V tomto smyslu může být obyvatelům Bratislavy trochu líto, že komunismus skončil už v roce 1989, a ne o deset let později, protože to by slovenská metropole nejméně jednu linka metra měla. Ještě dnes lze na několika místech Bratislavy najít pozůstatky přípravných prací z poloviny osmdesátých let. Zbytky rozestavěné vozovny, terénní úpravy a další stopy po trase metra, která měla vést z více než statisícového sídliště Petržalka do centra Bratislavy. U dnešního prezidentského paláce je mohutný podchod, kde měla být jedna ze stanic.
Z plánů však už jinak nezůstalo nic, a tak dopravu obstarávají autobusy, trolejbusy a tramvaje – s velmi řídkou sítí, dlouhými intervaly a velmi sporadickým nočním provozem. Přestože v posledních letech přibyly dva mosty přes Dunaj, je především doprava z petržalské strany (ale i z jiných předměstských částí) v ranní a odpolední špičce horor. V noci se pak bez taxíků neobejdete.
To nutí vedení města, aby se vybudováním nějaké formy podzemní dopravy zabývalo. Po podzemní rychlotramvaji se nyní hovoří spíše o propojení vlakových tras přes střed města (existuje jen okružní železnice). A tím vybudování jisté formy S-Bahnu, tedy jakéhosi propojení metra a vlaku, které dobře funguje například v Berlíně. I tento projekt je však otázkou nejméně druhé poloviny tohoto desetiletí.
