Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Buddhističtí mniši v Japonsku žijí muzikou, módiu i mangou

Kultura

  17:23
TOKIO - Pan Štěstí tančí a zpívá na scéně jako kterýkoli jiný raper. Tento hudebník je však buddhistický mnich, který se tak snaží přilákat Japonce jevící jen nepatrné sklony k tomu, aby se modlili v chrámech.
Buddhist monks walk past a power station in the capital Thimphu November 15, 2009. (ilustrační foto)

Buddhist monks walk past a power station in the capital Thimphu November 15, 2009. (ilustrační foto) foto: Reuters

S vyholenou lebkou, v tradičním oděvu, s růžencem v jedné ruce a s mikrofonem v druhé počíná mnich notovat píseň, jež praví asi toto:

Je to příběh velmi dávný,
přišel ke mně v mých snech,
je to můj kosmický idol,
ó, ó, o kom to mluvíš, bratře?
Mluvím o Buddhovi, jó!

Tato slova zpívaná v japonštině jsou inspirována starými sanskrtskými poémami, které vyprávějí o soucitu a utrpení, ujišťuje mnich Kanšo Tagai, poslední potomek rodu spravujícího tokijský chrám Kjojodži starý 400 let. "Když jsem začínal, vyvolávalo to četné námitky. Avšak mým úkolem jako mnicha je předávat učení prostřednictvím široké palety technik. Stojí za námi více než 2500 let historie, můžeme velmi dobře buddhismus přizpůsobit naší době!"

Tagai patří k těm mnichům, kteří chtějí modernizovat svou image a vzbudit zájem Japonců o skomírající víru. Buddhismus vyznávala velká část obyvatel na souostroví, stejně jako šintoismus, odvěké náboženství země, kde se nyní každým rokem zavírají stovky chrámů a svatyní.

V chrámu, kde se chatuje
Japonci stále rádi chodí na kultovní místa u příležitosti různých svátků nebo jako turisté, ale mnichy často považují za poustevníky vzdálené každodenní skutečnosti, zvláště v době ekonomické krize. Na předměstí Tokia letos na podzim zaznamenal chrám Rjohodži velký úspěch s mladou ženou převlečenou za bohyni moudrosti, po vzoru postaviček z japonských mang. "Přišel jsem, protože se o tomto chrámu chatovalo na internetu," vysvětluje šestadvacetiletý programátor Micutaka Adači. "Je to poněkud překvapivé, ale sympatické. Může to lidi motivovat, aby přišli."

Pětačtyřicetiletý bratr Nakazato, který má na starosti tento svatostánek, se sám hlásí ke generaci manga a nevidí nic špatného na tom, že se takto probudí bloudící duše. "Chci dokázat, že chrámy jsou místa, které je zábavné navštěvovat," odpovídá těm, kdo odsuzují tento způsob jako vulgární formu marketingu. Mniši a mnišky chrámu Cukidži Hongandži dokonce uspořádali módní přehlídku a představili kolekci mnišských šatů pod deštíkem konfetů v podobě lotosových květů.

Jeden z mnichů se dokonce rozhodl vyhledat japonského zaměstnance tam, kde se po práci obvykle nalézá: v baru. Hogen Natori pravidelně prozpěvuje sutry v tokijském kabaretu za doprovodu dvou akolytů. Když mniši vysvětlí obsah svých zpěvů, ztlumí světla a vůkol se rozhostí zbožné ticho. Po představení se jdou posadit k divákům a zapředou s nimi rozhovor.

"Mladí lidé si myslí, že jsou mniši nudní, že se modlí ve svých chrámech a nevyjdou ven, aby naslouchali druhým," vysvětluje Natori. Říká, že chce "vést lidi v jejich životě". "K tomu je však zapotřebí, abychom se pro ně stali zajímavými. Když nejdou oni za námi, musíme my za nimi!"

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!