Co Vás pudí sdělovat lascívní obscénnosti?

"Jak rafinovaně cukrem i bičem či důtkami, pobízí svého generála k poslušnosti? Zŕejmě je tato hra vzájemně vzrušuje. Je docela možné, že krátce po telefonátu s redaktorkou Kroužkovou, pokud by se jí nepodařilo správně zavěsit, bychom byli v přímém přenosu svědky toho, jak, jedouc na řehtajícím Vlastíkovi, dosahuje orgasmu..."A nevzrušuje tato představa spíše jenom Vás? Co Vás pudí honem rychle sdělovat lascívní obscénnosti čtenářům? Nebyly by pro Vás vhodnější nějaké stránky pro lidi s neodbytným nutkáním? EliskaMB

Cui bono?

... Na pozdrav moderátorky Barbory Kroužkové VYŠTĚKLA ředitelka jen ZLOVĚSTNÉ „Dobrý den!“… na SLUŠNÝ dotaz, jak ministr záležitost prošetřoval, vytryskla AROGANTNÍ sprcha...... ŠOKOVANÁ moderátorka NECHTĚLA slyšet PREFABRIKOVANÉ Pickovo vyjádření. O jaký žurnalistický útvar se jedná? Je to zpravodajství? Jestli ano, tak proč autor používá citově zabarvených hodnotitelských prvků, které jsou pro seriozní zpravodajství tabu? Sugestivního hodnocení se dopouštějí jen chabí novináři provinčních listů, elévové, a nebo bulvár. To ale přece autor článku při své erudici musí znát.A nebo to je jeho politický komentář? No ale to by pak mělo být v záhlaví článku uvedeno a autor by měl v textu párkrát připomenout, že se jedná pouze a jedině o jeho vlastní názor („Měl jsem dojem, že je moderátorka šokována a že asi nechtěla slyšet...“).A tak, když se pohybujeme na poli pokleslé nebo záměrně manipulativní žurnalistiky, dovolím si rovněž spekulativní otázku: „Koho chleba pan autor jí, že jeho píseň zpívá?“ Aneb „Cui bono před volbami?“ EliskaMB

Nejen Pickova pravděpodobná konkubína...

Pane,tento Váš příspěvek, který by svým rozsahem vydal na samostatný článek, mě velmi zaujal. A to tím, že Vy se ten v současnosti na povrch v naší posttotalitní společnosti vyhřezlý negativní nežádoucí sociálně patologický fenomén nepotismu snažíte uchopit nějak metodologicky. Bez zbytečného sklouzávání k vulgaritám obvyklého u řady diskutujících (chápu je a v mnohém souhlasím i s nimi) se snažíte ten jev strukturovaně pojmenovat. Já Vám rozumím.Ale zároveň si i říkám: "Kéž by Vám tak rozuměli všichni čtenáři této diskuse". Mám totiž obavu, že drtivá většina lidí v naší současné společnosti podléhá propagandistickým mediálním masážím. A tyto masáže připravují a realizují dílem profesionálové (v žoldu některých zájmových skupin) a dílem i ti poučení a zdatní neprofesionálové, kterým má veřejnost tendenci věřit. To bylo v diskutovaném textu velmi trefně pojmenováno. Těm neprofesionálům stačí projít různými švindlkurzy a rázem jsou z nich odborníci na PR, komunikaci, propagaci, desinformaci a v podstatě na cokoliv. A pokud tomuto konglomerátu profesionálů a neprofesionálů  masa lidí v ČR věří a uvěří, potom nás potěš Bůh. 

