Při nástupu stál symbolicky ze všech hráčů nejblíže červenobílému kotli. Pak se otočil a vyrazil podat ruku soupeřům, pro které byl ještě před rokem spoluhráčem i kapitánem. Tak prožíval Brabec, bývalá opora Slavie, úvodní okamžiky svého prvního ligového derby pražských „S“ v dresu někdejšího největšího konkurenta. „Ve Slavii jsem zažil krásné dva roky. S některými hráči jsem navíc ve stálém kontaktu. Nikdy na ně nezapomenu. Teď jsem ale hráčem Sparty a mám velkou radost, že jsme vyhráli,“ pochvaloval si po vítězství 1:0.
Kdyby si před dvěma týdny v zápase s Brnem nezranil stehenní úpon, mohl si tuhle zvláštní premiéru odbýt už před jedenácti dny. V Edenu se totiž hrál úvodní zápas domácího poháru, který proti sobě rovněž svedl dva pražské velkokluby. „Moc mě mrzelo, že jsem nemohl nastoupit už tehdy. Moc jsem se těšil,“ přiznal Brabec.
A jak si vedl v akci? Už ve třetí minutě mu červenobílý útočník Stanislav Tecl nevybíravým zákrokem ukázal, že nemůže počítat se speciálním zacházením. „Trochu mě pocuchal, ale nic neregulérního,“ smál se tomu rodák z Českého Krumlova.
Jinak předvedl svůj obvyklý standard. Po půlhodině hry špatně trefil kluzký balon a věnoval soupeři roh. O pár minut později se naopak blýskl krásnou přihrávkou a nadýchaným pasem, za které si vysloužil potlesk publika.
Nedělal mnoho chyb, vyhrával hlavičkové souboje, byl Tomáši Řepkovi sebejistým partnerem a od 39. minuty pečlivě hlídal jednogólové vítězství svého týmu. „Skoro nic jsme slávistům nedovolili. Těší mě taky, že jsme to dokázali odehrát, aniž bychom inkasovali jediný gól,“ radoval se Brabec.
Nejzajímavější bylo sledovat jeho reakci při rozhodujícím gólu Libora Sionka. Zatímco všichni sparťané svého hrdinu objímali, Brabec se radovánek neúčastnil. Jen se sklopenou hlavou mířil zpátky na svou polovinu hřiště. Možná svým bývalým spoluhráčům porážku přece jen nepřál.
