Myslím, že je zbytečné hrát si na cudné. Čtenáři nejsou naivní. Proto mám k dnešnímu článku dvě faktické poznámky:
- Zkontrolujte si občanské průkazy, ať mám alibi, že tyto řádky čtou jen plnoletí.
- Vzhledem k osobní alkoholově lechtivé atmosféře tohoto vyprávění nebudu jmenovat své přátele, ale zmíním se o nich ve zkratkách: přítelkyně (herečka) MT, přítel (herec) MK a životní přítel (tanečník) PO.
Janáčkova akademie múzických umění nás vyplivla do všech koutů České republiky a jediná možnost, kdy se potkat a užít si časy, jak za mlada je léto. Dovolená. Zabodli jsme prst do mapy a vyšel nám Brod nad Dyjí. Ba ne, takhle Máchovsky poetické to nebylo. Zkrátka jsme se rozhodli na poslední chvíli a jiná ubytování na celé Pálavě hlásila „obsazeno“.
Po dlouhém a taktickém plánování nastal den D. PO a já jsme vyjížděli z Ostravy, MK jel z Orlické přehrady a společně jsme se měli potkat v Brně, kde žila MT. Nádraží. Vlak nejede. Žádný vlak nejede. Nikdo neví proč. Čeká se na příjezd „autobusové letky“, chcete-li autobusové náhradní dopravy. Tato část vyprávění nesnese vtipkování. Zkrátka se stalo vlakové neštěstí ve Studénce a koridor byl ochromen.
Po dvou hodinách parně horkého čekání na ostravském nádraží jsme vyjeli starým kostitřasem směr jih. Telefonicky jsem vyzval MT a MK, ať na nás poslušně čekají u malinovky a ne u škopku, jelikož naše cesta za nimi do Brna a pak společné putování do Brodu nad Dyjí bude trvat celou věčnost. A navíc nás chce osobně ubytovat majitelka penziónu. Po sedmi hodinách jsme dovalili do Brna a na zahrádce nádražky nás přivítala MT a MK. No…spíše zbytky MT a MK. MT se nám snažila vysvětlit, že „žeds sif dala jednho pifcko, pac mrla zbytkc ze včwra a zs v tom líta znva…“. MK zaregistroval můj vražedný pohled, tak takticky mlčel, culil se a cumlal asi desáté.
Docourali jsme se ke Zvonařce (překlad pro přespolní – ústřední autobusové nádraží Brno) a ztratila se nám MT. Když jsem už hystericky chtěl volat policii, zahlédl ji PO, jak koketuje s paní prodavačkou v trafice (možná si ji spletla s pánem, kdo ví) a do batohu cpe dvě dvoulitrové pet lahve vína. Když jsme na ni nevěřícně hleděli, hrdě prohlásila: „Do autbusu vx voleové!“ MK se jen culil a cumlal asi desáté (ano, odnesl si s sebou pivo i s půllitrem).
V autobusu začalo naší přítelkyní MT děsně zajímat, jak jsme staří. Nejen my. Ale všichni cestující. Když začala mávat občankou a drát se za šoférem, zaházeli jsme ji bágly. Usnula a já si konečně mohl odfouknout. Když jsem si otevřel první plechovku, abych si začal taky užívat dovolenou – PSSS (nebo jak se píše citoslovce pro otevření plechovky), kolegyně MT vypadla do uličky a celý autobus polila vínem. Naštěstí jsme vystupovali.
MT a MK jsme odložili v místní nálevně a šli jsme se ubytovat sami. Jen tak jsme neriskovali, že strávíme čtyři noci pod širákem. Paní majitelka byla nadšená, že v jejím království složí hlavy tři herci a tanečník, jen jí neseděli počty – měli jsme být čtyři. Tvrdili jsme jí, že ti další dva v místní jednotě nakupují. Zas tak moc jsme ji nezalhali. Nakupovali. Ale v nálevně.
Po hodině jsme si šli ty dva vyzvednout a MK byl v obležení místních. Přeci jen se asi nestává denně, aby Brod navštívila celebrita z televize. MK se jen culil a cumlal asi patnácté, MT byla zjevně uražená, že ji nikdo neobletuje, tak pokřikovala, že „je tky hrečka!!!“ (druhý den nám tvrdila, že chtěla ulevit MK, aby si ho chvilku nevšímali – kdo ví, kde je pravda).
S PO jsme si sedli do rohu a konečně jsme si objednali i my! Když jsme zabořili nosy do překrásné bílé hutné pěny, místní paní XY (v tomto případě neskrývám její jméno, jen neznám její příjmení) zahalekala, že skočí pro paní AB (ano, taky jsem se nepídil po příjmení), ať se se slavným MK taky vyfotí. Slavný MK prohlásil, že ho to tady nebaví, že je, do prdele, na dovolené a ne na tiskovce a chce na hotel. Posbírali jsme bágly, MT a vyrazili jsme vstříc našemu čtyřdennímu doma. MK vykoupil v místní nálevně snad celou zásobu alka (nealko prý pijou poserové) a bylo na čase konečně rozjet pořádnou letní party za vraty místního penziónku. MT se statečně držela, MK po šestnáctém hodil čelo a šavli a PO a OB si slastně dali jedno…dvě…tři…
…DBROU MNOC!