Námět k zamyšlení

Neměli bychom snadno podléhat hysteriím. To snad k cílové sociální skupině České pozice nepatří. Na straně jedné: souhlasím sice, že není sklouzáváním k bulváru upozornit na vážné indicie, které jsou ve vztahu ke zvěstem o vztahu více než kolegiálním mezi současným ministrem obrany  v demisi a ředitelkou komunikačního odboru MO ČR evokovány lidmi zasvěcenými, tedy bývalými nebo i současnými pracovníky tohoto ministerstva. Na straně druhé: Neměly by takové indicie, které se velmi dotýkají soukromí a až intimní sféry života ministra silového resortu a jím do úřadu dosazené dlouholeté spolupracovnice médii tak trochu zlovolně nazývané jeho "femme fatale", být namísto přetřásání médii a čtenáři prověřovány spíše institucemi k tomu ze zákona kompetentními? Mám na mysli například Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) nebo příslušný výbor Poslanecké sněmovny. A nebo... jak je i ve vyspělých demokratických zemích běžné a pouze v posttotalitní ČR se zakrslou demokracií si na to novodobí mocipáni (levicoví a pravicoví bez rozdílu) nemohou zvyknout: Neměly by v případě podezření z protiprávního jednání rozpracovávat dotčeného ministra a jeho domnělou (nebo reálnou) konkubínu příslušné elitní policejní orgány UOOZ za použití třeba i (soudem povolených) odposlechů? Bylo by zjednodušující a laciné evokovat jakousi umělou "per analogiam" paralelu "Nečas-Nagyová" a "Picek-Třebická" bez konkrétních podkladů posuzovaných z hlediska bezpečnosti státu a prevence korupčního jednání. Důležité je snad z hlediska zájmu státu (tedy nás občanů-daňových poplatníků) zvážit ne snad bulvárem nebo médii, nýbrž k tomu kompetentními orgány je-li na šprochu "Picek-Třebická" pravdy trochu. A pokud ano, tak by nezávislé orgány ze zákona k tomu určené měly posuzovat nakolik může být takový "případ" (je-li ovšem jaký) nějak něčím analogickým k té dosud nedoznělé story o premiérově milostnici Nagyové, anebo k té již trochu vyšumělé story o české "Matě Hari", která svojí nebetyčnou hloupostí zničila kariéru třem erudovaným generálům a poškodila tak ozbrojené síly ČR. 

Úžasná představa

Popusťme trochu uzdu fantazii. Dovedete si, vážení čtenáři představit, jak asi tato dáma, projevem hodna nabíjení flint na střelnici (rozuměj pouťové) jedná se svým ministrem? Jak rafinovaně cukrem i bičem či důtkami, pobízí svého generála k poslušnosti? Zŕejmě je tato hra vzájemně vzrušuje. Je docela možné, že krátce po telefonátu s redaktorkou Kroužkovou, pokud by se jí nepodařilo správně zavěsit, bychom byli v přímém přenosu svědky toho, jak, jedouc na řehtajícím Vlastíkovi, dosahuje orgasmu. Ano, to je to, co nám zde ještě chybí. Vedle politických zlodějen, korupce, hazardu, vražd ještě politická prostituce. Vždyť je to vlastně běžné, hájili by se aktéři. To není prostituce, to jsou běžné vyjednávací nástroje za účelem dosažení politických dohod. Otázkou zůstává, kdo řídí paní Třebickou, pokud ne ministr. Rozvědka? A jaká? Naše? Cizí?

