Úterý 23. dubna 2024, svátek má Vojtěch
130 let

Lidovky.cz

Bolavá duše Aleny Ambrové

Česko

Umřela Aťka, tak se v Brně sdělují smutné zprávy. Při náhodném potkání v parku pod Špilberkem, odkud je vidět zamlžený Petrov a pod ním kus střechy Divadla Husa na provázku. „Aťka“ Alena Amborová se v tomto divadle octla jako sedmnáctiletá studentka experimentálního oddělení taneční konzervatoře se slibnou baletní kariérou (přetržená šlacha ji nasměrovala k divadlu). Třicet osm let byla Provázku věrná. Narodila se na Štědrý den roku 1955. V roce 1997 už nakročila jednou nohou k smrti, když po krvácení do mozku upadla do kómatu. „ Jestli se Aťce něco stane, už nikdy do divadla nevstoupím,“ řekl mi tehdy Peter Scherhaufer, její osudový režisér (sám umřel dva roky poté). „Za znamenité období považuji spolupráci s panem Scherhauferem. Já nevěděla, co je to hrát. On mě vedl pevnou rukou.“ Okouzlila už v jeho slavné Commedii dell’arte. Bez hereckého vzdělání na sobě pracovala. V atmosféře kvasu a osobností kroužících kolem divadla začala psát, zkoušela režírovat v tehdejším Dětském studiu Provázku, je podepsána jako choreografka pod řadou inscenací. „Musíš být osobnost jak Bolek,“ naváděl ji Peter Scherhaufer. V letech 1980–1985 se jejich spolupráce zúročila v autorské trilogii Pas de deux, Koncertino a Staré ženy aneb Tacet. Ženské klaunství si prověřovala už v záskoku za Dášu Bláhovu v Polívkově klauniádě Am a Ea. Jako nevěsta v Brechtově Svatbě objela s divadlem půl Evropy. Koncem 80. let se přehrála ve svéráznou charakterní herečku. Ve společném představení HaDivadla a Husy na provázku Rozrazil (1988) nesla étos inscenace recitací veršů Viktora Dyka, kterou s ní připravila její další osudová režisérka Eva Tálská. Po pádu režimu s Tálskou spoluzaložila Studio Dům, kde pedagogicky vedla mladé amatéry, dnes mnohdy slavné divadelníky. V posledních letech vytvořila důležité role v cyklu inscenací Vladimíra Morávka podle románů F. M. Dostojevského Sto roků kobry nebo postavu Osvalda v Cirkusu Havel. Její poslední rolí byla v letošním roce Babička v inscenaci Psí hvězda. Hrála v řadě skvělých českých filmů (byla mojí filmovou ženou v populárním Dědictví).

Byla živel, divadlu se odevzdávala na pokraji jakéhosi divokého snu, rozdírání duše. Někdy jsem si říkal, že tolik bolesti, krásy i nuzoty divadelního života křehká žena s krásnýma mandlovýma očima nemůže unést. Zemřela po vážné nemoci v noci na 20. prosince.

O autorovi| BŘETISLAV RYCHLÍK, Autor je režisér

Autor: