Takže z Prahy odlítáme v úterý v osm večer, mezipřistání v indickém Dillí a poté přistání v Kuala Lumpur ve středu v pět odpoledne místního času, což je 11 hodin našeho. Počet hodin naspaných v letadle – dvě.
První večer ubytování v hotelu, čekání na kufry, večeře a spánek. Snažím se zvyknout si na časový posun, ale zatím nic moc. Ve čtvrtek ráno odjezd do místního parlamentu již ve čtvrt na devět (takže čtvrt na tři v noci, ale už se to snažím nepřepočítávat).
Následuje vojenský ceremoniál se slavnostními poctami, vojáci asi musí být zvyklí stát delší dobu v tom horku, nás to po chvíli zmáhá, tak se přesunujeme do stínu. Stejně právě tam se nachází místo pro novináře - až na druhé straně prostranství před parlamentem, je to daleko a ještě proti sluníčku, takže fotky nic moc, teda aspoň pro mě, profesionálové, kteří mají "obrovská děla" a jsou zvyklí asi na jakékoli podmínky, fotí ostošest. Pak jsou českému prezidentovi představováni jednotliví významní malajsijští politici, chvíli to sledujeme, ale pak už se spíše snažíme najít naše auto v koloně, abychom do něj nastoupili a stihli odjet společně s prezidentem. Všechno se pak děje v hrozné rychlosti a těžko by se čekalo, když se někdo opozdí.
Už v půl desáté jsme zase zpátky u hotelu, ve kterém bydlí prezident. Na rozdíl od jiných cest se setkání s místními vůdci koná právě tady. Takže nejdříve přichází malajsijský královský pár, jednání trvá asi půl hodiny, poté předseda vlády, také půl hodina. Politici se jen střídají bez jakéhokoliv mediálního výstupu. Říkám si: co z toho budu asi psát? Jdu radši zpátky do svého hotelu, který je jen pět minut odsud a připravuji si nějaké podklady o Malajsii.
Už ve čtvrt na dvanáct ale zase sraz, naštěstí v nedalekém hotelu Ritz Carlton, kde má proběhnout kulatý stůl pořádaný think tankem Asian Strategy and Leadership Institute (ASLI). Nejdříve jednotlivé projevy lidí z ASLI a poté řeč prezidenta. Začíná na mě padat únava, projevuje se spánkový deficit ještě z letu. Václav Klaus zde krátce vystupuje na téma globální ekonomiky. Většinu tezí jsem slyšela už několikrát, místní představitelé nejspíš ne, tak pozorně poslouchají. Krize je podle prezidenta špičkou většího ledovce a za současný stav může i fakt, že byly problémy Evropy dlouho podceňovány. "Aby Evropa fungovala, jsou potřeba hluboké systematické změny," zapisuju si Klausovy citace do bloku. Pak následuje vypočtení osmi důležitých bodů, které by měly následovat, aby se Evropská unie "ozdravila".
Následují otázky z řad účastníků kulatého stolu. A do až dosud poklidné atmosféry přichází první slovní střet. O slovo se přihlásil zástupce velvyslance EU v Malajsii, už když se představil, reagoval Klaus slovy: "Nevěděl jsem, že tu jsou i moji šéfové z Bruselu, to budu muset být milejší". Na položenou otázku, zda si myslí, že je projekt Evropské unie už od začátku špatný, odpovídá, že nikoliv. Na závěr si ale neodpustí rýpnutí: "Abych to řekl otevřeně, nesouhlasím s tím, aby byl v Malajsii velvyslanec EU, ale aby nás reprezentoval český velvyslanec." Následují ještě další dotazy, teď už od "nekonfliktních" Malajsijců a poté oběd.
Po něm ihned spěchám za velvyslancem - tazatelem. Zajímá mě jeho reakce. Ještě než se k němu stihnu dostat, přicházejí další z přítomných a někteří z nich mu klepou na rameno a říkají: "Seš dobrej!" On sám vysvětluje, že se prostě musel zeptat. "V soukromí si může říkat, co chce, ale měl by si uvědomit, že i jeho země je součástí Evropské unie," říká velvyslanec původem z Itálie. Je milý a v klidu, na dotaz, zda si něco dělá z toho, že ho Klaus nazval zbytečným, odpovídá: "Nijak mi to nevadí."
Je půl druhé, odjezd znovu do parlamentu ve tři. Mířím do hotelu na pokoj a prostě si nemůžu pomoct – musím si na 50 minut lehnout, tak si nařizuju budíka. Ve tři odjíždíme s kolonou do parlamentu, kde probíhá setkání s šéfem místního Senátu. Trvá asi 45 minut. Pro novináře tu mají připravené občerstvení, vevnitř v budově se ale moc být nedá – jako ostatně ve všech podobných budovách (ale i obchodech, restauracích) tu hrozně klimatizují. Takže zatímco venku je 35 stupňů, vevnitř asi jen 18. Stojíme mezi dveřmi, kde je teplota asi nejlepší. Ve čtvrt na pět se opět nasedá do kolony a míří zpátky do hotelu.
Václav Klas nám tady v lobby dává krátké vyjádření o proběhlých jednáních a hlavně se ptáme i na to, zda mu nepřijde, že velvyslance EU urazil. Prý nebyl nijak tvrdý, bylo to přátelské. Znovu ale opakuje, že "velvyslanci Evropské uni jsou taková trošku hříčka, nenutná, zbytečná."
V pět jsem opět v hotelu na pokoji, přepisuju si vyjádření z diktafonu a sepisuju článek – u nás je svátek, nevycházejí noviny, takže jen na internet. Celkově je časový posun v Asii mnohem lepší než ve Spojených státech. Máte tady totiž mnohem více času cokoli napsat a do Prahy poslat.
Prezident má večer ještě státní večeři s králem, kde bychom se mohli účastnit alespoň fototermínu, ale jen v případě, že bychom měli smoking a nějaké večerní šaty. Nejdeme tam, stejně máme všichni dost práce se svými články. Kolem deváté pak vyrážíme na večeři do města, alespoň trochu se podívat, jak vlastně vypadá, protože zatím jsme toho z něj moc neviděli. Po návratu se mě všichni ptají: Tak co Kuala Lumpur, užila sis to, odpočinula sis? Těžké vysvětlit, že jsem tam sice byla, ale vlastně to město vůbec nestihla poznat.
