Břidlicový plyn
Musím kladně ohodnotit skutečnost, že Česká pozice již nemystifikuje čtenáře tvrzením, že by při dobývání metanu z břidlic byla používána pouze „voda s jedlou solí“ a že již ČP přiznává, že při těžbě Břidlicového plynu se vhání pod zem s vodou také celá řada zdraví škodlivých chemikálií. Sic už v článku není zmiňováno, že něco mezi 30-50% tohoto procesního roztoku se nepodaří zpět odčerpat a tato „voděnka“ v zemi zůstává. Což i tak je poměrně velký posun k větší objektivitě na toto téma. Nicméně stále je mi líto každého, kdo je ochoten bez skrupulí s pocitem naprosté samozřejmosti vhánět pod zem obrovské množství chemikálií jakými jsou benzen či toluen apod. jen proto, aby ze země vymáčkl trochu toho metanu, když současně poměrně ve velkém tento plyn produkujeme, uvolňujeme do ovzduší a přispíváme tak ke skleníkovému efektu ať už na skládkách, čističkách odpadních vod a nebo na otevřených hnojišť zvířat jež jsou chována pro naše talíře. Některé země jako například Dánsko to již pochopili a slepou uličku zvanou „břidlicový plyn“ z evolučního vývoje vynechali a rovnou postupnými kroky směřují k biometanu. Viz.:
http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/bez-uhli-ropy-a-plynu-se-obejdeme-od-roku-2050-slibuje-danska-vlada Obávám se však, že pro naši společnost orientovanou jen na „teď a tady“, společnost, jež je pro pohádkový zisk úzké skupiny vyvolených, ochotna drancovat přírodní zdroje ať to stojí, co to stojí, je toto příliš náročná matérie. Jinak Polákům ten vývar z břidlicového plynu přeji a nezávidím (pzn.: vývar, který z velké části stejně nakonec skončí na zahraničních účtech). Jsou-li ochotni kvůli němu drancovat svoji přírodu, nechť mají, co chtějí mít. Ale proč proboha bychom měli dělat stejnou chybu také my?