Mugabe to tak dělá, a tak naši politici tvrdí, že je to normální

Díky za článek. Poslední dny nám znovu ilustrují nezkušenost mnoha českých voličů s vyspělou demokracií a také způsoby, jak se na této nezkušenosti politici opakovaně, intenzivně a až brutálně pokoušejí parazitovat. Viz včerejší výroky Václava Klause sr. o nutnosti vrátit moc z rukou mužů v kuklách do rukou politiků (přeloženo: nedovolit orgánům činným v trestném řízení, aby vyšetřovaly a postihovaly trestnou činnost politiků), dnešní výroky Marka Bendy o tom, co je, a co není, poltická  korupce a jiné. Co mě nejvíce zaráží a připadá varovné, je fakt, že i mnoho novinářů a analytiků považuje učebnicovou korupci v politice za "standardní politiku".                                                                                         Poslední dny prostě znovu - a možná přesněji než kdy předtím - ilustrují, že v demokratickém řízení věcí veřejných se ještě musíme mnoho učit. Odborná vedoucí místa v sektoru moci výkonné, anebo dokonce i v komerčních podnicích(!) s podílem vlastnictví státu, jsou považována za trafiky pro milenky, kamarádíčky a bývalé kamarádíčky a za předmět politického handlu. Jsou to místa s povinnostmi a odpovědností za veřejné prostředky, anebo za kvalitu veřejné služby, nejačastěji za obojí současně. A nejen politikům, ale i mnoha lidem mimo politiku to dokonce připadá normální!!Nejen Pickova pravděpodobná konkubína, ale i Picek sám, by ve vyspělém demokratickém státě už skládali funkci - nejspíše už hned poté, co si ji dovolil přivést a dosadit ji přes zjevnou profesní nekompetentnost do vysoké vedoucí funkce, ale pokud ne tehdy, tak jistě teď - poté, co svou totální nekompetentnost předvedla celému národu. (Kdo neslyšel v přímém přenosu a nečte ČP, může si beztak  její výbuch vyslechnout na  iVysílání veřejnoprávní televize teď a jistě i v budoucnosti.) Odkazy Marka Bendy na to, že tohle se děje všude na světě - pronášené dikcí člověka, o jehož kompetenci pro takové srovnání nechť si nikdo netroufá pochybovat, nejsou pravda.  Toto se "všude na světě" dělo před poslední světovou válkou a v mnoha zemích to bylo dosti běžné až do konce 60. let. Nikoliv dnes.  Už dávno se totiž prokázalo, že takto uplatňovaná politika, odborně nazývaná "kapitalismus kamarádíčků",  vede jak k omezování rovného přístupu k právu a spravedlnosti pro všechny občany, tak k dramatické neefektivnosti ve využívání veřejných prostředků, a ruka trhu s tím pak nic nezmůže, právě naopak. The Economist právem poukazuje na to, kolik o české politice vypovídá sám fakt, že se vůbec diskutuje o tom, jestli rozdělování trafik za úsluhy je korupcí.                                                                          Věcnou diskuzi a vyjasnění pojmů, co není  a co už je politická korupce, u české veřejnosti komplikuje -  kromě nezkušenosti české společnosti s demokracií - několik zdánlivých maličkostí:A. Fakt, že pro "kapitalismus kamarádíčku" (crony capitalism) , neboli pro kapitalismus ovládaný partou kluků a holek, co spolu mluví (často i spí), používáme  termín "klientelismus".  Takový termín nesedí; jakoby navozuje dojem, že jde o něco dobrého, že stát přistupuje k občanům jako ke klientům. Nikoliv. Stát přistupuje k občanům jako k "žrádlu pro psy" (copy rights termínu: Jana Nagyová), pokud tito občané nepatří mezi vyvolené kluky a holky, co spolu mluví. U nás se termín "klientelismus" bohužel donedávna používal i pro nejvyšší míru korupce, tj. ovládnutí státu zločinným spolčením (state capture, criminal state capture).   V terminologii je vhodné udělat pořádek, aby politikům nešlo dělání blbců ze svých voličů tak snadno.B. Fakt, že ve veřejné diskuzi o trafikách se míchají dohromady čistě odborné pozicíe v komerčním sektoru a veřejné službě s pozicemi typu velvyslanců, komisařů EU apod., v nichž je politická zkušenost (velvyslanci), resp. přímo nutná a pro výkon funkce vyžadovaná (eurokomisaři). O korupci by u velvyslanců a komisařů šlo tehdy, kdyby funkce byla odměnou za úsluhu. Prostý přechod osvědčeného a zkušeného politika do funkce velvyslance, bez úsluhy,  je kariérní změnou, nikoliv korupcí. Ano, Robert Mugabe trafiky svým nejbližším přiděluje dodnes.  Pokud apologetici  "kapitalismu kamarádíčků", "kapitalismu bratrstva kočičí pracky", "kapitalismu kluků a holek, co spolu mluví a spí" pod slovem "všude" mají na mysli "v nedemokratických společnostech" nebo "ve společnostech se zakrslou demokracií", je třeba na to důsledně upozorňovat.

Jak hluboko ještě musíme

Jak hluboko ještě musíme klesnout abychom byli na dně?

