho Blaira nazvaných Cesta (v originále A Journey) tvrdí jejich vydavatel? Každopádně za ně Blair dostal dobře zaplaceno – podle zpráv deníku The Independent z března letošního roku vyplatil vydavatel expremiérovi honorář 4,6 milionu liber, v přepočtu 138 milionů korun. 

V jedné z mála legračních historek si Blair utahuje ze svého někdejšího spojence, amerického prezidenta George W. Bushe, který prý před devíti lety na summitu zemí G8 v Janově nepoznal belgického premiéra. "Buď ho neznal, nebo ho prostě jen nepoznal," píše Blair.

"Každopádně se s ním chvíli bavil, aby se pak obrátil na mě a zašeptal: Kdo je ten chlapík?" Když mu prý Blair řekl, že jde o belgického premiéra Guye Verhofstadta, Bush se podivil, co dělá Belgie na summitu zemí G8. Blair mu vysvětlil, že Belgie momentálně předsedá Evropské unii, a tak je Verhofstadt na summitu za EU. "Vy jste nechali Belgičany řídit Evropu?" zhrozil se prý Bush.

Blairova kniha memoárů měla předem zajištěnou publicitu; média o ní psala už letos na jaře a včera z ní hojně citovala na svých webových stránkách. To, co odhaluje, se přitom dalo čekat – Blair, jinak nejdéle sloužící premiér z řad labouristů, nebyl rád, že musí opustit úřad a spolu s ním i post šéfa partaje a přenechat obojí dosavadnímu ministrovi financí Gordonu Brownovi.

Jinými slovy, klíčové pasáže knihy se točí kolem zásadního zlomu v jeho politické kariéře, k němuž došlo před třemi lety. A kolem muže, který podle něj zpackal, co mohl. "Nikdy to zkrátka nemohlo fungovat," píše Blair v memoárech o svém nástupci Brownovi.

Úřad mu prý nepřenechal dobrovolně, ale pod nátlakem. Podle Blaira to byl totiž právě Brown, kdo dal podnět k vyšetřování skandálu kolem mecenášů Labouristické strany, kterým měl Blair výměnou za jejich štědrost zajistit místo ve Sněmovně lordů (horní komoře britského parlamentu, jejíž členové mají doživotně zajištěný mandát). Blairova popularita už tak klesala vinou války v Iráku, ale skandál to ještě umocnil.

Démon alkohol
Brown měl prý Blaira vydírat, a nejen on, ale i několik Brownových stoupenců z Labouristické strany. Tlak byl pro tehdejšího premiéra natolik neúnosný, že začal pít. "Před večeří jsem si dával whisky nebo gin s tonikem, pak několik sklenek vína," píše Blair s tím, že se z toho záhy stala závislost. "Zakrátko se z toho stane každodenní zvyk, něco, co vaše tělo potřebuje kvůli uvolnění. Kvůli kompenzaci tlaku. Kvůli stimulaci. V neposlední řadě proto, aby se nudný večer proměnil ve snesitelný."

Brown nakonec dosáhl svého, přestože prý Blair zvažoval protiútok a myslel na to, že by tehdejšího ministra financí vyhodil z vlády. "Nenašel jsem ale nikoho, kdo by ho nahradil," vysvětloval s tím, že došel k závěru, že je lepší držet Browna "u sebe, byť křečovitě" než jej "nechat jít a nadělat paseku". Paseku ale Brown nakonec stejně nadělal – tím, že veřejně promluvil o už zmiňovaném skandálu s mecenáši labouristů, jimž měl Blair slíbit místo ve Sněmovně lordů.

Bitva skončila Brownovým vítězstvím. Brown dosáhl svého a stal se premiérem, v letošních volbách ale utrpěl drtivou porážku od konzervativců. "Což bylo předem jasné," píše Blair. Podle něj má totiž Brown "nulovou emoční inteligenci". Zdaleka nejvíc prý dnes ale Blaira mrzí, jak rychle vzaly za Brownovy vlády za své plány na reformu sociální politiky.