Ta historka je notoricky známá. Super podvodník Harry Jelínek se někdy před druhou světovou válkou pokusil prodat hrad Karlštejn jistému Američanovi. Vyinkasoval od něj zálohu 30 tisíc amerických dolarů a následně rychle zmizel. Americkému „kupci“ zbyly jen oči pro pláč.
V podobné situaci jako onen Američan se dnes ocitají i mnozí majitelé českých firem. Drží sice v rukách obchodní podíly nebo akcie firem, avšak jejich právoplatnými majiteli přesto nejsou. Akcie jsou totiž neplatné, nebo obchodní podíl nabyli od lidí, kteří k prodeji neměli oprávnění. Zní to jako špatný vtip. Mnozí majitelé o tom ani nevědí. A zatím je to ani nemuselo trápit. Podnikat mohli vesele i tak. Dopátrají-li se ale toho jejich obchodní partneři, nastane problém. Nastává boj s časem. Majitelé firem by neměli strkat hlavu do písku ve víře, že oni jsou příliš velcí či malí, nebo prostě že se jich to „určitě nemůže“ týkat. Může. Je v zájmu majitelů přezkoumat minulost firmy a případné chyby co nejrychleji odstranit.
Vyvstává otázka, jak je možné, že podobný stav mohl nastat. Tvrzení, že české podnikatelské prostředí je přebyrokratizované, a tudíž nepřehledné, obstojí jen částečně. Na vině je i nízké právní povědomí většiny z nás. Možná by stálo za to, kdybychom se začali obeznamovat nejen s právem na stávku...
