Členové spolku skeptiků Sisyfos jsou označováni za dogmatické a nedůtklivé staříky. Pravda, starých je tam většina, jsou však staří podle matriky, a nikoliv aktivitou mozků. Někdy bývají nedůtkliví k hlouposti a ignoranci. Rozverně házejí bludné balvany na chyby takových institucí jako televize. Rozhodně však nejsou dogmatici - hájí vědu, která už ze současné definice, co do vědy patří a co ne, je nejvýznamnějším bojovníkem proti dogmatům. Věda staví na tom, že vše, co tvrdí, může být vyvráceno. Tvrzení, která už svou povahou vyvrácena být nemohou - nebo to o sobě prohlašují, do vědy nepatří.
Nedávno se mi dostaly do ruky LN z 27. 11. 2010 s článkem Evy Hauserové o spolku skeptiků Sisyfos. Jsem členem toho spolku. Vedle lékařské praxe jsem se zabýval výzkumem. Narostl mi mozek nějak podobně jako starému moudrému rabínovi, který přemýšlel a říkal „co když je to naopak?“, když se měl vyjádřit k pravdivosti nějakého tvrzení. Byl jsem nadšen, když Karl Popper stanovil kritérium toho, co patří a co nepatří do vědy tak, že do vědy patří to, co je možné vyvrátit. Je to tedy pravý opak dogmatismu, který vyčítají někteří lidé Sisyfovi.
Dogma je definováno tím, že je nevyvratitelné, nesmí se o něm pochybovat. Věda je vždy ochotná své výsledky podrobovat novým přezkoumáváním. Přes sto let vycházela např. z mikroskopických nálezů na mozku, podle kterých se usuzovalo, že nejvíc neuronů máme v osmnácti letech a pak už mohou jen ubývat a nové vznikat nemohou. Teprve nové metody zobrazování mozku společně s dalšími výzkumy ukázaly, že nové buňky v mozku rostou po celý život a záleží na tom, jak svých mozků používáme, jak moc a kde nové buňky vznikají - a staré zanikají. Věda však nemůže a nechce řešit např. spor o existenci Boha, poněvadž ji nelze ani vyvrátit, ani prokázat. Proto respektuje jak věřící, tak ateisty.
Jsem členem Sisyfa, protože pokládám za užitečné odhalovat omyly a někdy i podvody, které se neprávem halí do hávu vědeckosti a argumentují, že něco je „vědecky prokázané“, i když tomu tak není. Jako lékař nikomu nevymlouvám, že mu pomohl homeopatický lék, jsem rád, že mu pomohl. Když se mne však chudý důchodce ptá, jestli si má homeopatický lék koupit, řeknu mu, že se v nesčíslných, spolehlivými metodami provedených pokusech neprokázalo, že homeopatický lék působí jinak než placebo. Za provedení těchto pokusů se v rámci medicínského výzkumu zaplatily desítky milionů dolarů.
Dogmatické není odmítání homeopatie. Dogma je dvě stě let staré tvrzení, že čím je nějaké látky ve vodě méně, tím víc působí - a nejvíc pak působí takové její zředění, kdy už v ní nezbyla ani molekula látky, která má účinkovat.
Proto si nemyslím, že by se musely na žádost homeopatů znovu a znovu opakovat pokusy o potvrzení účinnosti homeopatických léků. Tak jako na zdravotní péči nemá společnost neomezený přísun finančních prostředků, tak i při plánování výzkumu je třeba dávat přednost práci na něčem, kde je větší pravděpodobnost, že výsledek bude lidem prospěšný.
Jsem velmi rád, že Eva Hauserová přijala místo ve výboru Sisyfa. Už to ukazuje, že Sisyfos není spolek dogmatických a nedůtklivých staříků. Jinak by ji přece nezvolili do výboru. Sisyfos má poskytovat a poskytuje půdu pro diskusi a tříbení názorů. Na webu Sisyfa si lze přečíst, že blog Mgr. Kremlíka o neexistenci globálního oteplování je jen jeho osobním názorem a že nevyjadřuje stanovisko výboru Sisyfa. Od toho Sisyfos je, aby o této otázce umožnil diskusi - a to se také děje - jak v příspěvku profesora Hořejšího, tak obšírněji v článku Ladislava Metelky.
Je mi ovšem líto, že jiní - třeba MUDr. Jan Hnízdil - diskusní fórum Sisyfa opouštějí. Jako člen Sisyfa přece neodpovídám za názory všech jeho členů a nemusím s nimi ve všem souhlasit. Nevěděl jsem, že Jaroslava Duška nepozvali k převzetí bludného balvanu, pokládám však za správné vyjádřit bludným balvanem nesouhlas s jeho názorem zprostředkovaným televizí, že lze brát energii přímo ze světla a vzduchu a nemuset jíst.
O autorovi| Oldřich Vinař, psychiatr
