Co do počtu pirátských nahrávek, zejména těch koncertních, je Bob Dylan na jednom z prvních míst mezi muzikanty všech dob. I v Čechách se lze seznámit s „dylanology“, kteří mají plné police elpíček, cédéček, pásků, kazet a nyní i počítačových souborů, na nichž jsou desítky verzí všech Dylanových písní, ovšem vždy z různých míst, s různými spoluhráči případně většími či menšími úpravami. Takové sbírky se samozřejmě nebudují kvůli tomu, aby člověk jejich položky opakovaně poslouchal. Je to jakási umanutost, podobná sběratelství všeho druhu. V tomto případě ovšem docela sympatická.
Zda to bylo vědomí faktu, že přehlížením původně pirátských desek, tedy takzvaných bootlegů, vlastně Dylanovi a jeho vydavateli utíkají peníze, nebo dobročinná úvaha zpřístupnit zajímavé nahrávky i těm, kteří se k pirátským nahrávkám nedostanou, to je otázka.
Faktem nicméně je, že v roce 1991 začala vycházet ediční řada The Bootleg Series, jež tyto nahrávky oficializovala a na trh už stihla uvést mnohé z těch nejkultovnějších položek pirátských kolekcí. Jsoumezi nimi jak legendární koncerty, třeba z roku 1975 v rámci slavné The Rolling Thunder Revue, tak studiové nahrávky, jež na řadových albech nevyšly. Třeba kompletní jamy s kapelou The Band v roce 1967, z nichž oficiálně vyšlo dvojalbum The Basement Tapes (Sklepní pásky), ale povedené společenství toho v onom „sklepě“ natočilo tolik, že to vydalo na šest CD.
Celá Dylanova The Bootleg Series, kterou písničkář prošlapal v oficializaci dříve nevydaných nahrávek podobně „pirátsky postiženým“ osobnostem typu Neila Younga, Pink Floyd nebo Milese Davise, už má dvanáct dílů. A skutečně bobtná, neboť zatím poslední položka série s podtitulem The Cutting Edge 1965-1966, která vyšla v roce 2015, obsahuje ve „sběratelské“, tedy nejrozsáhlejší verzi osmnáct cédéček. Naštěstí vydavatel pamatuje i na méně majetné (nebo méně zapálené) fanoušky, které z těchto projektů zajímá jen to nejdůležitější, a vedle rozsáhlých boxů obvykle vychází i dvojdiskový výběr toho nejlepšího.
Gigantický počin
Zatím ale v rámci The Bootleg Series nevyšlo nic tak rozsáhlého, jako je vloni koncem roku vydaný box šestatřiceti cédéček nazvaný The 1966 Live Recordings. Obsahuje nahrávky ze světového turné, které Dylan podnikl od února až do května 1966, tedy de facto v mezidobí mezi vydáním alb Highway 61 Revisited a Blonde On Blonde. Najdeme zde tři americké koncerty z února (White Plains, Pittsburgh, Hampstead), záznamy z dubnového přesunu do Austrálie (Melbourne, Sydney) a celou šňůru pevninskou i ostrovní Evropou.
Bob Dylan v roce 1966
Dylana na tomto turné doprovázela kapela The Hawks, ze které se v podstatě přejmenováním stal zanedlouho po turné slavný The Band (pod tímto názvem samostatně debutoval v roce 1968 skvělým albem Music from Big Pink). Tedy kytarista Robbie Robertson, basista Rick Danko, pianista Richard Manuel, varhaník Garth Hudson a jako jediný mimo klasickou sestavu kapely, namísto Levona Helma, bubeník Mickey Jones.
Archiv, který má smysl
Pro ty, kteří nemají potřebu s Bobem Dylanem absolvovat po jednapadesáti letech celé turné, je tady dvojalbum The Real Royal Albert Hall 1966 Concert. Proč „real“, tedy „opravdový“? Dlouhá léta se jako Dylanův koncert ve slavném londýnském sále omylem v pirátských edicích uváděla nahrávka pořízená ve skutečnosti ve Free Trade Hall v Manchesteru. A ta také oficiálně vyšla jako čtvrtý díl The Bootleg Series roku 1998 pod poněkud zaumným podtitulem The „Royal Albert Hall“ Concert. Uvozovky měly právě upozornit na rozdíl mezi zavedeným názvem a faktickým místem vzniku nahrávky.
Teď je tedy k dispozici „opravdový“ koncert v Royal Albert Hall, konkrétně z 26. května 1966 (což bylo dva dny po Dylanových pětadvacetinách). A kromě dokumentární hodnoty je to skutečně skvělý poslech. Z každé minuty je slyšet, jak byli Dylan a kapela díky turné sehraní, jak z nich tryskala mladá energie. Nemluvě o těch jaksi už od podstaty skvělých písních. První polovina koncertu byla akustická, tam se postavil Dylan publiku čelem jen s akustickou kytarou a foukací harmonikou a předestřel Visions of Johanna, It’s All Over Now nebo Mr. Tambourine Man. A pak se přidala kapela a dokonale s ním odehrála tehdy aktuální, dnes klasické písně jako Just Like Tom Thumb’s Blues, Ballad of a Thin Man nebo Like a Rolling Stone.
Často se diskutuje o tom, zda má vynášení zaprášených archivních nahrávek na světlo smysl. Pravda, v různých sběratelských edicích bývá spousta balastu. Ale zrovna esenci z Dylanova turné 1966 nelze vytknout ani minutu.
