Plejádu filmařských osobností, s nimiž se mohli setkat diváci na letošním ročníku Febiofestu, doplní herec Bruno Ganz. Jeho tvorbě je věnován dnešní program v sále číslo 1 multiplexu CineStar, kde se budou promítat snímky Věčnost a den, Juliino zmizení, Markýza z O... a Pád Třetí říše. Po setkáních s novináři a festivalovým publikem se herec zúčastní závěrečného festivalového večera, kde převezme cenu Kristián.
Švýcarský rodák Bruno Ganz studoval herectví na univerzitě v Curychu. Ve filmu i v divadle debutoval jako herec na počátku šedesátých let. V následujících letech hrál převážně v divadle a televizních filmech podle divadelních a literárních předloh, z nichž některé režírovali proslulí režiséři jako Peter Zadek nebo Peter Stein. Na počátku sedmdesátých let patřil ke skupině divadelníků, která založila proslulou Berliner Schaubühne, a angažoval se i v dalších souborech. O renomé, jež si Bruno Ganz vydobyl na divadelních scénách, svědčí také různá ocenění. Například v roce 1973 ho prestižní časopis Theater heute vyhlásil hercem roku a v roce 1996 převzal od Josefa Meinrada zvláštní cenu - tzv. Ifflandův prsten, který slavní herci předávají jako výraz uznání svým kolegům. Do galerie Ganzových největších divadelních triumfů patří titulní role ve Steinově třináctihodinové inscenaci Goethova Fausta (2000).
Zlom v Ganzově filmové kariéře nastal v druhé polovině sedmdesátých let, kdy ho francouzská herečka Jeanne Moreauová obsadila do svého autorského režijního debutu Lumiere (1976). V následujícím období spolupracoval s klíčovými západoevropskými i americkými filmaři, v jejichž filmech vytvářel různé charakterově náročné postavy. Mj. tehdy účinkoval v historickém dramatu Markýza O... (1976) Erica Rohmera, mysteriózním krimi thrilleru Americký přítel (1977) Wima Wenderse, adaptaci Levinova bestseleru Hoši z Brazílie (1978) Franklina J. Schaffnera či poetickém hororu Upír Nosferatu (1979) Wernera Herzoga. Na počátku osmdesátých let hrál například v italském přepisu Dumasova románu Dáma s kaméliemi (1981) Maura Bologniniho, v psychologickém dramatu Dívka z Lotrinska (1981) Clauda Goretty, v psychologickém válečném dramatu Falšování (1981) Volkera Schlondörffa nebo v autobiografickém podobenství Rece do góry (1981) Jerzyho Skolimowského. Zájem význačných režisérů upevňoval herci renomované postavení i v následujících obdobích. Po účasti v autorském snímku El río de oro (1986) španělského tvůrce Jaima Chávarriho vstoupil do širokého diváckého povědomí rolí jednoho z andělů ve Wendersově alegorii Nebe nad Berlínem (1987). Objevil se také ve třech osobitých vizích řeckého filmaře Theodora Angelopoulose. V novém tisíciletí na sebe držitel desítek filmových a divadelních ocenění znovu výrazně upozornil rolí Adolfa Hitlera v diskutovaném snímku Pád Třetí říše (2004). Letos byl spolu s herečkou Iris Berbenovou zvolen na post prezidenta Německé filmové akademie.
