Jestli nerozumíte, když se řekne "fresh pomelo, spring onion, Chinese cabbage, ginger, lychee, Hanoi crab, krupuk chips and shiso leaf sauce", nejste v SaSaZu vítáni.
Jde o popis vietnamského letního salátu z jídelního lístku restaurace SaSaZu, který je - v tištěné i online verzi - pouze anglicky. Vzbuzuje to pochopitelně otazníky: neuvědomili si provozovatelé, že se jejich podnik nachází v České republice? Nestojí o české zákazníky nebo jsou zařízeni jen na Čechy, kteří jsou dostatečně cool na to, aby mluvili plynule anglicky? Nebo snad nemohli najít nikoho, kdo by jim lístek přeložil?
SaSaZu Kitchen & BarBubenské nábřeží 306 |
Zmatek na jídelním lístku Jenže ona tady nepomůže ani dokonalá angličtina - zdejší jídelní lístek totiž nedává moc smysl ani rodilým mluvčím. Je to jeden velký zmatek. Třicet pokrmů je rozděleno do pěti různých skupin - Sambal, Otak-Otak, Flame, Roti a Tai-Tai Grill. Každá ze skupin je popsána (například "Tai-tai je slavné thajské jídlo s lepivou rýží, kokosem a listy pandanu" - samozřejmě jen anglicky), ale s pokrmy, které do ní patří, souvisí název skupin jen velmi volně (kupříkladu samotné tai-tai restaurace vůbec neservíruje).
Aby nejasností nebylo málo, neexistuje způsob, jak z popisů jídel nebo cen určit, co je předkrm a co hlavní jídlo. Jeden by tedy soudil, že všechny pokrmy budou podávány ve stejných - spíše menších -porcích. Není tomu tak. A nepomůže vám ani obsluha - náš číšník nám poradil, abychom si každý objednali tři chody. Protože ale některé z nich byly celkem velké, měli jsme nakonec na stole víc jídla, než jsme kdy mohli sníst.
Podivuhodně (ne)organizovaná restaurace SaSaZu je součástí nedávno otevřeného stejnojmenného megaklubu v holešovické tržnici. Je to velký, rušný, impozantní prostor stylem připomínající BuddhaBar. Tento starší klub, bar a restauraci v asijském stylu však SaSaZu v popularitě rychle překonává. Prostředí je tu totiž opravdu úžasné.
Prostoru vévodí jemně formované lampy geometrického tvaru, které visí z vysokých stropů starého průmyslového skladu. Jídlo vypadá skvěle a - pokud na tom někomu záleží - chodí sem samí krásní mladí lidé. Je jasné, že tenhle podnik se chce stát součástí velkého světa a zařadit se po bok podobných klubových restaurací v Londýně nebo New Yorku. Jenže k tomu mu ještě chybí až příliš mnoho.
Kdo rozhodně ví, co dělá, je šéfkuchař Shahaf Shabtay. V eklektické směsi většinou jihovýchodoasijských pokrmů se zračí jeho rozsáhlé mezinárodní zkušenosti. Salát z thajské papáji (110 Kč), jedna z jeho specialit, je chytrou kombinací nastrouhané zelené papáji, čerstvých bylinek, opečených oříšků kešu a zelených fazolek ve výrazném limetkovém dresinku.
Zachutnal mi i babi ketjap (190 Kč), pokrm, na němž si rychle vypěstujete chuťovou závislost. Jde o indonéský recept na vepřové ve sladké sójové omáčce, jež šéfkuchař invenčně doplnil japonskými nudlemi udon a nakládanou zeleninou na čínský způsob.
Chuťový rozsah jídel v SaSaZu je daleko širší než cokoli, co si můžete dát v Buddha-Baru, a stravitelnější jsou i ceny. Nejdražším pokrmem na lístku je humr na vanilce a mirinu (485 Kč; mirin je druh japonského rýžového vína), který byl pro mě shodou okolností i jedním z největších zklamání. Přestože porce humra byla velkorysá a maso bylo uvařené tak akorát, jeho jemná chuť byla příliš zastíněna vanilkou a mirinovou omáčkou a nevyhovoval mi ani způsob podání - na plátcích zhnědlého, mastného lilku. Přesto se tady dělá víc než dost jídel, za nimiž se sem vyplatí zajet.
A tohle jídlo je čí, prosím?
Tedy pokud vydržíte tu příšernou obsluhu. Během jediného večera jsme zažili víc omylů, zpoždění a nejrůznějších problémů, než kolik jsem jich viděla za posledních několik měsíců. Jeden z mých spolustolovníků dostal dvě jídla naráz, takže než dojedl první, druhé mu vystydlo, a když konečně donesli jídlo i nám ostatním, tak on už měl téměř snědeno. Číšníci netušili, komu patří který pokrm, a protože nikdo neodnesl nádobí po prvním chodu, jedli jsme další chody mezi špinavými talíři a miskami.
Štěstí jsme neměli ani na nápoje. V SaSaZu nemají nápojové ani koktejlové menu, jen vinný lístek. Když se kamarádka ptala, jaké mají rozlévané víno, nabídla jí servírka jen jedinou možnost, přestože rozlévají více druhů, a ještě jí pak zapomněla přinést druhou sklenku. Když nám došlo pití, bylo naprosto nemožné sehnat číšníka, aby nám donesl další.
Asi měli všichni plné ruce práce s důležitějšími hosty. Zdálo se, jako by některé stoly byly obsluhovány se speciální péčí; my jsme například nedostali horké ručníky na utření rukou před jídlem, i když jiným hostům je přinesli (při své druhé návštěvě už to bylo lepší, ručník jsem dostala, a obsluha byla tehdy obecně kvalitnější, i když pořád ne dokonalá).
Místo toho jsme byli svědkem hlasité scény, kdy hned vedle našeho stolu jeden z manažerů křičel na servírku, a nepříjemné reakce jiné servírky, kterou očividně rozčílilo, že jsme nechtěli sníst jídlo, jež jsme si neobjednali.
Stejně jako mnohé další zdejší pseudosvětové podniky i SaSaZu skončila na půl cesty. Když hosté zaplatí několik tisíc korun v restauraci, jejíž součástí je i hudební klub, měli by do něj v jakémkoli civilizovaném městě vstup zdarma. Ne tak v SaSaZu.
Chtějí-li si hosté po večeři zatancovat, musejí řádně zaplatit vstup. Což asi není nejchytřejší nápad, když uvážíte, že se jedná o klub s kapacitou pro 2500 lidí, který bude vypadat prázdně, i kdyby se jim sem podařilo nalákat tisícovku lidí. Místo toho, abychom se tu ještě trochu pobavili a objednávali si drinky, jsme tedy odešli.
Kdybychom zůstali, mohli jsme se do restaurace vracet až do zavírací hodiny ve tři ráno. Víc příšerných zkušeností s obsluhou se mi ale už riskovat nechtělo. Ani za další porci jejich slavného papájového salátu.
SaSaZu Kitchen & Barcelkový dojem - dvě lžičky Vysvětlivky: |