Na zahradě svého domu, obrostlého popínavou vistárií, sedí Luděk Sobota rád. Zabořený do křesílka tu stárnoucí komik čerpá energii, čte oblíbené knihy a cvičí Pět Tibeťanů. „Musí se to dělat rychle, ale kvůli času to z jednadvaceti cviků zkracuji na dvanáct,“ směje se Sobota.
Kromě oblíbených knih indického duchovního učitele a filozofa Osha čte také evropské filozofy.
„Mám rád Nietzscheho, ale daleko bližší je mi Jung, ale jen proto, že píše o Indii.
Dokonce mám knihu, kde jsou zobrazené mandaly, o kterých Jung píše. Ale upřímně řečeno, ať jsem na ně koukal, jak jsem koukal, tak jsem těm mandalám neporozuměl,“ vypravuje. O filozofii se Sobota začal zajímat v době, kdy se rozešel se svým hereckým partnerem Miloslavem Šimkem. „Tehdy jsem prožíval nervové otřesy, a tak jsem se začal zabývat filozofií,“ říká. „Když jsem na tom byl nejhůř, odjel jsem na chalupu do Svatého Jana pod Skalou, kde žil v jeskyni poustevník Ivan. Ne že bych bydlel přímo v jeskyni, ale takové místo má zvláštní auru a za čtrnáct dní jsem byl v pořádku,“ směje se svým typickým uchechtáváním.
***
NeJObLíbeNěJŠí
? V mládí četl Luděk Sobota hlavně beletrii. „Miloval jsem ruské autory Dostojevského, Tolstého, Zoščenka a nejvíc Čechova. Z českých autorů jsem samozřejmě obdivoval Haška a Ladislava Klímu.
? Muzika: „Když už si něco pouštím, tak Ivana Mládka. Pár jeho písniček jsem nazpíval. Také mám rád jazz a hlavně hudbu svého kamaráda Laca Décziho. Ale ticho je úplně nejlepší. Dá se při něm poslouchat Buddha, který je přítomen v každém z nás.“