Dnes je to u nás pomalu pravidlo,

že se pánové ve vysokých funkcích takto chovají. K vaší řečnické otázce "jak může dělat ministra....." říká se přece, že když ....... zavelí, je rozum v pr....

Když vidím, že ministr

Když vidím, že ministr obrany, navíc ještě generál v.v.,  se nechá ovládat takovouhle drzou a ještě k tomu vypatlanou štětkou tak si nutně musím připomenout Kaluskův výrok o tom, že Picek je sráč. Kalousek (pravděpodobně byl v tu chvíli ožralý) to sice pronesl jako nadávku, ale v tomto kontextu toto označení dostává úplně jiný půvab. Výstup téhle arogantní frndy mi v současné děsivé společenské a politické situaci připadá, jako když šoufkem zamícháte v žumpě, pěkně ode dna.

Z nouze cnost

Pokud jsou eliminovány cnosti, kvality, hodnoty..., je intimní vztah poslední garancí loyality. Kromě obvyklého gender průšvihu, ne každá dáma před menopausou se dokáže kontrolovat jako matrona, je potřeba i manipulovat publikum. Kdyby report přednesla odbornice, vzbudila by kritické zkoumání. Ale když to říká "jeden z nás", věříme mu jeho lži a snad nám on bude věřit ty naše. Medium není komunikace, je to manipulace. Neúplné, necelistvé, nehotové za účelem mámení, vábení, svádění. TV není podvodník, ani hochštapler, má jen svoji kulturu sesazování věcí, aby kdo do bedny civí, dostal, na co je zvyklý, konečně holubice má holoubata (jediná absolutně necensurovaná pošta, v čipu odnesou desítky giga za pár hrstí čiroku) právě krmí také něčím připomínajícím zvratky. Informace musí pasovat k reklamám, k další zábavě, jinak by padla sledovanost nebo televiznímu diváku by vypadl chrup. Mluvčí nasadila i církev, nechce-li mluvit Pánu Bohu do oken, přešla na národní nářečí a dnes sermones et alocutiones vložila do úst dámám. Možná soprán je lépe slyšitelný, než mužný baryton. Ať na ministerstvu války nebo v diecezi podstatné třeba hledat hlouběji, než ve švitoření mluvčích, tak pohodlný život ještě není.

plat profesionála a profesionálky

Položím otázku: v jakém poměru by byl plat této profesionálky s posledními platy profesionálů Adriana Wernera (zahynul ve službě 9.10.2011) a  Roberta Vyroubala (zahynul ve službě 31. 5. 2011). Všechny tři vyplácelo ministerstvo obrany a jejich šéf byl ve všech případech Picek, tak by mě to zajímalo.

Amatérství za 80 tisíc

Plat ředitele odboru komunikace na obraně je i s příplatky někde mezi 70 -80 tisíc Kč - a to bez odměn. Takže slušná sumička za bezprecedentní amatérství. Navíc je zajímavé sledovat, že sám ministr téměř nikde nevystupuje sám -  de facto za sebe jen posílá svoji femme fatale. Zřejmě se obává mediálních vlčáků. Že by skrýval něco dalšího? 

no smutné a ostudné

Pokud je toto blízká přítelkyně Picka už to je na hraně, pokud má na starosti média a předvede takový výkon je to ostuda. Krouřžková moderátorka patří mezi ty slabší jednotky v týmu čt a pokud není schopna ukočírovat jí tak co by pak dělala s např. Veselovským. Navíc i ten poslední článek na jakýchkoliv call centrech ví,že nesmí položit telefon ale může klidně opakovat donekonečna jednu verzi. 

Proboha jak může dělat

Proboha jak může dělat ministra člověk, který si neošéfuje ani svého kašpárka v kalhotech a svojí milenku? Tohle předvést moje přítelkině tak už mojí přítelkiní není. Co to je za krávu nebetyčnou?To, že si tam vzal svou milenku je v našem bordelu běžná praxe, ale že to bude arogantní štětka, tak to je už moc. Všem se omlouvám za vulgarity.